Posvátné území na řeckém Peloponéském poloostrově obývali lidé už 2500 let před naším letopočtem, poté ho opustili, aby se v 11. století před naším letopočtem mohli vrátit. Vybudovali tam svatyni pro vegetační bohyni Gaiu, o tisíc let později se středem pozornosti svatyně stal Zeus, na jehož počest se později sportovní hry konaly.

Dochované záznamy o prvních olympijských hrách hovoří o roce 776 před naším letopočtem, kdy na místní kultovní slavnosti přijel ještě větší počet sportovců z celého Řecka. Olympie ovšem nebyla od počátku středem atletického světa. Bylo to území s úrodnou půdou, kde lidé uctívali bohy, kterým přinášeli dary.

Zbytky Diova chrámu, kde byla socha, která patří do sedmi divů světa.

Zbytky Diova chrámu, kde byla socha patřící k sedmi divům světa.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Archeologové našli v Olympii oltáře bohyně Afrodity, Démétry i ten Diův. Místo se tudíž ničím neodlišovalo od jiných takových svatyní, kde se scházeli věřící. Nepřinášeli jen oběti, pořádali tam také slavnosti, zábavy a první sportovní klání. Údajně rovněž soutěžili v běhu.

V Olympii by nemohla chybět socha bohyně vítězství Niké.

V Olympii nemohla chybět socha bohyně vítězství Niké.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Olympijský svatostánek leží nedaleko města Pyrgos. Asi nejschůdnější cestou, jak se tam dopravit, je autem nebo organizovaným zájezdem, protože více možností téměř není. Dnes je Olympie rozlehlým archeologickým parkem, muzeem a městem zaměřeným na turisty. Už od pradávna tudy protéká potok Kladeos.

Do Olympie jsme vyjeli z řeckého ostrova Zakynthos, ne s českou cestovní kanceláří, ale s německou. Ta má totiž více zájemců. S anglicky hovořící průvodkyní vyrážíme nejprve do muzea. Za šest eur (asi 165 korun) je tam k vidění opravdu mnoho.

Sochy v čele s Diovou (uprostřed) z průčelí Diova chrámu uložené v muzeu.

Sochy v čele s Diovou (uprostřed) z průčelí Diova chrámu uložené v muzeu.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Hned na začátku stojí sochy z Diova chrámu, z jedné strany jim vévodí samotný Zeus z druhé Apollo. V dalších místnostech přichází na řadu kromě dalších soch v životních velikostech spousta menších. Od různých figurek, postaviček, přilb a pancířů, přes posvátné výjevy, sklo, porcelán, šperky a další drobnosti, kterými návštěvníci obdarovávali bohy, aby získali jejich přízeň. Obdivovat můžete také sochu Marcuse Aurelia nebo Niké, bohyni vítězství.

Soud v Olympii

Jak už jsem zmínil, do Olympie se sjížděli Řekové a postupem času také další národy, aby zhlédli sportovní klání a pobavili se. Během konání her, každé čtyři roky, se nesmělo válčit. V Olympii dokonce nějaký čas zasedal soud.

Jak slavnosti nabývaly na významu, museli organizátoři řešit čím dál více praktických věcí. Kde ubytovat návštěvníky, jak je dostatečně zásobit vodou a nabídnout jim maximální komfort. Vznikaly proto jakási stanová městečka, budovaly se studny, kanalizace i lázně.

Sportovci na stadión chodili tunel nebo-li kryptou.

Sportovci na stadión chodili tunelem neboli kryptou.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Archeologický park je od muzea asi dvě minuty chůze. Mezi zbytkem chrámů dnes rostou stromy, ze kterých se ozývá tradiční cvrlikání cikád. Po vstupu procházíme kolem gymnasionu, kde byla ubytovna atletů a místo pro trénink a vzdělávání mládeže. Kolem všudypřítomných rozpadlých sloupů nás průvodkyně vede k chrámu zasvěcenému bohyni Héře, pokladnicím a místu, kde plál olympijský oheň.

Následuje bývalý tunel, kterým sportovci přicházeli na stadión. Dnes má podobu jako v roce 470 před naším letopočtem, je dlouhý 192 metrů a závodit na něm mohlo až 20 běžců. Ti nesměli používat žádné podpůrné prostředky a mnohým dámám by se mohlo líbit, že většinou soutěžili nazí. Na valy, které byly jakousi tribunou, se vešlo až 40 000 diváků, vdané ženy měly ale smůlu, těm byl vstup zakázán.

Socha boha zlodějů, podvodníků, ale rovněž poutníků a cest

Socha boha zlodějů, podvodníků, ale rovněž poutníků a cest Hermese

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Hned vedle stadiónu byl hippodrom, kde se konaly závody koňských spřežení. Ta se na 600 metrů dlouhé dráze otáčela u kamenných patníků, kde nebyla nouze o nebezpečné situace. Další disciplíny jako box, hod diskem a oštěpem nebo skok do dálky či zápas se odehrávaly v chrámech nebo na jiných místech Olympie.

Oltář z popela

Středem olympijské svatyně je Diův chrám, kam lidé nosili dary. Vybudován byl kolem roku 476 před naším letopočtem. V hlavním sále se shromažďovaly nejcennější dary, vévodila jim obří socha sedícího Dia ze zlata a slonoviny, jež patřila mezi jeden ze sedmi divů světa. Sochu vytvořil v roce 433 před naším letopočtem řecký sochař Feidiás. Památka byla ve 4. století převezena do Turecka, kde ji v roce 475 zničil požár.

Místo, kde údajně plál olympijský oheň.

Místo, kde údajně plál olympijský oheň.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Ve svatyni byli dekorováni vítězové, a také tam byl přednáškový sál, kde poprvé předčítal ze svého díla historik Hérodotos. Z chrámu mohou návštěvníci spatřit už jen jediný vztyčený sloup, v dobách největší slávy zdobily svatyni na západní a východní straně sochy bohů, z nichž velkou část je možné vidět v muzeu. Za zmínku stojí Diův popelový oltář, kde se každý den konaly obětní obřady, popel nikdo neodnášel, a tak z něj rostl kužel.

Socha boha moře, světla a slunce Apollóna

Socha boha moru, světla a slunce Apollóna ze západního průčelí Diova chrámu

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Další stavby sloužily jako ubytovny, jídelny nebo obchody. Později se příchozí setkali i s takovou vymožeností, jako byl splachovací záchod. Na jihovýchodě pokračuje prohlídka domu, v němž zasedala rada a dělala politická rozhodnutí.

Ve druhém století postavili místní díky sponzorskému daru akvadukt, kterým přitékala čerstvá voda. V areálu je také zachovalý křesťanský kostel, který z jednoho chrámu přestavěli obyvatelé v šestém století našeho letopočtu po zániku kultovního místa.

Nebyly to jen sochy lidí, ale také zvířat, které bylo možné vidět v Olympii.

Nebyly to jen sochy lidí, ale také zvířat, které bylo možné vidět v Olympii.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Po úspěšných letech, kdy Olympií prošly stovky sportovních vítězů, přišly i těžké chvíle. Na konci třetího století zdecimovalo Olympii zemětřesení, obyvatelé se ovšem nenechali odradit, a i přesto stavěli dál. Další a konečná rána přišla od císaře Theodosiuse I., který nařídil pohanská kultovní místa uzavřít. Kdy přesně se tak stalo, není jisté, posledním olympijským vítězem v Olympii byl boxer Zopyros v roce 385.