Annu-Marii, Serge a Gillese, doslova obalené elektrodami, podrobně zkoumá tým francouzských a italských vědců v improvizované laboratoři na hoře Aiguille du Midi vybavené prostorem pro spaní a kuchyní. Zkoumají průtok krve, srdeční rytmus či míru okysličování krve.

Tato pokusná skupina, podobně jako 90 dalších dobrovolníků v průběhu čtyř měsíců, má už za sebou první sérii testů v Chamonix, což je o 2800 metrů níže. Teď je čeká noc v mnohem větší výšce a pro některé z nich to znamená, že budou trpět horskou nemocí, tedy bolestmi hlavy, nespavostí, žaludeční nevolností a zvracením. Léky brát nesmějí, aby nenarušili výsledky testů.

"Někteří trpí celou noc, ale mají motivaci," uvádí lékařka Alice Gavetová, která na pokusech spolupracuje.

Touha poznat vlastní tělo

Gilles Leroy, horolezec amatér a záchranář, se pokusům podrobil proto, aby "lépe poznal svůj organismus" a měl o akutní horské nemoci přesné informace. Její první příznaky už jednou pocítil ve výšce 4000 metrů a musel sestoupit zpátky.

Na horskou nemoc každoročně umírá mnoho lidí, nejen horolezců.

Horská nemoc každoročně postihne mnoho lidí, nejen horolezců.

FOTO: Profimedia.cz

Testy, které by měly skončit v červenci, by měly umožnit lépe pochopit rozdílné reakce lidí na vysokohorské podmínky. Některé totiž akutní horská nemoc postihne velmi intenzivně, zatímco jiní se výšce rychle přizpůsobí. Pro horolezce je to klíčový problém: u některých osob totiž může akutní horská nemoc skončit smrtí, edémem mozku nebo plic.

Aby tým vedený doktorem Emmanuelem Cauchym, ředitelem Ifremmontu (Ústav pro vzdělávání a výzkum v horské medicíně) mohl vysvětlit tyto různé projevy nemoci, zajímá se především o reakce cév, tedy jejich rozšiřování tak, aby jimi mohlo protékat více krve. Ve vyšších nadmořských výškách, kdy tělu chybí kyslík, dává mozek pokyn k pumpování většího množství krve, aby se tak vyrovnal pokles množství kyslíku v krvi. Špatná reakce cév by tedy mohla vysvětlovat problémy, s nimiž někteří lidé ve větších výškách zápolí.

Podobnost s potápěčstvím

Další směr výzkumu se týká vytváření mikrokuliček dusíku organismem při rychlé změně atmosférického tlaku v důsledku rychlého stoupání. "V mozku, který už má málo kyslíku, mohou být tyto mikrokuličky zodpovědné za neurologické problémy, jako je paralýza, ztráta zraku či řeči nebo chybný úsudek," vysvětluje doktor Cauchy. Mikrokuličky vytvoří jakousi zátku blokující cévu a bránící prokrvování části mozku. Tento jev je již známý z potápěčství.

Italští vědci spolupracující s Ifremmontem již loni na podzim uskutečnili několik pokusů na 25 dobrovolnících, aby zjistili geny předurčující k akutní horské nemoci.

Horská nemoc je pro horolezce jedním z nejvážnějších ohrožení života.

Horská nemoc je pro horolezce jedním z nejvážnějších ohrožení života.

FOTO: Profimedia.cz

Doktor Samuel Vergès z ženevské Univerzity Josepha Fouriera se specializuje na nemoci spojené s nedostatkem kyslíku a jeho tým simuluje vysokohorské podmínky v laboratoři. V roce 2011 provádělo jedenáct vědců z univerzity experiment v observatoři Vallot na Mont Blanku ve výšce 4300 metrů nad mořem. Avšak kapacita observatoře je omezená a místo je přístupné jen s pomocí vrtulníku nebo pěšky.

"Kuřácká nemoc" mění situaci

Vědci tehdy prokázali, že snížení fyzické výkonnosti ve výškách je ve velké míře způsobeno jakousi únavou mozku, nejen únavou svalů. "To umožňuje lépe pochopit, čím trpí někteří lidé s onemocněním plic na rovině," uvádí doktor Vergès.

Pacienti postižení "kuřáckou nemocí", chronickou obstrukční bronchopneumopatií, mohou mít stejně tolik kyslíku v krvi ve výšce na úrovni moře jako zdravá osoba na vrcholku Mont Blanku, zdůrazňuje. Chronická obstrukční bronchopneumopatie se podle vědce stává třetí hlavní příčinou úmrtí na nemoc ve světě.