„Hned na začátku cesty jsme se museli dělit, protože Egonově motorce včera vypověděl službu tlumič a nebrzdí zadní brzda. A protože nechceme riskovat v terénu nějaký držkopád v tak nebezpečném místě, rozdělujeme se. Egon se po vlastní ose a po silnici vrací přes pas ve 4700 m n. m. směr La Paz, kde na nás bude čekat nebo, jak se později ukázalo, pojede napřed až do dnešního cíle, tedy Copacabany na jezeru Titicaca,” napsal Novinkám v mailu účastník výpravy Tomáš Matějovský.

Na Cestě smrti se jezdí vlevo

Na Cestě smrti se jezdí vlevo

FOTO: Moto Cestou necestou

Počasí se nakonec umoudřilo a tým si tak mohl vychutnat Cestu smrti naplno. Všichni tak mohli spatřit půvabnou divokou přírodu kolem stezky zaříznuté do úbočí hor pokrytých bujnou vegetací a vodopády přepadající přes kamenitou cestu do neskutečné hloubky údolí. Stejně tak míjeli kříže, které v úzkých a nebezpečných místech připomínaly ty, kteří se ze svých cest už nevrátili.

Za památkami Inků

„My projeli bez obtíží celý, asi 40 kilometrů dlouhý, dobrodružný úsek bez karambolu. Zmiňovat, že Pavel Liška zahučel kvůli kochání do bujného porostu na bezpečné straně u skalní stěny, asi ani nebudeme. Pak přišla velká odměna. Dostali jsme se na telefonní signál a spojili se s Egonem, abychom zjistili, že je celý tým v pořádku.”

„Teprve po zdlouhavém průjezdu přeplněnými ulicemi El Alta a nočním trajektu na Titicaca dorážíme do Copacabany, kde již Egon čekal. Večeříme o půlnoci a padáme spát, jsme unavení zdlouhavou, ale krásnou cestou,” popsal Matějovský.

Plovoucí ostrovy na jezeru Titicaca

Plovoucí ostrovy na jezeru Titicaca

FOTO: Moto cestou necestou

Ve středu ráno si tým Moto cestou necestou domluvil asi dvouhodinovou vyjížďku lodí na „plovoucí ostrovy“, repliky inckých Los Uros. Hlavní lákadlo už ale bylo v dané chvíli trochu jiné. Tiahuanaco s vykopávkami incké kultury. Nebyl by to však smolař cesty Jan Révai, aby opět nezjistil, že se něco pokazilo. Unikal mu totiž olej z kardanu. Nezbylo tak než koupit olej neustále kontrolovat a doplňovat. Výměna součástky byla totiž v daných podmínkách nereálná a nutno dodat, že je daný díl v Bolívii asi i dost dobře nesehnatelný.

Poslední toaleta v Bolívii

Poslední toaleta v Bolívii

FOTO: Moto cestou necestou

„Monumenty vykopávek v Tiahuanacu nás naprosto uchvacují, kocháme se, fotíme, ale náš plán nám nedovoluje se příliš zdržovat. Odjíždíme totiž směrem do Patacamayi, naší poslední bolivijské zastávky. V pátek 23. ledna nakonec odjíždíme směr bolivijsko – chilská hranice. Ještě se krátce zastavujeme asi v půli cesty u zbytků pohřebních věží, které lemují naší cestu. Pak už jen stoupáme stále výš, směr Chile, kolem nejvyšší bolivijské hory Nevado Sajama, která se tyčí do výše 6542 m n. m.,” napsal Matějovský.

Kolem nejvyšší hory s dynamitem

Tým však nakonec možná nejvíce překvapil opilý bolivijský celník, kterého si museli nejdříve vzbudit a vytáhnout z auta. Méně už pak překvapil chilský úřední šiml. Poprvé během cesty tak musel tým, jako za totalitní minulosti, vyklidit všechna vozidla, zavazadla protáhnout rentgenem a nechat prázdné auto zkontrolovat. A že to vyklízení nebylo špatný nápad.

„Vyhodili jsme potraviny, které nesmí přes hranici a hlavně se tajně zbavili dynamitu, který jsme dostali v Potosí v dole, a který s námi projel vlastně celou Bolívii. Pavel s Honzou ho měli v plánu někde odpálit v poušti, ale nějak na to nedošlo. A už ani nedojde,” dodal Matějovský.