Ta „pozorovatelna“, z níž přehlédnete velkou část ostrovní říše chorvatské severní Dalmácie, se jmenuje Čelinka a je to nevysoký kopec nad obcí Drage. Na turistické mapě tuhle vesnici sotva najdete. Možná jsem se dost nesnažil, ale nenašel jsem ji ani v nabídce žádné z našich cestovek. Zato nějaké tři kilometry vzdálené Pakoštane nabízejí snad všechny.

Pod svícnem

Severní Dalmácie nemá proslulost Makarské riviéry, ale je tam řada hojně navštěvovaných přímořských letovisek. Nejpřednějším z nich je Zadar a na jih od něj pak třeba Sukošan, Sv. Filip i Jakov, Biograd nebo již zmíněné Pakoštane.

Turisticky frekventované Pakoštane

Turisticky frekventované Pakoštane.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Těm, kteří nestojí o přeplněné pláže a zástupy rekreantů na podvečerní promenádě, se vyplatí hledat pod těmito svícny, kde často bývá naprostá „turistická tma“. V té jsme objevili Drage. Ne že bychom byli jediní, aut s cizími espézetkami tam bylo víc, zejména v moderním a luxusním kempu Oaza mira.

Vesnička ve svahu nad zátokou není typickým turistickým střediskem. Žádný hotel, většina ubytovacích zařízení jsou apartmány v domech místních obyvatel. Drage se neprobouzí jen v sezóně, lidé tam žijí a pracují celý rok. Návštěvníkům nabízí čtyři nevelké písčité pláže a několik kilometrů skalnatého pobřeží, kde si ve stínu borovic každý najde svůj kout.

Nabídku doplňuje pár obchůdků a několik hospod. Komu se zasteskne po nějakém povyražení, třeba po parasailingu, vodních lyžích nebo diskotéce, má to do Pakoštane kousek.

Neobjevené ostrovy

Ve tmě pod svícny jsou i severodalmatské ostrovy. Pašman, Ugljan nebo Dugi otok nemohou nabídnout historické památky a architektonickou krásu takového kalibru jako třeba Hvar nebo Korčula, ale předčí je tím, že jsou mnohem blíže jak po silnici, tak trajektem z pevniny.

Ten, komu jde především o odpočinek, tam najde skutečný klid, neporušenou přírodu a v neposlední řadě zaplatí za takovou dovolenou polovinu toho, na co ho přijde Makarská riviéra.

Někteří turisté cestují do končin severní Dalmácie trajektem.

Někteří turisté cestují do končin severní Dalmácie trajektem.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Je to možná jenom neobratnost těch, kteří mají turistický ruch propagovat, že nevíme o vnitrozemském jezeře s vysokou koncentrací solí nebo o zátoce Telaščica na Dugém otoku.

Sotva kdo také ví, že Pašman a Ugljan jsou vynikající volbou pro cyklisty. Ani moc pohodové, ale ani příliš náročné terény a hlavně – je tam pro cyklisty bezpečno, protože provoz na tamních komunikacích je minimální a mimo ně žádný.

Stojí za to zmínit se i o pohostinnosti místních. Nejsou přesyceni záplavou rekreantů a návštěvníci jsou pro mnohé z nich i povyražením. Pozvou na oběd nebo na večeři, přinesou rybu, kterou sami chytili, rajčata, okurky, co jim rostou na zahradě, domácí víno.

Crvena luka je bílá vrána

Pár kilometrů severně od Pakoštane je další místo, o němž dohromady nikdo neví. Z Jadranské magistrály k němu vede nová asfaltka, rovná, jako když střelí. Na jejím konci je závora a za ní něco, co je v dnešním chorvatském cestovním ruchu bílou vránou. Letovisko nazvané podle úzké hluboké zátoky Crvena Luka.

V Dalmácii si pochutnáte na rybích specialitách.

V Dalmácii si pochutnáte na rybích specialitách.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Dosud ne zcela dokončený luxusní komplex nabízí prostorné a přepychově vybavené rekreační vily v rozlehlém háji, dokončuje se hotel. Nevelká písčitá pláž je vhodná pro děti, protože vstup do vody je velice pozvolný. Každá vilka má navíc na břehu zátoky svůj vlastní „plácek“ s lehátky a slunečníky. V plážovém baru nabízejí koktejly a zmrzlinu, v restauraci hosty obsluhují číšníci v bílém, s motýlky pod bradou. Pokud tedy hosté jsou.

Na parkovišti bylo pár aut a ta většinou, jak mi řekl strážný u závory, patřila hostům, kteří přijeli zvenčí a mohli po zaplacení vysokého parkovného strávit půl dne na pláži. Také Crvena Luka je zatím ve stínu okolních známějších letovisek. Je to ale sympatický pokus představit v oblasti místo, kde ti, co na to mají, mohou trávit dovolenou v klidu a v přepychu. To se zatím v Chorvatsku moc nevidí.

Přírodní rezervace Vransko jezero

Úzká, třináct kilometrů dlouhá šíje, po které vede Jadranská magistrála, odděluje moře a největší vnitrozemskou vodní plochu Chorvatska – Vransko jezero. To má od roku 1999 status chráněné krajinné oblasti známé jako Přírodní park Vransko jezero. Rezervace se prostírá na 57 čtverečních kilometrech a samotné jezero z nich zabírá více než polovinu.

