Na ty, kteří neholdují bílému písku a koupání v teplém moři, ale hledají neokoukaná panoramata a nebojí se trochu drsnějších podmínek, působí bývalá republika Sovětského svazu se svým pohořím Ťan-Šan jako sen.

Určitě je však potřeba prostudovat si dopředu mapy a trasy a nepodcenit nic včetně výbavy ani možnosti výškové nemoci. Ač přes léto stoupají teploty i v horách přes tropických 30 stupňů Celsia, v noci může být i pod nulou a ve výšce kolem 3500 metrů nad mořem se už klidně můžete po pás brodit ve sněhu.

Během treků lze vidět nádherné horské štíty.

Během treků lze vidět nádherné horské štíty.

FOTO: Barbora Zpěváčková, Novinky

Výlet do Kyrgyzstánu jsme naplánovali na 16 dní v první polovině července. První týden jsme vyrazili do pohoří Těrský Alatoo, které se rozkládá na severovýchodě země. Čekal nás šestidenní trek, jehož nejtěžší část vrcholila přechodem ledovce pod vrcholem Karakol (5216 metrů), který je nejvyšší horou v oblasti.

Vůbec nejvyšší horou Kyrgyzstánu a celého pohoří Ťan-Šan je Pik Pobědy, v překladu Štít vítězství, a měří úctyhodných 7439 metrů.

Bez maček, cepínu a lana na navázání však přechod ledovce není možný. Pokud se vám vybavení nechce táhnout nebo s ním nemáte zkušenosti, túry lze naplánovat i v lehčí variantě. V tom případě budou stačit trekové hole, pořádné boty a batoh.

Při přechodu ledovce je důležité nepodcenit výbavu a dát si pozor na ledovcové trhliny.

Při přechodu ledovce je důležité nepodcenit výbavu a dát si pozor na ledovcové trhliny.

FOTO: Barbora Zpěváčková, Novinky

Výhledů a panoramat, které zdejší nedotčená a opuštěná příroda nabízí, se asi nikdy nenabažíte. Obzvlášť pokud budete mít štěstí na počasí jako my. Během prvního červencového týdne nespadla ani jedna kapka a skoro pořád pražilo sluníčko. I přes opalovací krém s faktorem 50 se člověk poměrně rychle začne podobat rajčeti.

Klid nekonečných rozlehlých údolí, zelených kopců a v dálce se tyčících majestátních hor nenarušuje vůbec nic. V oblasti Karakolu nečekejte žádný servis, jako jsme zvyklí například z Alp.

Údolí nabízí opravdu neskutečně nádherné výhledy.

Údolí nabízí opravdu neskutečně nádherné výhledy.

FOTO: Barbora Zpěváčková, Novinky

Krávy se v Kyrgystánu pasou skoro na všech loukách.

Krávy se v Kyrgyzstánu pasou skoro na všech loukách.

FOTO: Barbora Zpěváčková, Novinky

Chatu, obchod ani turistické značky zde opravdu nepotkáte. Přespat se dá možná u místních v jurtách, těch je zde ale pomálu a pastevci ve vyšších polohách než 3000 metrů nežijí. Stan, spacák i jídlo na několik dní je tak potřeba zabalit do batohu a nést si na zádech.

Vodu lze nabrat v horských potůčcích a říčkách, kterých celou oblastí protéká nesčetně. My jsme riskli si vodu nijak nečistit a pít ji rovnou z řek a všichni přežili bez jakékoliv újmy, ale filtrační lahví člověk určitě nic nezkazí.

Jurty, ve kterých přes léto žijí kočovní pastevci. Za pár drobných v nich lze přespat nebo ochutnat třeba domácí chleba s kobylím mlékem kumys.

Jurty, ve kterých přes léto žijí kočovní pastevci. Za pár drobných v nich lze přespat nebo lze ochutnat třeba domácí chleba s kobylím mlékem kumys.

