Pak dále do nitra Jánské doliny. Na lesní cestě minete malou tabulku „Stanišovská jaskyňa“. Dostanete se před dřevěnou chatu, patřící speleologům.

Jeskyně je v pronájmu. Nikdy jsem netušil, že si lze od státu pronajmout jeskynní prostory. Ale nejde to lehce. I v případě podzemí má byrokracie svá horní patra, papírů kolem toho bylo hodně. Ale zase méně, než z chodeb vyvezeného bahna a kamení. U chaty jeskyňářů je velká tabule s názvy ostatních jeskyní v okolí, vápenec je tu krasově doslova provrtán.

„Vezměte si čelovky a vyrážíme,“ vyzývá nás průvodce Peter Vaněk. Stoupání je celkem strmé, vchod je ve svahu. Dorazili jsme k mříži, zámek někdo ucpal kusem klacku. Zamezený přístup je mnoha lidem trnem v oku, cítí se omezeni ve svých právech. Ne všichni sem míří s dobrými úmysly, v jeskyni je zimoviště netopýrů, bůhví jak by mohli dopadnout po nájezdu nějakého dobráka.

I bez krasové výzdoby stojí za to

Krasové výzdoby, jak ji známe z okolních jeskyní, je zde velmi málo, přesto stojí za to strávit téměř hodinu pod zemí. Žádné elektrické osvětlení, jen ruční svítilna a čelovky na hlavách. Sestupujeme postupně do tří pater, která tu vyhloubila podzemní řeka.

Patra se postupně podemletím a vlastní vahou propadla. Občas narazíme na menší krápníkovou výzdobu, sintr na stěnách mohutní, brčka se tu teprve zabydlují, zato ledové rampouchy tu nejsou vzácností, voda sem stále proniká.

Nejen zběhové zde zanechali stopy

Na jednom místě, kde je malé krasové jezírko, je stěna „vyzdobena“ nápisy. Je tu podepsán objevitel jeskyně Ján Mihálik, ale také zběhové z první světové války, kteří se zde ukrývali. Během Slovenského národního povstání se tu také schovávali lidé, ale nejvíce vzkazů je z dob nedávno minulých.

Průvodce Vaněk vypráví, kolik tun nánosů bahna a kamení museli vynosit, aby mohli zpřístupnit chodby.

Téměř po hodině se blížíme k východu, kde je připraveno mongolské šamanské obětiště z klacků. Vypadá jako kostra na indiánské týpí. Můžete zde zanechat jakoukoli maličkost jako oběť. V Tibetu se stavějí kamenní mužíci mající podobný význam.

Oběť jsme přinesli přípitkem vodky, kterou Peter Vaněk vyčaroval z nějaké pukliny. Do pohárku namočíte prst, první kapky jdou na klacky, zbytek do žíznivého boha vašeho hrdla. Venku už se setmělo, odevzdáváme čelovky a přejeme speleologům další objevy. Co jiného se jim dá taky přát? www.stanisovska.sk

FOTO: Archiv, Právo