Vodní plocha vznikla zaplavením krasového údolí vodou ze spodních pramenů. Dnes je jezero spojeno s mořem umělým kanálem a kromě toho se slaná voda míchá se sladkou i přirozenými podzemními cestami. Díky této zvláštnosti žijí v jezeře sladkovodní i mořské ryby. Je jich tu tolik, že je rybáři loví nejen na udice, ale i do sítí.

Tím nejcennějším ve zdejší rezervaci jsou rozlehlá hnízdiště vodního ptactva. Zejména díky tomu bylo Vransko jezero v roce 1983 zapsáno na seznam ornitologických oblastí evropského významu a v roce 2013 na mezinárodní seznam chráněných mokřadů.

V parku pravidelně přezimuje více než sto tisíc vodních ptáků, téměř 250 druhů, z nichž některé patří v Evropě mezi ohrožené. Návštěvníci parku si mohou pronajmout člun s odborným průvodcem a vydat se do míst, odkud lze ptačí říši nejlépe pozorovat a její obyvatele přitom nerušit. K tomu slouží i naučné stezky s pozorovacími stanovišti.

Kolem jezera jsou kempy, vedou kolem něj cyklistické stezky. Je tu úrodný a zemědělsky velice bohatý kraj. Zdejší zelináři už několik staletí zásobují svou produkcí všechna města v okolí.

Kemp Pine Beach

Kemp Pine Beach.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Bohatá je nejen zdejší příroda, ale i dějiny. Z turecké doby tu je stavba, jejíž obdobu v Dalmácii nenajdete – karavanseraj, útočiště pro obchodní karavany putující se zbožím do střední a severní Evropy. Nechal ho postavit v polovině 17. století turecký vezír Jusuf Maškovič.

V městečku Vrana jsou zříceniny hradu z 11. století. Ten původně patřil chorvatským králům, poté byl sídlem templářského řádu v Dalmácii. Po templářích ho převzali svatojánští rytíři, a když oblast nakrátko vybojovali na Turcích Benátčané, vyhodili hrad v polovině 17. století do povětří.

Dějinné stopy sahají ještě hlouběji, do římských dob, kdy tu byl postaven akvadukt, který zásoboval vodou tehdejší významnou římskou osadu Iaderu, dnešní město Zadar.

Antický i středověký Zadar a pozdrav slunci

Z Iadery, kam nás dovede římský akvadukt od Vranského jezera, se za dvě tisíciletí stal Zadar. Metropole severní Dalmácie nabízí návštěvníkovi to nejzajímavější na nevelkém poloostrově, v místech nejprve ilyrské, poté řecké a římské osady. Právě z římské doby je i dnešní uspořádání města do pravoúhle se křižujících ulic.

Antické památky byly v Zadaru objeveny teprve po 2. světové válce, když se odklízely trosky po bombardování a připravovaly se prostory pro novou výstavbu. Základy někdejšího chrámu, římského fóra a domů na něm, sloupy a části někdejší baziliky.

Ulice Zadaru jsou plné turistů i obchodníků.

Ulice Zadaru jsou plné turistů i obchodníků.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Nejvýznamnější památkou je kostel sv. Donáta z 9. století, 27 metrů vysoká monumentální stavba na někdejším římském fóru. Nedaleko stojí románský kostel Panny Marie, součást někdejšího kláštera benediktinek. K františkánskému klášteru zase patří kostel svatého Františka.

Ve starém městě je množství církevních památek, ale jsou tam i renesanční paláce nebo část opevnění z doby benátské nadvlády. Zadar se může pochlubit i pozoruhodnostmi zcela současnými. V roce 2005 byly na západním konci Istrijského nábřeží instalovány mořské varhany. Ve stupňovité nábřežní stěně je zabudováno 35 trubek s píšťalami.

Systém je vyladěn tak, aby i při mírných vlnách způsobených třeba proplouvajícím trajektem varhany vyluzovaly bohatou škálu tónů. Vedle varhan je další pozoruhodná instalace stejného autora, zadarského architekta Nikoly Bašiče. Jmenuje se Pozdrav slunci a je to kruh o průměru 22 metrů složený ze 300 tabulí vrstveného skla, v nichž jsou zabudovány solární moduly.

Pozdrav slunci

Pozdrav slunci.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Přes den akumulují energii a fungují i jako jakési magické zrcadlo, na němž se lidé fotografují, a zvláště pro děti je nekonečným zdrojem zábavy. Tahle elektrárna je tak výkonná, že napájí i veřejné osvětlení na nábřeží. Po západu slunce vytváří skleněná plocha na dlažbě nábřeží barevnou světelnou show. V kombinaci s tóny mořských varhan tak každý večer ovládne celý prostor.

Zázračné bahno

Punta, magická romantická atmosféra. Poslední zastávkou v severní Dalmácii je městečko Nin, vzdálené 16 kilometrů od Zadaru. Je známé svým léčivým bahnem a salinami, z nichž se odpařováním získává z mořské vody vyhledávaná sůl s vysokým obsahem přírodního jódu.

Původní město vyrostlo na ostrůvku v mořské laguně a s pevninou je spojeno dvěma mosty. Největšího rozkvětu dosáhl Nin v 9. až 11. století, kdy byl sídlem biskupa a také občasnou rezidencí chorvatských panovníků.

Na přelomu 16. a 17. století Benátčané město zničili, aby se v něm neopevnili Turci, kteří nebezpečně doráželi na města na pobřeží. Nin byl sice obnoven, ale někdejšího významu už nedosáhl. Dnes jsou v něm k vidění středověké i antické stavební památky.