Přes hory a doly rumunského vnitrozemí

Milovníci hor, jezer, nedotčené přírody, ale i zajímavých tradic si tam nacházeli cestu vždy. I u nás mají rumunské hory své příznivce, kteří rok co rok využívají možnosti toulat se neporušenou přírodou, poznávat pohostinství venkovanů, ale také objevovat ojedinělé kulturně historické odkazy minulosti.

V severovýchodní části Rumunska je kraj, který se jmenuje Bukovina. Malebná pahorkatina, kde se střídají pastviny se smíšenými lesy, údolí s říčkami a vesnicemi, kde by našince nepřekvapilo, kdyby se potkal s Nikolou Šuhajem.

Ve svých dějinách byla Bukovina součástí různých státních útvarů – Moldavského knížectví, osmanské říše, Rakouska-Uherska. Dnes je rozdělena mezi Rumunsko a Ukrajinu. Oblast je domovem mnoha klášterů, z nichž sedm je zapsáno na seznam památek světového dědictví UNESCO.

Kláštery jsou bohatě vyzdobené freskami s biblickými a dalšími náboženskými motivy jak v interiéru, tak zvenčí na fasádě. Celý unikátní architektonický a umělecký soubor je znám jako malované kláštery. Některé mají podobu pevností, byly postaveny, aby chránily kraj proti nájezdům Turků a Tatarů. Každý z nich je originální, něčím zajímavý a pro návštěvníky přitažlivý.

Klášter Moldovita například upoutá monumentálním zobrazením obléhání Cařihradu v červeném, modrém, žlutém a hnědém koloritu. Voronet nese přízvisko Sixtinská kaple Východu díky bohatým dekoracím v interiéru. Klášter byl dokončen roku 1488 za vlády Štěpána Velikého a výzdobou odráží tehdejší život Moldávie. Klášter Sucevita stojí uprostřed čtverce vysokých obranných zdí, v každém rohu s věží, násobící obranné schopnosti.

Obranné funkce jsou dávnou minulostí. Dnes jsou kláštery i jejich široké okolí přívětivým prostředím, kde se návštěvník může podle libosti procházet uvnitř či toulat po okolí, loukami, na kterých občas cinkají zvonce pasoucích se stád.

Z romantického okouzlení nás navečer vytrhnou rachotivé zvuky, jakási klášterní signalizace. Jde o rytmické klepání do volně zavěšených prken, ze kterého zasvěcení poznají, k čemu jsou právě svoláváni.

Na soutoku říček Bistrita a Dorna v lokalitě Vatra Bornei našel koncem 18. století profesor Haquet prameny poskytující „mimořádně osvěžující“ vodu. Roku 1806 byla uskutečněna první chemická analýza a ukázal se takový obsah minerálů, že lze hovořit o vodě léčivé. Od roku 1845 tu začíná působit klimatický lázeňský resort.

Postupně bylo v širším okolí kolem lokalit Saru Dornei, Poiana Negrii, Dorna Candrenilor a Podul Cosnei objeveno na 300 pramenů. Zdejší lázně pomáhají při kardiovaskulárních, nervových, revmatických a anemických onemocněních.

Kraj stojí za návštěvu nejen kvůli své lázeňské výjimečnosti. Vedou tudy značené trasy pro horské túry, pěší i cyklistické, na divoké řece Bistrita můžeme zvířit adrenalin při raftingu nebo při plavbě v divoké vodě na kánoi.

Turistické toulky mohou vést i dalšími lázeňskými resorty. Směrem na jih, v pohoří Nemira dorazíme do tzv. perly Moldávie, do obce Slanic, která má lázeňský statut od roku 1820.

Pokud do Bukoviny vyrazíme čistě za turistikou, pak nám jako východiska k túrám mohou sloužit menší města Gura Humorului nebo Campulung Moldovenesc, odkud lze putovat do pohoří Rarau, kde se rovněž nabízejí zařízení pro zimní sporty.

V Bicazu, ležícím na stejnojmenné říčce, či v Piatře-Neamt na úpatí pahorku Gozna, zvaného též Sinaia Moldávie, můžeme využít turistických zařízení, odkud se vyráží směrem na Durau, do nejvýznamnějšího lyžařského střediska pod vrcholem Ceahlau (800 metrů nad mořem). Jsou tam k dispozici značené turistické stezky, lanovky a sjezdovky.

Z památek vyniká stejnojmenný klášter, navštívit lze i etnografické muzeum a kulturněpastorální středisko sv. Daniela. Odtud se obvykle vyráží do Národního parku Ceahlau, rozkládajícího se v nadmořské výšce od 400 do 1904 metrů. Osada stejného jména nabízí prohlídku ruin takzvaného princova paláce, kostela ze 17. století a dřevěného kostela z 19. stol. Za návštěvu stojí i přístav na břehu jezera Muntelui.

Kromě popsaných možností můžeme v Bukovině najít i zážitky, které budou těmi pověstnými třešničkami na dortu. Svezli jsme se například úzkokolejkou taženou parní lokomotivou, po trase Moldova–Argel.

Projíždí se vesnicemi takřka po dvorcích lidových stavení, místní lidé vlak přívětivě zdraví, je vidět, že turistů si váží a rádi je vidí. Stojí za to pozorovat při práci personál vlaku. Je to stejné, jako tomu na dráze bývalo před desítkami let.

Hovořím-li o svezení, je tu ještě další možnost – plavba na vorech. Je poklidná, bez nebezpečných peřejí, zato vede nádhernou pahorkatinou, opravdovou lahůdkou pro milovníky přírody.

Do třetice stojí za zhlédnutí zvyky a obyčeje místního folklóru a lidového umění. Zcela ojedinělé jsou vzory malovaných kraslic, které jsou pro Bukovinu charakteristické. Vesnice Ciocanesti nabízí vše pod jednou střechou v místním muzeu.

A ještě jedna originalita – vesnice Marginea je typická výrobou černé keramiky. Když si po prohlídce keramické manufaktury koupíte na památku třeba vázičku, budete mít po návratu doma nejen originální suvenýr, ale i praktickou věc. Květiny v ní vypadají velmi hezky.