Proplétáme se spletitým bludištěm nočních ulic. Většina obchodů má už zavřeno, ale občas je někde ještě rozsvíceno a neúnavní trhovci ani v pozdních hodinách neopomenou kolemjdoucí oslovit, aby se jim pokusili prodat zboží. Náš mladý průvodce je několik kroků před námi a džunglí středověké medíny se proplétá bez menších obtíží. „Žiju tady v centru od mala, tak už to dobře znám. Ale turisti se tady můžou snadno ztratit,“ odpovídá na můj dotaz, zda pochází ze starého města.

Křivolaké uličky medíny prý dohromady tvoří přes 45 kilometrů a jedná se o vůbec největší urbanistickou oblast na světě, kam se člověk nedostane autem. Vlastně ani jiným dopravním prostředkem. Jen pěšky či s oslem, který místním slouží především pro svážení odpadu nebo převoz zboží. Přes den bývá v centru i tak dost frmol, jak se lidé snaží protáhnout jeden přes druhého.

V noci je situace trochu jiná. Zejména u bran, jimiž se do starého města vstupuje, to pulzuje životem, zatímco podstatná část ulic hluboko uvnitř medíny zeje prázdnotou. Kdo chce najít restauraci nebo bar, bez průvodce se neobejde. „Tudy, mí přátelé,“ zvolá vždy asi 18letý kluk, který je několik kroků před námi a kontroluje, zda ho následujeme. Takhle kroužíme asi půl hodiny a hledáme nějaký podnik. Z jednoho jsme nuceni nakonec odejít, protože jsme se chtěli jen napít na střešní terase, ale abychom mohli zůstat, museli bychom i jíst. Omlouváme se majiteli za komplikace. „Taky se omlouvám, ale za toho kluka, co vás sem dotáhl. Ví, že nenalévám bez jídla,“ dodává.

Féz je druhé největší marocké město. Patří navíc mezi čtyři královská města.

Fez je druhé největší marocké město. Patří navíc mezi čtyři královská města.

FOTO: Michael Švarc, Novinky

Nakonec hledání vzdáváme kvůli únavě a vydáváme se zpět k bráně, odkud chceme chytit taxíka zpět do hotelu. Průvodce nás tedy vyvede ven. Je nám jasné, že mu musíme dát nějaké peníze. To, co se mohlo zdát jako dobrosrdečnost, byla ve skutečnosti služba. Tak je to ve Fezu a Maroku vždy. Pokud vám někdo „nezištně“ pomůže, očekává bakšiš. A není vždy jednoduché odhadnout, kolik se hodí dát. Na druhou stranu není třeba nechat se vysávat. Maročané mají o bílých turistech mnohdy poněkud zkreslené představy a považují je za nesmírně bohaté.

Návrat v čase

Fez, psán někdy i jako Fes či Fás, byl založen roku 789 Moulayem Idrissem, pravnukem Alího, jenž byl zetěm proroka Mohameda. Je jedním ze čtyř královských měst v Maroku — dalšími jsou Marrákeš, Meknes a Rabat. „Starobylý Fez určitě stojí za návštěvu. Od přímořského letoviska Saidia je to sice pár hodin cesty, ale vyplatí se to. Ve Fezu na vás dýchne atmosféra dávných časů — ve chvíli, kdy člověk vstoupí do staré části města, jako by se přenesl o několik století zpět,” popisuje delegátka cestovní kanceláře Fischer Hana Bušková.

V úzkých uličkách není problém se ztratit. Medína je hotové bludiště.

V úzkých uličkách není problém se ztratit. Medína je hotové bludiště.

FOTO: Michael Švarc, Novinky

Trhy hýří všemi barvami. Obzvlášť, když dojde na výrobky z kůže nebo nejrůznější šátky.

Trhy hýří všemi barvami. Obzvlášť, když dojde na výrobky z kůže nebo nejrůznější šátky.

FOTO: Profimedia.cz

Velbloudí hlava u obchodu signalizuje, že je zde k sehnání čerstvé velbloudí maso. Pro cizince to ale může být docela šok.

Velbloudí hlava u obchodu signalizuje, že je zde k sehnání čerstvé velbloudí maso. Pro cizince to ale může být docela šok.

FOTO: Michael Švarc, Novinky

Středověkou medínu dnes obklopuje moderní nový Fez, kde bydlí ti bohatší. Mnoha lidem ovšem nezbývá jiná možnost, než žít v centru, kde jsou problémy s nefunkční kanalizací, nebo kde se lidé musejí chodit mýt do společných lázní zvaných hammam. „V podstatě se tam zastavil čas a spousta lidí žije ještě stylem, jakým se žilo ve středověku. Hodně z nich nemá jinou možnost,“ vypráví česká průvodkyně Katarína, která ve Fezu žije už drahnou řádku let.

Mnoho budov v medíně vypadá navenek nevzhledně a obyčejně, jedna jako druhá. „Většina domů nenabízí nic zajímavého, ty zajímavé věci jsou uvnitř. Domy mají nádvoří, kde je někdy i zahrada, krásnou výzdobu a pak ubytovací část. Zvenku jsou budovy stejné, protože lidé neměli dávat na odiv, co mají doma a co vlastní,“ vysvětluje Katarína.

