Článek
Různé povrchy mají poskytovat chodidlům pestrou škálu hmatových a stimulačních vjemů a u dětí podporovat vývoj nožní klenby.
„Jsou tu šišky, sláma, mulčovací kůra, štěrk, skelný písek nebo kameny," uvedla příklady povrchů vedoucí kolínské pobočky Bosé turistiky Veronika Žatečková. V Kolíně se příznivci bosé turistiky dali dohromady na facebooku.
Chodník, na němž se střídají povrchy z oblázků, písku, dřeva, štěrku a dalších materiálů byl zpřístupněn za novou lávkou v Zálabí.
„Založila jsem skupinu jen tak pro své kamarádky, za chvíli jsme měli 150 členů," řekla Žatečková. Ve městě podle ní žije řada alternativních matek vyznávajících jiný než komerční přístup k obouvání a časem se zrodil i nápad vybudovat bosou stezku, který získal podporu radnice.
Bosých cest je po ČR vícero
Dětské noze podle lékařů neprospívá dlouhé chození po tvrdém povrchu, jako je dlažba měst či pevné podlahy v supermarketech. Naopak je dobré dětem v létě čas od času dopřát běhání naboso.
Dětské noze podle lékařů neprospívá dlouhé chození po tvrdém povrchu, jako je dlažba měst či pevné podlahy v supermarketech. I proto stezka vznikla.
Bosé stezky podle webu bosaturistika.cz fungují třeba v Orlíku nad Vltavou, pražském Hloubětíně, Říčanech u Prahy, Starých Hamrech, Nových Hradech, Opavě nebo Prachaticích. Nedávno vznikl bosý chodník také v parku Maxe van der Stoela nedaleko pražských Hradčan.