Vedoucí výzkumník Niels van de Ven z Tilburg University v Nizozemí to vysvětluje takto: "Lidé mají často optimističtější představy o tom, jak dlouho bude cesta tam trvat. Proto ji pak vnímají jako dlouhou. Když pak dojde na zpáteční cestu, očekávají, že se bude vléci stejně. A když s tím počítají, nakonec jim to přijde kratší."

Tento závěr byl založen na třech krátkých studiích, v nichž 350 lidí buď jelo na výlet autobusem, na kole nebo sledovali video osoby, která jela na kole.

Při porovnání délky odhadů respondentů se ukázalo, že jim připadala zpáteční cesta v průměru o 22 procent rychlejší než cesta tam. Čím delší připadala respondentovi cesta tam, tím rychleji mu ubíhala cesta zpátky.

Jedné skupině účastníků pak vědci sdělili, že nadcházející cesta bude dlouhá. U těchto dobrovolníků se pak efekt rychlejší zpáteční cesty vůbec neobjevil. Naopak, paradoxně jim cesta tam připadala kratší.

Shrnuto a podtrženo to znamená, že příliš optimistický odhad trvání cesty tam způsobuje iluzi, že cesta zpátky je kratší.

Původní teorie jsou nepravděpodobné

Až dosud populární vysvětlení pro efekt "zpáteční cesty" bylo, že cestovatel trasu zná a je tak předvídatelnější. Nicméně ve své studii vědci prokázali, že toto vysvětlení je nepravděpodobné.

"Efekt zpáteční cesty existoval u respondentů i tehdy, když jeli jinou trasou, i když při tom urazili stejnou vzdálenost," vysvětlil spoluautor výzkumu Michael Roy z Elizabethtown College v Pensylvánii.

Nyní vědci doufají, že budou schopni vysvětlit víc, než jen tento efekt. Profesor van de Ven tvrdí: "Tyto poznatky nám mohou pomoci vytvářet nové hypotézy o tom, jak lidé vnímají dobu trvání úkolů, a to i bez vztahu k cestování."

Studie byla publikována v časopise Bulletin Psychonomic Springer & Review.