Nejspíš i proto se o prvních osadnících v tom pravém smyslu dozvídáme až mnohem později. Dnes má místo nespočet příznivců, kteří nedají dopustit na citát prvního rejvízského kronikáře, faráře Jeronýma Pavlíka: „Kdo jednou na Rejvíz přišel – rád přichází častěji. Kdo přichází často – nejraději by zůstal.“

Svoji historii začal psát Rejvíz v trojúhelníku měst Jeseník –Zlaté Hory–Vrbno pod Pradědem v roce 1768, kdy byl v budoucí obci postaven první dům. Svůj název získalo místo od německého místopisného označení Reihwiesen, což se dá přeložit jako „řada luk“. Přes Rejvíz vedla prastará jantarová a solná stezka spojující RakouskoPolskem a Rusí.

Domy v nejvýše položené obci Slezska Rejvíz

Domy v nejvýše položené obci Slezska Rejvíz

FOTO: Veronika Hušková, Novinky

Hříšní zmizeli pod rašelinou

Dnes vede Národní přírodní rezervací Rejvíz dvoukilometrová naučná stezka. Na vyhlídku k Velkému mechovému jezírku se dostanete po trase osázené informačními tabulemi. Díky zbudovanému dřevěnému chodníčku se takříkajíc suchou nohou dostanete až k rašelinnému jezírku o rozloze necelých 1700 m2.

CHKO Jeseníky vybudovala stezku již v roce 1970. Sedm tisíc let staré rašeliniště patří výskytem vzácných rostlin i živočichů k unikátním lokalitám. Jsou pozůstatkem doby ledové.

FOTO: Veronika Hušková, Novinky

Celkový objem rašeliny (cca 2,5 mil. m3) by prý naplnil čtyři pražské O2 areny. Kdysi zdejší močály naháněly hrůzu. Nejspíš i proto se o Rejvízu a jeho okolí traduje nespočet tajemných bájí a pověstí. Podle jedné z nejstarších zmizelo pod hladinou jezírka dokonce celé město. Jmenovalo se Hunohrad. Jeho obyvatelé žili v neskonalém nadbytku díky zlatu a drahokamům, které jim bez námahy přinášela říčka Opava.

To je však vedlo k lenosti a hříchu. Nepomohlo ani kázání zbožného muže, které je mělo přivést k nápravě. Místního kněze raději usmrtili. Odplata na sebe nedala dlouho čekat. Vládce Jeseníků Praděd nechal město i se všemi jeho hříšnými obyvateli zatopit vodou.

FOTO: Archiv, Právo

Ještě dnes je prý uprostřed Velkého mechového jezírka občas vidět štíhlá věž hunohradského kostela jako připomenutí, že skromnost, poctivá práce a slušnost nikdy neztrácejí cenu. Věžička se však zjeví pouze tomu, kdo žije bez hříchů.

Těch, kdo žijí bez hříchu se prý ukáže věžička kostela zatopeného města.

Těm, kdo žijí bez hříchu se prý ukáže věžička kostela zatopeného města.

FOTO: Veronika Hušková, Novinky

Krajina kolem jezírek protknutá leckde ponurou atmosférou, zrodila i mnoho dalších bájí – např. O kolářské paličce, O oslí hlavě či O třech růžích. Přečíst si je můžete společně s podrobnou historií místa v publikaci sepsané Sotirisem Joanidisem. Jmenuje se Rejvíz a báje z okolí.