Hlavní obsah

Provokativní sochař pobouřil rodiště pohádkové Sněhurky

Právo, Vladimír Plesník

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Německé město Lohr nad Mohanem se prohlašuje za rodiště Sněhurky. Před místní radnicí nyní odhalili její sochu. Slavnostní akce ale vyvolala mezi místními značný nesouhlas, protože dílo nepředstavuje krásku, která půvabem a dobrotou srdce okouzlila prince.

Foto: Profimedia.cz

Město je považováno za rodiště příběhu o Sněhurce. Ilustrační foto

Článek

„Bronzová socha zhotovená Peterem Wittstadtem jistě není nejkrásnější v celé zemi,“ připustil starosta Mario Paul na ceremoniálu. „Ale měla by být?“ Město s 15 tisíci obyvateli asi hodinu jízdy autem z mezinárodního letiště ve Frankfurtu nad Mohanem se prohlašuje za rodiště Sněhurky.

I když do širšího povědomí se příběh o macechou nemilované krásce a jejích sedmi přátelích dostal až díky pohádce bratří Grimmů, místní jsou přesvědčeni, že oba slavní pohádkáři jen převyprávěli část pohnutého životního osudu Marie Žofie Markéty Kateřiny z Erthalu, která se narodila ve zdejším zámku ve 20. letech 18. století.

Jak se může dozvědět návštěvník místního muzea na zámku, brzy po smrti své ženy se Mariin otec, který se jako vysoký úředník a současně ředitel místní dílny na výrobu zrcadel stýkal s korunovanými hlavami z celé Evropy, znovu oženil, a to s baronkou Klaudií Eliškou Marií z Vennigenu. Macecha upřednostňovala vlastní děti z prvního manželství a k nevlastní dceři se chovala krutě. Podle místních mýtů zoufalou dívku záhy vyhnala z domu.

Trpaslíci bratří Grimmů pravděpodobně byli horníci, kteří se vyznačovali malým vzrůstem: Nevysocí muži se snáze pohybovali v úzkých a nízkých šachtách, kde se od konce 15. století dolovaly měď a stříbro. Návštěvníci muzea mohou dokonce na vlastní oči spatřit „kouzelné zrcadlo,“ které mělo jako svatební dar patřit paní z Venningenu. Na zámku také začíná 35 kilometrů dlouhá trasa, kterou měla Marie z Erthalu prchat „přes sedm hor“ před zlobou ďábelské macechy.

Ohyzdnost jako záměr

Ve veřejné soutěži vypsané radnicí zadavatelé vysloveně uvedli, že socha zpodobňující pohlednou přítelkyni sedmi trpaslíků nemusí nutně být naturalistická. Návrh, s nímž sochař Wittstadt soutěž vyhrál, se vyznačuje poněkud, nebo možná hodně, abstraktním pojetím. Někteří obyvatelé města tvrdí, že nepředstavuje krásku, která půvabem a dobrotou srdce okouzlila prince, ale spíše ošklivého a zlého severského trola.

Foto: Profimedia.cz

Městečko leží asi hodinu cesty od Frankfurtu nad Mohanem.

Wittstadtova Sněhurka vyniká hrbolovitou stromovitou hlavou a tělem, oči má umístěné na hlavě poněkud vysoko a vlasy jí z hlavy vyčnívají v podivných špicích. „Je přesným opakem půvabné a roztomilé postavy z Disneyho filmů,“ tvrdí Günter Schleppner, jeden z místních. „Zakládáme si na malebnosti našeho města, a navíc nabízíme širokou škálu suvenýrů s rozmanitými motivy pohádky o Sněhurce.“

Wittstadtův návrh má do tradiční představy o Sněhurce, zosobňující současně krásu a dobro, skutečně hodně daleko. Navíc nebyl zrovna levný. Stál 110 tisíc eur (2,9 mil. korun), přestože město původně vyčlenilo v rozpočtu na sochu jen částku 18 tisíc eur (474 tisíc korun).

„Možná že lidé budou po soše házet rajčata,“ připustil v televizi ZDF Wittstadt. „Bude vždycky vyvolávat emoce.“ Podle umělcova názoru i pobouření nad jeho dílem je vlastně úspěch. „Chtěl jsem provokovat, a to se mi docela povedlo,“ uzavírá sochař.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám