Španělské Zlaté pobřeží se vrací do módy

Právě v těchto místech začali Češi před čtvrtstoletím Španělsko objevovat. První autobusy dorazily na severnější Costa Brava a postupně dojely i na trochu honosnější Costa Dorada.

Později přišla éra leteckých zájezdů, kterou ovládla Andalusie a Baleárské ostrovy. Teď se u nás Costa Dorada do módy vrací. Má tu výhodu, že ji mnozí znají a mohou se sem vrátit, aniž by podstoupili někdejší očistec, jakým byla cesta autobusem.

Pokud má Zlaté pobřeží úplně přesné vymezení, znají ho asi jen místní. Návštěvníci se spokojí s tím, že jeho centrem, jak zeměpisným, tak i díky své pověsti, je Salou. Letovisko má svou starší i novou část, dvě dlouhé a široké pláže a na okrajích několik menších písčitých zátok.

Nejdelší a nejvíce navštěvované jsou pláže Llevant a Ponent přímo v Salou. Obě, široké a dlouhé nějaké dva kilometry, jsou vybavené vším, co v takovém místě návštěvník čeká — lehátka, slunečníky, půjčovny veškerého sportovního vybavení do vody i na suchou zem.

Na široké palmové promenádě jsou stinná zákoutí a dětská hřiště, stánky se zmrzlinou a s osvěžujícími nápoji.

Široká a dlouhá je i přehlídka restaurací, kaváren a barů na protější straně promenády. Ty většinou ožívají před polednem a jsou otevřené dlouho do noci.

V hotelích, apartmánových komplexech a v pěti kempech má Salou celkovou ubytovací kapacitu, která přesahuje padesát tisíc lůžek.

Nějakých patnáct kilometrů jižně od Salou je letovisko Cambrils. Kromě dlouhé a rozlehlé pláže Vilafortuny na severním okraji je zbytek pobřeží velmi členitý, zejména ta jeho část za rybářským přístavem. Tvoří ho malé, zpola uzavřené zátoky, jedna vedle druhé. Vlny z otevřeného moře se tam moc nedostanou a klidná hladina je ideálním místem pro děti a nepříliš zdatné plavce.

Cambrils, podobně jako La Pineda na druhou stranu od Salou, nabízí podobné prostředí a podobná lákadla. Jejich stěžejním bodem ve dne jsou pláže a čisté moře s množstvím sportu a zábavy.

Po setmění přebírají hlavní úlohu restaurace, bary a kluby s diskotékami.

Jednu atrakci má však Cambrils navíc. Ráno, mezi šestou a sedmou, když všechno ještě spí, vyplouvají z tamního přístavu na moře rybářské čluny.

Vracejí se mezi čtvrtou a pátou odpolední a do přístavu se nahrnou zvědavci. Zejména pro suchozemce je to nevšední podívaná. Do plastových přepravek a do krabic třídí rybáři svůj celodenní úlovek. Ryby malé a velké, stříbrné, červené i tmavé, mezi tím krevety, krabi, chobotnice a všechna ta nešťastná havěť, která uvízla v sítích.

Podívaná trvá tak hodinu, než je vše roztříděno a krabice zmizí v rozlehlém skladu, z jehož oken vychází na vyhřáté molo mrazivý dech suchého ledu. Část úlovku se rozveze do restaurací, další zamíří do Salou, Tarragony, Barcelony…

S rybáři se mohou na moře vypravit i ti, kteří se o této činnosti chtějí dozvědět víc. Místní agentury vám zprostředkují několikahodinový výlet, při němž se v doprovodném člunu budete pohybovat v těsné blízkosti těch rybářských a sledovat jejich práci.

Chcete-li ji poznat ještě blíže, zaplatíte si za to, že vás některý z člunů vezme v šest ráno na palubu a s rybáři i se vším, co k tomu patří, na ní strávíte celý den.

Podél pobřeží pendlují v pravidelných intervalech vláčky, které spojují jak letoviska na Costa Dorada, tak i některá vzdálenější. Vezmou vás i na výlet do Tarragony, vzdálené od Salou deset kilometrů.

Za půldruhé hodiny a sedm eur vás vláček dopraví až do 110 kilometrů vzdálené Barcelony. Tam končí na hlavním železničním nádraží, tedy v samotném centru města.

Tam je také jedna ze zastávek okružního autobusu „hop on, hop off“ (hop tam, hop ven), který staví u všech hlavních památek a pozoruhodností města. Vystoupíte, kde chcete, zdržíte se, jak dlouho chcete, a dalším autobusem pokračujete.