To byl jakýsi klub místní vojenské posádky, která zde měla i tělocvičnu a místo s jídelnou, kde se po službě až do roku 79 po Kristu legionáři scházeli. O tom, že jde o kantýnu, archeology přesvědčilo 14 nepoškozených amfor, prozatím uvězněných ve zkamenělém popelu. Nápisy na nádobách potvrdily, že amfory, starověké konzervy, obsahovaly víno, olivový olej a tzv. garum, šťávu, kterou nejen starověcí Římané používali k ochucení různých pokrmů anebo ji jedli s chlebem.

Garum se podle Gargilia Martiala, římského spisovatele ze 3. století našeho letopočtu, vyrábělo ze sardelí a z vnitřností jiných ryb. Ty se pokládaly na silnou vrstvu různých druhů koření, vše se bohatě zalilo olivovým olejem. Celý týden vše fermentovalo a pak se polotovar musel ještě dvacet dní opakovaně míchat. „Sdělení na jedné amfoře potvrzovalo, že garum dovezli z jižního Španělska,“ říká Massimo Osanna, šéf archeologického výzkumu v Pompejích.

Každá amfora musela povinně nést označení výrobce a druhu použitých ryb. „Můžeme se dozvědět opět něco více o tom, jak se žilo za starověku. Speciální zkoušky mohou identifikovat i látky, jimiž nasákly stěny amfor.“ Andrea Carandini, předseda Italského fondu na záchranu životního prostředí, dodává: „Archeologické nálezy spojené s tehdejším každodenním životem, včetně zkoumání odpadků, jsou zásadně důležité k pochopení každé civilizace.“

Hovězí se nejedlo, skot byl na mléko

„Garum už zmizelo, víno se – i když v trochu jiné formě – zachovalo dodnes. Olivový olej starým Římanům sloužil nejen jako základ pro různé pokrmy, ale i ke svícení a k péči o lidské tělo. Ostatně v Itálii i ve Španělsku se až do druhé světové války lisovaly olej i víno stejným šroubovým lisem, jaký používali už Římané,“ dodal Carandini.

A co bylo na stole? Už Petronius, kterého císař Nero jmenoval „rozhodčím ve věcech vkusu“, popsal ve svém Satyriconu jídelníček zbohatlíka Trimalchiona. Neotesaný a nevkusný propuštěnec, který se ze všech sil snažil ukázat velikost svého bohatství, uspořádal nebývalou hostinu plnou exotických jídel a lahůdek, mezi nimiž nechyběla paví vejce se zapečenou slukou, prasata plněná jelity i živými ptáky, socha Priapa ověšená ovocem, z něhož stříkala šafránová šťáva, či napodobeniny drůbeže z vepřového masa.

Nicméně klasická strava běžného starého Římana byla mnohem prostší: sestávala hlavně z ryb, sýra, medu, zeleniny, ovoce, oliv, mléka a vína. Maso mohli jíst jen ti bohatší. Kromě drůbeže na stole kralovala zvěřina, někdy i vepřové. V žádném případě ne hovězí – dobytek se používal pro výrobu mléčných výrobků a jako tažná síla.