Domy jsou vyzdobené uvnitř, zvenčí působí všechny stejně chudým dojmem. Ale zdání klame.

Domy jsou vyzdobené uvnitř, zvenčí působí všechny stejně chudým dojmem. Ale zdání klame.

FOTO: Profimedia.cz

Výzdoba je nejčastěji tvořená nádhernou pestrobarevnou mozaikou, která se i dnes ve Fezu společně s další keramikou ručně vyrábí. Místnosti, třeba v restauracích, mají klenby a podloubí a naplňují svým celkovým vzhledem dokonalou představu o orientální architektuře. „Máme tu krásná svítidla, na výzdobu se používají různé materiály, hodně třeba kůže. Jsou to řemesla, která se ve Fezu stále udržují,“ říká Katarína.

Devatero řemesel

Že jsou obyvatelé Fezu skutečně zručnými řemeslníky, se pak návštěvník může přesvědčit sám při průchodu medínou. Centrum je i dnes ještě z velké míry rozděleno podle sortimentu, který se zde prodává. Jedna část je proto zasvěcena kovotepectví, druhá barevným látkám a oděvům, odkud si dámy mohou dovézt jako suvenýr třeba orientální šátek. Nelze opomenout ani koberce.

Město je proslulé výrobou mozaiky a keramiky.

Město je proslulé výrobou mozaiky a keramiky.

FOTO: Michael Švarc, Novinky

Architektura má plno zdobných prvků. Hned se budete cítit jako v pohádkách tisíce a jedné noci.

Architektura má plno zdobných prvků. Hned se budete cítit jako v pohádkách Tisíce a jedné noci.

FOTO: Profimedia.cz

U nich je důležité zmínit, že Maroko není na sto procent ovlivněno jen arabskou kulturou, ale samozřejmě také francouzskou a hlavně berberskou. Berberové dodnes tvoří značnou část populace zemí severozápadní Afriky, jako jsou Alžírsko, Tunisko, Mali či Niger. Koberce proto nenesou perské vzory, ale berberské. Ty bohatě zdobené tkají ženy, prostší muži. Jak totiž tvrdí majitel jedné z tamních prodejen: „Muži mají svaly a ženy jsou zase velmi chytré. Proto vytvářejí takto důmyslné vzory.“

Vedle výroby keramiky je tím možná nejdůležitějším řemeslem koželužství. Barvírny kůže ve Fezu jsou natolik fotogenickou záležitostí, že se v budovách, které je obklopují dokonce zpřístupnily terasy, odkud mohou turisté zajímavou podívanou sledovat. Terasy se nacházejí v prodejnách s koženými produkty — taškami, batohy, botami. Aby cizinci ustáli silný odér čerstvé kůže, dostanou na začátku do ruky hustou větvičku máty, kterou si mají v případě potřeby dát pod nos a zhluboka přičichnout.

U koberců poznáte, zda ho tkal muž či žena podle toho, jak bohatě je zdobený.

U koberců poznáte, zda ho tkal muž, či žena podle toho, jak bohatě je zdobený.

FOTO: Profimedia.cz

Zdaleka nejslavnější turistickou atrakcí jsou barvírny kůže. Tamní zaměstnanci pracují za zhruba 7 eur na den.

Zdaleka nejslavnější turistickou atrakcí jsou barvírny kůže. Tamní zaměstnanci pracují za zhruba 7 eur na den.

FOTO: Michael Švarc, Novinky

A při cestě z terasy se málokdo nezastaví v obchodě, aby na chvíli neobdivoval zručně vyrobené věci. Navíc i pěkné na pohled. Prodávají se zde i „staré“ aktovky nebo páskové batohy, které jdou zase do módy. A ani náhodou je v Evropě neseženete za tu cenu, co v Maroku. Pokud tedy umíte smlouvat. Žádné produkty opravdu nikdy nekupujte za cenu stanovenou prodejcem.

Na vrcholky střech

Fez byl v minulosti také centrem náboženského vyučování. Takzvaná medresa, náboženská škola, stojí v medíně dodnes a turistům je přístupná. „Mladí muži nejenom z Maroka, ale celé západní Afriky se tu připravovali, aby se mohli stát imámy nebo právníky náboženského práva,“ vypráví Katarína. Návštěvníci si v medrese mohou projít pěkně zdobené nádvoří, bývalé ubikace žáků, ale lze vystoupat až na střechu, odkud se naskýtá krásný pohled na celý Fez a také několik přilehlých mešit.

Do nich cizinci vstupovat nesmějí, určené jsou jen muslimům. Jediná mešita, která je v Maroku přístupná, je mešita Hasana II. v Casablance. Do mnohých však lze nahlédnout alespoň skrze otevřené dveře.

Dostat se ve Fezu na střechu není většinou problém ani nikde jinde. Spousta prodejců tam turisty ráda zavede, protože očekává, že by si návštěvníci mohli koupit i nějaké zboží. Ti obzvlášť pohostinní nabídnou i takzvanou marockou whisky. Jde o čajovou směs, v níž dominuje zejména čerstvá máta a také cukr. V Maroku se sladí jen jím, i když sladí je slabé slovo. Pro turisty místní často dělají odlehčenější verzi, která je k evropským žaludkům shovívavější. Když si člověk zvykne, tak ho horký čaj ve vedru vlastně i nakonec osvěží.