Historie zámku Hluboká nad Vltavou je dlouhá a pestrá. Sahá až do 13. století, kdy na jeho místě stával strážný hrad, jenž patřil králi Přemyslu Otakarovi II. a následně Vítkovcům. V roce 1290 byl pod hradem popraven manžel královny Kunhuty Záviš z Falkenštejna. Hrad pak putoval z majitele na majitele, s přestavbou začal Vilém z Perštejna a pokračoval v ní i Ondřej Ungnad ze Suneka, který založil vinici i mlýn.

Pohledný renesanční zámek z hradu udělal Adam II. z Hradce. V 17. století byl podle historických dokumentů zámek prosperující, patřil k němu dvůr, vinohrad, chmelnice, pila i vodárna. Byl však také vypleněn. V roce 1661 byl zámek prodán Janu Adolfovi I. ze Schwarzenbergu za 385 tisíc zlatých.

Když se rod dělil několik desítek let později o majetek, panství Hluboká připadlo Josefu Schwarzenbergovi. Posledním rodovým majitelem byl Adolf Schwarzenberg, jenž po vypuknutí druhé světové války utekl do zahraničí a nikdy se nevrátil. Zámek převzala německá tajná policie, po válce stát a nyní ho spravuje památkový ústav.

Pohled na zámek z vyhlídky na červené trase.

Pohled na zámek z vyhlídky na červené trase.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Konec stručné historie zámku, který je ostatně otevřen celoročně. Připravena je zimní prohlídková trasa, jež je vytápěna, ovšem nabízí jen několik málo pokojů. I tak bylo při naší návštěvě plno, a to nejen českých turistů, ale i zahraničních skupin.

Cestu lemuje naučná stezka, kde se dozvíte vše podstatné.

Cestu lemuje naučná stezka, kde se dozvíte vše podstatné.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Po absolvování trasy však nemáme času nazbyt a míříme přes zámecký park k Vltavě na červenou značku. O chvíli později se připojíme na naučnou stezku a z malebné vyhlídky nad meandrem řeky pozdravíme zámek. I když jdeme po vyasfaltované cyklostezce, nikde není ani živáčka.

Mufloni a daňci

Celou cestu nás povede kromě značek také Stará obora, která vznikla asi v polovině 16. století. Z informační cedule se dozvídáme, že se rozkládá na 1511 hektarech a najdeme v ní srnčí a dančí zvěř, muflony, divoká prasata. V 18. století byla obora oplocena, a tak zůstává i dodnes, takže se do ní nedostanete. Obora však pamatuje i netradiční obyvatele jako antilopu malou, kozorohy nebo bílé jeleny. Naštěstí se nepovedl pokus o chov klokanů, pštrosů nebo svišťů.

Větší část výletu vede kolem Vltavy

Větší část výletu vede kolem Vltavy

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Cesta kolem Vltavy utíká, protože je pořád na co koukat. Oblast patří do Natury 2000 a byla zde zřízena ptačí oblast a evropsky významná lokalita Hlubocké obory a několik menších chráněných území. Kromě běžných ptačích druhů v oboře hnízdí orel mořský, včelojed lesní, krahujec obecný. Nad našimi hlavami kroužilo káně lesní nebo krkavci. Nouze není také o různé druhy vodních ptáků.

Pro milovníky historie odbočuje červená značka na vrch Baba, kde v době bronzové bylo hradiště. Archeologové na hradišti našli pozůstatky příkopu a opevnění a různé předměty.

Zřícenina je poměrně rozsáhlá

Zřícenina je poměrně rozsáhlá

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Kilometry utíkají nikde ani noha. Cesta se stáčí od Vltavy do lesa a mírně stoupá. Držíme se kolem plotu obory, ale žádný muflon či srnec natož divoké prase k vidění není. Slyšet je zpěv ptáků a jinak nic. V sezóně to asi bude jinak, cyklostezka přeplněná cyklisty, popřípadě bruslaři zrovna klidná nebude. V únoru však máme cestu i altány s posezením pro sebe.

Tábořiště na nádvoří hradu

Tábořiště na nádvoří hradu

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Když se blížíme k cíli naší cesty Hrádku u Purkarce neboli Karlovu hrádku, zaujme nás téměř celá zamrzlá hladina Vltavy (výlet jsme podnikli v únoru). V údolí mezi skalami je chladněji a slunce je ještě slabé. Na hladině je sem tam vidět kruhový otvor bez ledu, jinak jen zmrzlá krusta.

Hrad, který hned zanikl

Na Karlův hrádek se musíme (jak jinak) vyškrábat do kopce. Takových už jsme absolvovali bezpočet, většinou to však není s ledem mezi hrabankou, a tak to připomíná trochu adrenalinový zážitek. Je tam ale dostatek mladých stromů a keřů a je za co se chytit.

Gotická zřícenina je vcelku romantická. I když historie hrádku čítá jen desítky let, dochovalo se poměrně hodně. První zmínky o Karlově hrádku jsou z roku 1357. Měl to být spíš správní a lovecký hrádek, který sloužil k odpočinku. K hradu patřilo městečko a kostel sv. Jiří, měl také svého purkrabího Petra Nasavrka. Netrvalo to ovšem příliš dlouho, kolem roku 1377 je Karlův hrádek uváděn jako pustý, nejsou známy ani žádné pokusy o jeho obnovu.

Zbytky zdí s oknem kaple

Zbytky zdí s oknem kaple

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Hrad měl výhodnou polohu nad Vltavou, stavitelé ho ještě obehnali hlubokým příkopem, který je znát dodnes. Hrad byl trojúhelníkového tvaru s parkánem a kaplí, z níž se dochovalo okno. Stavení mohlo být vytápěno, o čemž svědčí nálezy na začátku 20. století. Věž pravděpodobně nemělo stejně jako střílny na odstřelování útočníků. Vstup do hradu byl přes dřevěný most, který zde byl obnoven a umožňuje tak příjemný vstup na zříceninu.

Zamrzlá Vltavu u hradu

Zamrzlá Vltava u hradu

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Za samotného hradu se dochovalo poměrně hodně obvodových zdí s okny. Nádvoří zříceniny slouží jako odpočinkové místo, v minulosti se tam konaly lidové slavnosti. Rovněž výhled na řeku musel být v minulosti skvostný. Nejenže byla níž, než je nyní, poněvadž v 80. letech došlo k napuštění nádrže Hněvkovice, ale ostroh také nebyl zarostlý lesem.

Podívat se můžete také do Purkarce, kam v létě jezdí výletní lodě a kde najdete třeba síň voroplavby, kostel sv. Jiří nebo hospůdky. Náš čas se však nebezpečně naplnil, a protože se stmívá ještě docela brzy, míříme zpět do Hluboké. Nakonec jsme napočítali asi šest výletníků a tři cyklisty, za 23 kilometrů to není špatné skóre.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.
První navigace od Mapy.cz. Celá zdarma a s turistickými podklady offline. Stahujte, než vyrazíte na výlet.