První písemná zmínka o obci Vlkolínec je známá z roku 1376. Název vesnice má podle pověsti spojitost s velkým množstvím vlků, kteří v těchto místech žili. Faktem je, že nějací se v tamní horské oblasti vyskytují dodnes. Vesnička leží v nadmořské výšce 718 metrů.

Vlkolínské chalupy jsou ve velmi dobrém stavu

Vlkolínské dřevěné chalupy jsou ve velmi dobrém stavu

FOTO: Profimedia.cz

V roce 1977 se Vlkolínec stal památkovou rezervací lidové architektury. Od konce roku 1993 je dokonce zapsán na seznamu UNESCO. To, co je na vesnici obdivuhodné, je její historie a příroda, v níž je zasazena. Okolí dominují kupříkladu Doggerské skály nebo Krkavá skála. Blahodárně pak působí čistá příroda, ve které se daří rozličným bylinkám.

Malebná lesnatá krajina okolo Vlkolínce

Malebná lesnatá krajina okolo Vlkolínce

FOTO: Profimedia.cz

Historické a architektonické bohatství přetrvává přímo ve vesnici, a to po dlouhá staletí. Ve Vlkolínci je 70 chráněných objektů. Jedná se zejména o hospodářské dvory. Mezi památky, jež by turista neměl minout, patří dvoupatrová srubová zvonice z roku 1770, dále 13 metrů hluboká studna z roku 1870, která stojí ve středu vesnice a kdysi bývala jediným zdrojem pitné vody, a římskokatolický kostel Navštívení Panny Marie z roku 1875. U kostela je hřbitov se zachovalými kamennými a kovovými náhrobními kříži.

Odkaz minulosti

Výsadou vlkolínských mužů kdysi bývala práce se dřevem, například řezbářství. To je patrné nejenom na tamních stavbách, ale i na domech v okolí. Nicméně ve Vlkolínci bylo dřevo základním stavebním materiálem. Dále se místní věnovali pěstování ovoce a zeleniny, chovu dobytka i včelařství.

Vlkolínská historická světnice

Vlkolínská historická světnice

FOTO: Profimedia.cz

Jak se ve Vlkolínci dříve žilo, názorně ukazuje muzejní expozice přístupná v hlavní sezóně, tedy od května do září. Návštěvníci mají ve vesnici také možnost ubytování. To, co je během dovolené romantikou, stálým obyvatelům leckdy komplikuje život. Tak třeba větší nákupy musejí dělat v 10 kilometrů vzdáleném Ružomberku. Zvláště pak když vesnici zakryjí závěje sněhu. To pak nemusí jezdit ani autobus.

Nicméně pryč od kalamit. Voňavé a pučící jaro vítají Vlkolínští společně s návštěvníky tradičním turistickým výstupem na horu Sidorovo. Koná se vždy na Velikonoční neděli. Stálých obyvatel ve vesničce už nežije mnoho - okolo dvaceti. Každodenní poklidnou rutinu tam zpestřují chataři, kteří do Vlkolínce jezdí odpočívat.