FOTO: Barbora Zpěváčková, Novinky

Na závěr celého treku jsme si nechali ledovcové zářivě modré jezírko Ala-Kol ve výšce 3520 metrů nad mořem. Zde už jsme narazili i na pár turistů, většinou Čechů.

Dvě hodiny cesty pod jezerem už začínají známky civilizace v podobě dvou skromných kempů, kde si můžete za pár drobných nechat uvařit od místních teplou polévku a můžete si koupit pivo.

Skvělá kuchyně 

Abychom okusili i trochu kyrgyzského světského života, rozhodli jsme se vyrazit do městečka Karakol na zdejší bazar. Jak už bývá zvykem, nejlepší jídlo člověk okusí na ulici, což se potvrdilo i tentokrát.

Šašlik (masový špíz, který se připravuje nejčastěji ze skopového) s cibulí, který nám na ohni osmahl zdejší trhovec, chutnal božsky. Velmi zajímavě chutnalo také kobylí mléko zvané kumys, které patří v Kyrgyzstánu k nejpopulárnějším nápojům a lze ho koupit téměř na každém rohu.

Typickým pokrmem v Kyrgystánu je šašlik. Nejčastěji se připravuje ze skopového masa.

Typickým pokrmem v Kyrgyzstánu je šašlik. Nejčastěji se připravuje ze skopového masa.

FOTO: Barbora Zpěváčková, Novinky

Největším zážitkem z bazaru se ovšem stal trh s masem, které je základem kyrgyzské kuchyně. Na masném trhu člověk najde opravdu všechno, co si jen umí představit – od prasečích nožek po hlavy krav, které na kolemjdoucí valí svoje bulvy. Takový zážitek však není pro slabší povahy, protože ve čtyřicetistupňovém vedru maso, které obletují tisíce much, zrovna nevoní.

Na kyrgyzském tradičním bazaru lze najít téměř všechno, včetně prasečích nožek.

Na kyrgyzském tradičním bazaru lze najít téměř všechno, včetně prasečích nožek.

FOTO: Barbora Zpěváčková, Novinky

Po dopoledni stráveném v podhorském městečku jsme se rozhodli vydat se k jednomu z největších horských jezer na světě, Issyk-Kul, jež leží ve skoro stejné nadmořské výšce jako Sněžka.

Bezodtoké jezero, které se nachází na severu Ťan-šanu, je dlouhé 178 kilometrů a široké 60 kilometrů. Na druhou stranu člověk vůbec nedohlédne, takže si chvílemi připadá jako u moře. V některých místech hloubka jezera klesá až k 668 metrům – pro srovnání, nejhlubší jezero světa Bajkal má hloubku 1637 metrů.

Západ slunce u jižní neturitické části horského jezera Issyk-Kul

Západ slunce u jižní neturistické části horského jezera Issyk-Kul

FOTO: Barbora Zpěváčková, Novinky

Jižní část jezera Issyk-Kul není moc dotčena turismem a v pořád ještě divoké přírodě žije pouze několik pastevců ve svých jurtách. Naopak sever žije turismem a zdejší pláže s barevnými slunečníky připomínají tak trochu bývalou Jugoslávii. Severnímu břehu vévodí ruské kolo, moderní hotely zde rostou velmi rychle. S oblibou sem jezdí především ruská klientela.

Čtyřtisícovka, kam oko dohlédne

Po dni odpočinku u jezera jsme se odebrali zpátky přes hlavní město Biškek směrem na jih do národního parku Ala Arča. Ten je mezi cestovali velmi oblíbený, protože se jedná o dobře dostupnou oblast, kde lze celkem snadno dosáhnout vrcholů několika impozantních čtyřtisícovek.

Velkou popularitu místa poznáváme ihned, co vyjdeme k základně – chatě Racek ve výšce 3300 metrů. Kolem chaty, ve které je možné se v přepočtu asi za dvě stě korun ubytovat, stojí přes desítku stanů. Jelikož se nechceme mačkat, stavíme náš stan trochu stranou a sbíráme síly na výstup.

