Vyhoupli jsme se nad bílé chuchvalce a nad námi se objevilo modravé, lehce narůžovělé nebe. Dole to vypadalo, jako kdyby někdo zasypal celé údolí cukrovou vatou. Nahoře na kopci se před námi otevřela sugestivní scenérie.

Slunce stoupalo a mlha klesala do údolí. Jak z pravěkého oceánu se z ní vynořovaly zasněžené štíty okolních hor, včetně masivu Dachsteinu se slavným ledovcem a tratěmi, na kterých je možné jezdit po celý rok.

FOTO: Archiv, Právo

Spustili jsme se ze stráně dolů. Zdejší lyžařský areál patří k nejpopulárnějším v Rakousku. Na široké, pěkně upravené trati bez boulí a hald se jelo lehce a příjemně. I průměrní lyžaři jako já si tu mohli vychutnat požitek z jízdy. A měli méně problémů také s prudkou dolní částí trati, kde se jezdí závody světového poháru a hlavně slavný noční slalom. Kvůli němu sem každý rok přijede 50 000 diváků. Čtyřapůltisícový Schladming při něm praská ve švech.

Vítejte v sedmém nebi

Vyjeli jsme na vedlejší horu Hochwurzen (1850). Je součástí Rakouské houpačky. Tedy čtyř sousedících hor a také čtyř areálů, které jsou spolu propojené. Lyžaři tak mohou najednou využít 120 kilometrů nejrůznějších tratí a plynule přejíždět z jednoho areálu do druhého. Sedačky lanovky byly vyhřívané.

„Vítejte v sedmém nebi,“ stálo na konečné stanici. Přijeli jsme na začátek sjezdovky nazvané Paradise: Ráj. Mladík stojící vedle mě si vytáhl chytrý telefon a stáhl si z portálu určeného pro jeho typ mobilu speciální aplikaci s nějakými trasami. Všiml si, jak zvědavě pokukuji. Ukázal mi, o co jde.

Vítejte v Sedmém nebi na hoře Hochwurzen.

Vítejte v Sedmém nebi na hoře Hochwurzen.

FOTO: Jana V. Bendová

Aplikace se jmenovala Ski Amadé Guide, tedy Průvodce Ski Amadé (to je lyžařský region, do které oblast Schladmig-Dachstain patří). Dá se stáhnout zadarmo. Během pár vteřin mu našla mezi zdejšími sjezdovkami ty, které ho zajímaly. Chtěl nejnáročnější tratě, na kterých si zdejší svahy nejvíc užije. Aplikace mu zároveň ukazovala počasí, stav sněhu, chaty, skibusy, toalety, prostě mu nabízela spoustu dalších praktických informací.

Jak jsem se dozvěděl později, funguje na zdejších sjezdovkách a většině chat také připojení k internetu zdarma. Pro chytré mobily, iPady, tablety i notebooky.

Aplikace Ski Amadé Guide pro chytré telefony nabízí spoustu praktických informací.

Aplikace Ski Amadé Guide pro chytré telefony nabízí spoustu praktických informací.

FOTO: Archiv, Právo

Zeptal jsem se mladíka, napůl v žertu, napůl vážně, kde je podle jeho mobilu nejbližší toaleta. Zasmál se. Aplikace ukázala, že hned za rohem, ve stanici lanovky. Uvnitř jsem se ocitl v ráji se sytě zelenými rostlinami, trsy jablek, Evou a také Adamem. Toho autor ráje umístil na dveře pánského WC. Eva visela na vchodu do dámské toalety.

Když jsem vešel na záchod, zjistil jsem, že má průhledné stěny. Teprve po chvíli mi došlo, o co jde. Skleněné stěny využívaly efektu polopropustného zrcadla. Díky tomu bylo vidět ven, ale ne dovnitř. Na sedmé nebe mi ten fórek připadal dobře ďábelský.

Jak rychle lyžujete, změří radar

Střihl jsem na sáňkách příliš zostra zatáčku a už jsem se válel ve sněhu. Tahle dráha vedoucí z Hochwurzenu má sedm kilometrů. Dá se na ní jezdit i v noci. Než se na ni ale vydáte, zajímejte se o počasí. Na lehce umrzlém sněhu, tedy v mrazu, se tu krásně vyblbnete, zvlášť když mezi sebou začnete závodit. Sáňky sviští dolů opravdu svižně a po některých pádech můžete mít sníh až za košilí. Na těžké mokré pokrývce nejezdí naopak skoro vůbec a ze zábavy se snadno stane otrava.

Jezdící gumový koberec v dětském areálu nahrazuje lanovku.

Jezdící gumový koberec v dětském areálu nahrazuje lanovku.

FOTO: Archiv, Právo

Atrakcí je na zdejších sjezdovkách spousta. Třeba úsek oddělený od sjezdovky plastovým plotem. Radar v něm změří, jak velké rychlosti jste schopni dosáhnout. Nebo pasáž, na níž si ze speciálního boxu můžete pustit k lyžování svoji oblíbenou muziku a jet na ní hezky do rytmu. Najdete tu snowparky, běžecké tratě, ale také areály pro děti.

V těch jsou mírné svahy, tratě s vlnami a tunýlky, tobogány, iglú, ale hlavně jezdící gumový koberec. Vyveze děti na vrchol mírného lyžařského svahu jako velmi bezpečná lanovka. Někdy je tam učí lyžovat rodiče, lepší jsou ale speciálně vyškolení instruktoři.

