Před rokem jste si dal cíl do tří let procestovat svět stopem. Které země už jste tedy projel?

Vyrazil jsem na jihovýchod přes Rakousko, Slovensko a Maďarsko. Až na Slovinsko jsem projel všechny země bývalé Jugoslávie jako třeba Bosnu, Kosovo nebo Makedonii. Z balkánských zemí jsem navštívil Albánii, Řecko a Bulharsko. Přes Turecko jsem se dostal na Kavkaz a projel Gruzii a Arménii. Íránem jsem vstoupil na střední východ a dále jsem projel Kuvajt a Jordánsko.

Kolik času průměrně strávíte v jedné zemi?

Nejprve jsem jel svižně podle plánu. V Gruzii jsem však zpomalil a pobyl téměř tři měsíce, v Íránu rovněž. V Kuvajtu a Jordánsku jsem strávil méně než dva měsíce. Většinou využiji maximální délku víza. V afrických zemích budu většinou měsíc v jedné zemi.

Co je vaším cílem — nejznámější turistická lákadla nebo naopak méně frekventované lokality?

Přesně ta druhá možnost. Rád se podívám do turistických míst, ale nejraději trávím čas jako správný cestovatel s místními v nějaké neprošlapané vesnici, kde jsou vždy ti nejsrdečnější lidé.

Selský oběd ve vesnici Karmir Aghek v Arménii

Selský oběd ve vesnici Karmir Aghek v Arménii

FOTO: Pavel Klega

Kde se nacházíte právě teď a kam míříte v nejbližších týdnech?

Teď se nacházím v Jordánsku. Ještě tady pobudu cirka dva měsíce. Dále pojedu do Egypta a tím začne africká expedice. Prve však chci zpracovat všechna videa, která jsem celý rok natáčel ve formě seriálu, který pravidelně publikuji na internetu.

Na cestu jste měl ušetřeno 150 000 korun. Zbylo po roce z této částky něco? Zaskočily vás někde nečekané výdaje?

Finance rozhodně ještě jsou. Podařilo se mi úspěšně dokončit veřejnou sbírku na portále Hithit, takže jsem vyrážel s 200 000 na účtu. Za jídlo se mi dařilo utratit zhruba 100 dolarů za měsíc. K tomu jsem investoval do techniky pro natáčení nebo kvalitního spacáku a karimatky.

Máte možnost si na svých cestách někde aspoň něco málo přivydělat?

Možnosti by se určitě našly, ale zatím to nebylo zapotřebí. Když žiji s lidmi, tak jim rád pomůžu s čímkoliv, co potřebují. Jednak se vždy něco nového naučím, třeba dojit velbloudici, a taky mám lepší pocit, když mě potom hostí jídlem.

Nejlepší hotel v pouštím údolí Wádí Rum (Měsíční údolí) v Jordánsku

Nejlepší hotel v pouštním údolí Wádí Rum (Měsíční údolí) v Jordánsku

FOTO: Pavel Klega

Proč jste se rozhodl cestovat stopem? Kvůli úspoře nákladů nebo pro dobrodružství, které tento způsob dopravy přináší?

Pro mě, ještě jako pro studenta, to byl levný způsob dopravy. Nyní už je to vášeň. Je to dobrodružství, způsob, jak se potkat s lidmi. Je to taky svoboda, protože nerad čekám na autobus. Vyrazil jsem z Hlučína a cílová destinace je Hlučín. Vyjel jsem ne proto, abych dojel do cíle, ale abych byl na cestě jako takové. Stopem můžu jet kdykoliv a kamkoliv, cíl není podstatný. Podstatné je, koho potkám, co zažiji, co se naučím a co pochopím.

Na cestu jste jistě vyrážel s různými odhady a očekáváními. Co se splnilo do posledního puntíku a v čem jste se naopak naprosto mýlil?

To je super otázka. Vyjížděl jsem s tím, že všechno natočím. V západním světě je to dost možné. V Íránu a dalších muslimských zemích však není jednoduché jen tak namířit na někoho objektiv, protože korán zakazuje pořizovat něčí obrázky. Pokud bych nevyjel za Evropu na Kavkaz a do muslimských zemí, tak bych si asi nikdy nedokázal představit, jak lidé dokážou být pohostinní. Tohle mě přerovnalo od základu a změnilo totálně můj pohled na svět a pomoc druhým lidem.

Večeře u íránské rodiny

Večeře u íránské rodiny

FOTO: Pavel Klega

Před odjezdem jste říkal, že když se vám někde nepodaří nikoho stopnout, půjdete pěšky. Jakou nejdelší vzdálenost jste zatím musel dojít po svých? Kde to bylo?

Občas ve venkovských a horských oblastech byl menší provoz aut. Když jelo jedno auto za hodinu, tak jsem nečekal a když už jsem byl v krásné přírodě, tak jsem si ji chůzí po silnici užil. Nejvíce jsem musel ujít tak 15 kilometrů, já ale rád chodím pěšky, takže to nikdy nebyl problém. V Africe bude na některých místech hodně řídký, ne-li žádný, provoz, takže jsem připraven hodně chodit.

Při cestách stopem vlastně neustále potkáváte nové lidi. Povězte nějakou zajímavou historku.

Ano, a to nejen při stopování. Zajímavé lidi potkávám na ulici, přes bezplatné ubytování neboli couchsurfing, a také v hostelech. Například v Kuvajtu jsem byl na soukromé akci, kde jsem se potkal s britským válečným veteránem, který bojoval na frontě v několika válkách, byl pětkrát postřelen a dělal špióna v Íránu i v Rusku. Celý večer jsem si povídal jenom s ním a během jeho vyprávění jsem měl husí kůži až na zádech.

Po roce, což není krátké období, jste teprve ve třetině plánované cesty. Stýská se vám po domově, rodině?

Nejsem vlastně ani v třetině. První rok jsem paradoxně urazil zanedbatelnou část světa, za to však velmi důležitou. Na začátku to občas nebylo jednoduché. Byly chvíle, kdy jsem byl sám a brečel jsem jako malý kluk. Všechny smutky jsem ze sebe vždy vybrečel, což mě udělalo silnějším a jel jsem dál. Dneska už si věřím, že to zvládnu.

Když jste odjížděl, opouštěl jste také zaměstnání v oboru informatiky. Chtěl byste po návratu svůj profesní život v ČR navázat tam, kde jste ho přerušil, nebo začít znovu a úplně jinak?

Úplně jinak. Nápadů, co bych mohl dělat, až se vrátím, je spousta. Mohl bych si otevřít cestovku, dělat průvodce, dělat kouče osobního rozvoje anebo dovážet datle z Íránu. Teďka mě nejvíce baví natáčení a výroba filmu. Mým snem je tvorba dokumentárních filmů pro National Geographic.

Co byste vzkázal lidem, které by také lákalo cestování stopem?

Stopování je fenomenální způsob cestování. Taky jsem se ho kdysi bál, dneska ho miluji. Pokud vás stopování láká, tak jakmile dočtete tuto větu, běžte se postavit s baťohem na konec vašeho města a udělejte si výlet. Změní to váš život tak, jako ten můj.