Nad tím vším bdí katolická církev, a to už od roku 60 našeho letopočtu, kdy na ostrově ztroskotal apoštol Pavel a zasel tam sémě křesťanství. Katolické církvi nevadí, že se na ostrovech jezdí vlevo, což mají na svědomí protestantští Angličané, ale třeba rozvod, ten nepovolí ani za nic.

Od každého něco

Ještě donedávna byla na Maltě – ač se v důsledku své polohy a dějin zdála kosmopolitní – místní společnost poměrně uzavřená. Manželství s cizincem bylo pro Malťany obojího pohlaví obtížně představitelné. Nejen to.

Příliš časté nebylo ani manželství mezi lidmi z opačných konců sedmadvacet kilometrů dlouhého ostrova. Kdyby před vámi defiloval zástup namíchaný z Arabů, Italů, Židů, Španělů a Malťanů, sotva byste uhádli, kdo z nich je cizinec a kdo opravdový Malťan. Co se vzhledu týká, mohli by to být skoro všichni.

Všichni se znají

Na Maltě žije přibližně tolik lidí jako v Brně, takže se (stejně jako v Brně) skoro všichni navzájem znají. Pokud se neznají, tak mají určitě společné známé. Má to výhody při hledání ženicha či nevěsty nebo obchodního partnera. Sehnat reference není problém. Maltština a angličtina mají na ostrovech rovnoprávné postavení úředních jazyků. Díky televizi a blízkosti Sicílie rozumí většina Malťanů i italštině.

Oko boha Osira, patrona námořníků

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

O maltštině se píše, že je jediným ze semitských jazyků, který používá při psaní latinku. Dlužno ale říci, že jí to na srozumitelnosti moc nepřidá. Zásada „napiš, jak slyšíš“ v maltštině rozhodně neplatí. Poměrně jednoduchý hlavolam představuje místo zvané Hagar Quim (hadžarim).

O něco složitější je Marsaxlokk (maršalok) nebo Xemxija (šemšíja). Pokud byste se i přesto chtěli začít učit maltsky, pak vězte, že jsou tam i horší věci. Kniha je ktieb, zatímco knihy jsou kotba.

Maminka a festa

Malťané rádi slaví. Záminky není třeba příliš dlouho hledat. Každá obec má svého svatého a jeho svátek je pro všechny důvodem k uspořádání festy, oslav. Malťané slaví pro radost ze slavení. Zdobí kostely a světce, organizují procesí a ohňostroje, vesnice a městečka soutěží ve velkoleposti a nápaditosti oslav.

Nejvíce slavené jsou svátky vánoční a velikonoční, jak se na pravé křesťany patří. Chystají se dlouho dopředu, nacvičují se biblické hry a živé obrazy. Muži, jimž obec na Velikonoce svěřila roli vzkříšeného Ježíše, berou svou úlohu tak vážně, že si několik měsíců nestříhají vlasy a neholí se, aby jejich podoba byla co nejpřirozenější.

Z horní části zahrad Barrakka máte Velký přístav jako na dlani.

Z horní části zahrad Barrakka ve Valettě máte Velký přístav jako na dlani.

FOTO: Lucie Poštolková, Novinky

Při oslavách, jako ostatně skoro ve všem, mají hlavní slovo muži. Svátek, festa, je věc svatá a všechno ostatní musí jít stranou. Důležitější než festa je pro maltské muže jenom jejich matka. Nedělní oběd u maminky patří k neporušitelným rituálům. Dodržují ho velmi svědomitě, vlastní rodina a vlastní domácnost jde v neděli v poledne prostě stranou. Přes všechny destruktivní vlivy současnosti si maltská rodina zachovává svou soudržnost a je opravdu základním kamenem tamní společnosti.

Na skok na Gozo

Maltské souostroví sestává ze tří ostrovů. Největší je Malta, druhý je Gozo a v osm kilometrů širokém průlivu mezi nimi trajekty obeplouvají ostrůvek Comino.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Jednodenní návštěvník toho na Gozu moc nestihne. Navštíví hlavní město Victoria, prehistorický chrámový komplex Ggantija, jeskyni, v níž nymfa Kalypso držela sedm let v zajetí Odyssea, a shora pohlédne na blízkou písčitou pláž Ramla.

Pak se jede k mořskému oknu, kde na skalách rostou houby, které ve středověku nahrazovaly penicilín. Poté zpět do Victorie, prohlédnout si katedrálu v Citadele, na trajekt a zpátky na Maltu.

Výhledy z útesů na ostrově Gozo

Výhledy z útesů na ostrově Gozo

FOTO: Lucie Poštolková, Novinky