Hnutí proti fastfoodům

Kdyby ten volkswagen neměl náhon na všechna čtyři kola, do zdejších kopců by se nevyhrabal. Dovezl nás k Dřevorubecké jizbě, tedy Holzhackerstube. Stojí nad Schladmingem, hned vedle sjezdařské tratě. Její majitel, Peter Pichler, je zároveň vyhlášený kuchař. Nepozval nás do restaurace, ale rovnou do kuchyně.

Nalil nám lehký voňavý sauvignon a hned jsme si mohli vyzkoušet, jak se některá jídla připravují. Kolegové se bavili a smáli. Kolegyně zvládla místní jablečný štrúdl skvěle. Používala totiž při jeho balení pomocí utěrky zápasnické chvaty.

Šéfkuchař Peter Pichler zve své hosty i do kuchyně, aby si přípravu jídel vyzkoušeli.

Šéfkuchař Peter Pichler zve své hosty i do kuchyně, aby si přípravu jídel vyzkoušeli.

FOTO: Petr Veselý, Právo

Peter je vyznavačem slowfood (pomalého občerstvení). Toto hnutí vzniklo jako reakce na fastfoody, tedy restaurace rychlého občerstvení. Proti standardizovaným, neosobním a průmyslově vyráběným jídlům staví domácí stravu, dělanou s láskou a fantazií.

Snaží se zachovat tradiční jídla určité oblasti připravovaná z regionálních surovin, což podporuje místní farmáře. Je hodně o kultuře, o kvalitě a labužnictví. Peter rozhodně není suchar ani konzervativec. Tradiční postupy kombinuje s moderní gastronomií. Navíc pořádá pro zájemce kurzy vaření. V jeho pojetí je to zábava.

Štýrský rendlík s několika druhy mas

Štýrský rendlík s několika druhy mas

FOTO: Jana V. Bendová

Místního pstruha na másle a bylinkách jsem dostal s lehce orestovanou a příjemně okořeněnou zeleninou, která krásně křupala. Pochutnali jsme si všichni. Včetně těch, kteří zkusili kaiserschmarrn, tedy císařský trhanec. To je rakouská varianta palačinky s marmeládou.

K závěrečnému červenému, Zweigeltrebe Olivín 2007, pak mohly klidně zaznít fanfáry a lesy smyčců. Štýrská vína jsou vyhlášená. Nejmilejším zážitkem nebylo ovšem skvělé jídlo a pití, ale hřejivá domácí atmosféra, která tu vládla.

Po lyžovačce na flám

Po dni stráveném na sjezdovce vyrazí spousta lyžařů na aprés ski, tedy lehký flám. Populární podniky jsou v historickém centru města. Většina si objedná pivo. Kdo chce poznat nějakou místní specialitu, ten může vyzkoušet silberschnaps, což je červená borovička, která se dělá z šišek borovice limby. A k tomu si dá třeba sladký eichhörnchenschweif (veverčí ocas), který vzdáleně připomíná koňakovou špičku.

Tady, na podlouhlém náměstí, se konají také večerní trhy. Lidé sem chodí kupovat suvenýry, ale zajdou i na svařák. Fotím si stánek Karla Pilze, místního podnikatele, který vyrábí nejrůznější druhy pálenek. Nabídne mi, abych ochutnal hruškovici. Hezky voní a je vypálená krásně dosladka. „Chce to kvalitní surovinu a hlavně hlídat správnou teplotu destilace,“ mrká na mě spiklenecky.

Ohromující milióny

Palác ze skla a z oceli září do noci. Stojí v místech, kde závodní sjezdovka končí prudkým padákem. Zároveň odsud vyjíždí lanovka na horu Planai. Tahle stavba bude zřejmě moderním srdcem města.

Palác ze skla a oceli v centru města

Palác ze skla a oceli v centru města

FOTO: Jana V. Bendová

Vznikla jako centrum mistrovství světa v lyžování 2013. Schladming žije jeho přípravami už dnes. Banky a soukromníci investovali do tratí, lanovek a modernizace města i jeho okolí ohromujících 400 miliónů eur. Část těch peněz natekla také do zmíněného paláce s rozsáhlými podzemními prostorami a kongresovým sálem. V době mistrovství prý do toho malého městečka přijede za 14 dní zhruba 400 000 lidí. Jenom novinářů bude víc než 3000. Pořadatelé však počítají s tím, že se tato investice stane mohutnou injekcí pro zdejší turistický ruch. Zimní i letní.

Češi tu mimochodem tvoří nejpočetnější skupinu zahraničních návštěvníků hned po Němcích. Vyhovuje jim, že je to blízko.

Veverčí ocas, sladkost vzdáleně připomínající koňakovou špičku.

Veverčí ocas, sladkost vzdáleně připomínající koňakovou špičku.

FOTO: Jana V. Bendová

Skvěle udržované areály navíc nabízejí tratě všech obtížností i typů, ale také parky pro rodiny s malými dětmi. A oblíbené apartmány tu pořídí poměrně levně: nejčastěji od 25 do 45 eur za osobu a noc. Lyžování je tu sice stojí víc než doma, ale také za ty peníze mnohem víc dostanou. Navíc si tu nepřipadají jako zákazníci, které je potřeba co nejvíc oškubat, ale jako vítaní hosté.