Nekonečné pohoří Ťan-Šan

Nekonečné pohoří Ťan-Šan

FOTO: Barbora Zpěváčková, Novinky

Jako první máme v plánu Pik Učitel (4540 metrů). Výstup není moc příjemný, protože se jde pořád suťoviskem nebo po balvanech. Trochu vzpomínám na zelená údolí, kterými jsme procházeli pod Karakolem. Ale všechno má něco do sebe, v čemž mě utvrdí výhled, který se nám naskytne po dobytí vrcholu. Opět máme štěstí na počasí, protože při sestupu všechnu krásu kolem zničehonic zahalí mlha.

Na túře mezi krásnými horskými štíty nepotkáte živáčka.

Na túře mezi krásnými horskými štíty nepotkáte živáčka.

FOTO: Barbora Zpěváčková, Novinky

Další dny se už počasí zkazilo, a tak jsme se rozhodli jen pro menší túry a vrcholy jsme už nepokoušeli. Před odletem nám zbýval poslední den, a tak jsme vyrazili do Biškeku, abychom také trochu poznali hlavní město.

Socialistický Biškek moc lákadel nenabízí

Biškek je největší město Kyrgyzstánu a žije v něm něco přes 900 000 lidí. Založeno bylo roku 1878 jako ruská pevnost pod jménem Pišpek. S angličtinou tu moc nepochodíte, ale s místními se dorozumíte i v češtině. Lidé, se kterými jsme se setkali, byli přívětiví, dokonce i taxikáři. Stejně jako všude v Asii však platí heslo: smlouvat, smlouvat, smlouvat.

Hlavní město jinak nemá nic moc co nabídnout, kromě budov ve stylu socialistického realismu. Za zmínku stojí asi rozlehlé hlavní náměstí Ala-Too. Ve městě se pak dá najít několik dobrých restaurací. Nejlepší je zeptat se místních, kde se dá dobře najíst.

Kyrgyzská kuchyně se mísí s uzbeckou, ruskou, čínskou i arabskou. Jak už jsem psala výše, je hodně založená na masu. My jsme ochutnali například polévku zvanou šorpo, což je beraní vývar s kusem vařeného skopového masa, bramborou a mrkví. Samozřejmě nesmí chybět kopr, který se dává snad do všeho.

Další dvě typická jídla. Šorpo (vlevo) a masová palačinka s názvem brizol.

Další dvě typická jídla. Šorpo (vlevo) a masová palačinka s názvem brizol.

FOTO: Barbora Zpěváčková, Novinky

Okusili jsme také polévku okroška, která chutná jako kefír s nakrájenou okurkou a opět koprem. Ochutnat musíte také lagman – nudle s omáčkou z paprik, rajčat a česneku – nebo bešbarmak – nudle ve vývaru s krájeným masem. Nejvíce jsme si pochutnali na palačince brizol, která je plněná rajčatovo-okurkovým salátem a masem a je přelitá majonézou a kečupem.

Mezi další oblíbená jídla patří boršč či pelmeně (ruské plněné knedlíčky) a nechybějí ani pirožky nebo samsy, které jsou plněné například masem, cibulí či zelím. Na trzích nebo pouličních stáncích lze také nakoupit spousty pečiva – chleba i sladké zákusky.

První KFC vzbudilo rozruch

Globalizace však zasáhla i Biškek, a tak se v turistickém centru dá najít pár restaurací, které nabízejí evropské pokrmy, například pizzu, těstoviny či steaky. Novinkou a hitem se stalo KFC. V Biškeku se letos otevřela první pobočka tohoto řetězce, a i měsíc po otevření se u fast foodu tvořily hodinové fronty. McDonald’s pobočku v Kyrgyzstánu zatím nemá.

Můžeme jen doufat, že bude ještě chvíli trvat, než globalizace dorazí do dalších městeček a vesnic, a Kyrgyzstán si zachová svoji tvář, která má bezesporu neskutečné kouzlo.