Když na vesnici padne mlha, působí téměř mysticky. Krajinu protkávají nepravidelné stezky, po kterých si to místní štrádují na kolech. Případné turisty obyvatelé mile rádi uvítají a po vesnici je provedou. „Čtyři rohy na střeše symbolizují čtyři bohy na nebi a zemi. Barva domů je z přirozených pigmentů, který se získává z lokálních materiálů. I když už v mnoha nemůže nikdo bydlet, kameny i dřevo jsou stále využitelné,“ tvrdí jedna z rezidentek.

Ve většině podobných vesnic neexistují klasická ubytovací zařízení, proto většina obyvatel hostí návštěvníky u sebe doma. Menší rodiny žijí v domech o rozloze 200 metrů čtverečních, rozsáhlejší domy jsou i dvakrát tak velké.

Každá domácnost má prý tak 10 místností, ve kterých může hosty ubytovat, turisté takovou zkušenost kvůli autenticitě navíc i vítají. Vedle rodiny mohou totiž nahlédnout pod pokličku tradičního tibetského života.

„Většina lidí pronajímá pokoje za standardní cenu 80 jüanů na osobu (necelých 300 korun), což zahrnuje kromě přenocování také snídani a oběd. Rodiny ve vesnici se domluvily na takové jednotné ceně a návštěvníci se sem rádi vracejí. Někteří i třikrát ročně,“ říká obyvatelka.

Za tradiční kuchyní i festivaly

Lákadlem je pro mnohé tradiční tibetská kuchyně, všechny suroviny jsou navíc lokální a zdravé. V oblasti se koná také řada lidových festivalů, návštěvníci přijíždějí například za oslavami tibetského nového roku.

Během festivalů se navíc obyvatelé vesnice chtějí postarat návštěvníkům o nezapomenutelné zážitky, bývají tak ještě o něco přívětivější a ochotnější než obvykle. Ať už tedy turisté zůstanou na libovolně dlouhou dobu, vesnici Ťia-ťü z paměti už jen tak nevymažou.