Území Makedonie bylo od středověku sférou vlivu osmanské říše a sousedních států – Řecka, Bulharska, Srbska i dnešní Albánie. V dějinách a kultuře regionu se prolínaly a vzájemně na sebe působily vlivy Turecka i všech sousedů.

Po staletých peripetiích vznikla po rozpadu Jugoslávie v roce 1991 Republika Makedonie. Na ploše 25,7 tis. km2 žijí o něco více než dva milióny obyvatel, většinou Slovanů – Makedonců, ale i příslušníků početných menšin.

Perla Balkánu

Ochridské jezero, jehož dvě třetiny připadají Makedonii a jedna Albánii, má natolik čistou vodu, že v ní vidíte do hloubky 22 m a na vzdálenost sto metrů. Patří k nejstarším na světě a žije v něm několik endemických živočichů. Ochridské jezero je ideálním místem pro koupání: čistá voda s příjemnou teplotou od června do září a okolní hory připomínají Jadran.

Ochridské jezero

Ochridské jezero

FOTO: fotobanka Profimedia

Ve městě Ochrid založil roku 893 sv. Kliment, žák Cyrila a Metoděje, středisko šířící slovanskou liturgii. Dnes má město množství památek, díky nimž je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Nejvýznamnější je katedrála sv. Sofie z 10. století, za turecké nadvlády přestavěná na mešitu a poté opět vrácená pravoslavným. Spolu s nádvořím a antickým amfiteátrem v Samuelově pevnosti (jméno má po carovi z počátku 11. stol.) je dějištěm koncertů a divadelních představení festivalu Ochridské léto.

Necelých 30 km od města leží malebný klášter sv. Nauma – národní kulturní památka.
Všude kolem jsou stánky s více či méně vkusnými suvenýry s ochridskou perlou. Její kultivace a výroba je tajemství, které se v rodinách předává z generace na generaci.
Před několika lety objevili potápěči v zálivu jezera zbytky staveb na kůlech z mladší doby kamenné. Lidé, kteří tam žili, se tak bránili nájezdům nepřátel. Dnes tam budují nákladem 3,5 miliónu eur repliku osady z proutí a hlíny, uvnitř s ohništi a kožešinami.

Vykopávky v Bitole

Druhé největší makedonské město Bitola má v centru 33 m vysokou Hodinovou věž (Saat-kula) ze 17. století, při jejíž stavbě bylo použito 60 000 vajec. V sousedství jsou hned dvě mohutné mešity a na pěší zóně domy s typickou měšťanskou architekturou 19. století.

Pro turisty je atraktivní nedávno objevený archeologický komplex Heraclea Lyncestis ze 4. stol. před n. l., založený otcem Alexandra Velikého, Filipem II. Díky náročným vykopávkám bylo odkryto sídlo biskupa a dvě raně křesťanské baziliky s dobře zachovanými mozaikami.

Poezie a víno

Město Struga v blízkosti Ochridu leží na čisté řece Crni Drim, ústící do Jaderského moře. V létě se tu od 60. let konají soutěžní Stružské večery poezie s mezinárodní účastí, občas se jich účastní i čeští a slovenští básníci. Vítězům zbudují v parku malý památník – kámen se jménem a názvem rodné země.

V blízkosti leží obec Vevčani s proslulou přírodní rezervací s množstvím pramenů. Dá se tu procházet v panenské přírodě po citlivě vybudovaných cestách a začínají tu trasy pro horskou turistiku. U vchodu do areálu je motto: „My patříme přírodě, nikoliv ona nám.“ Vesnice je proslulá tím, že občané vyhlásili recesistickou samostatnou republiku a vydávají turistům vlastní pasy.

Největší vinařský kombinát na Balkáně

Prilep je město s pěknou pěší zónou, kde nehledě na vysokou nezaměstnanost vidíme zahrádky kaváren, i ve všední den plné hostí – převážně mužů, ale i mladých dvojic. Na náměstí, na pozadí dvojice kopců Markovite Kuli (Markovy věže), stojí téměř třímetrový bronzový pomník Alexandra Velikého, věnovaný městu rodákem z Ameriky.

V úrodné Tikvešské nížině se daří tabáku, ale hlavně vínu, jehož zpracováním se zabývá největší vinařský kombinát na Balkáně v městě Kavadarci. Vlajkovými odrůdami je červený Vranec a bílá Smederevka. Nedaleko Kavadarců je rozsáhlá archeologická lokalita Stobi, na zpřístupnění mnoha vykopávek spolupracují Američané.

Mešity, lázně i matka Tereza

Hlavní město Skopje je příjemná, ale dost nesourodá metropole. Větší část města byla zničena zemětřesením před 47 lety: na zbylé části někdejšího hlavního nádraží hodiny ukazují přesnou dobu katastrofy. Panelová výstavba 60. – 80. let a výškové budovy posledního dvacetiletí budou do roku 2014 doplněny už probíhající ambiciózní výstavbou centra.

Nad městem se tyčí pevnost Kale a v historickém centru, které dělí Kamenný most přes řeku Vardar, je několik mešit, tureckých lázní a také Dům matky Terezy – Albánky, která se tu právě před sto lety v katolické rodině narodila.

Z mnoha pravoslavných kostelů a klášterů zasluhuje pozornost sv. Spas (Spasitel) s krásným ikonostasem a freskami. Je tu pohřben Goce Delčev, národní hrdina protitureckého povstání z počátku 20. století.

Svéráznou městskou částí je Šutka, kam po zemětřesení přesídlili Romové. Zůstali tu dodnes a úspěšně si svou komunitu spravují.

Jeden z Makedonců mi u piva napůl žertem, zčásti vážně, řekl: „Bulhaři nám upírají jazyk, Srbové církev, Řekové název státu a Albánci všechno“. Narážel na to, že bulharští jazykovědci neradi uznávají makedonštinu za samostatný jazyk, že srbské pravoslavné církvi vadí, že se ta makedonská prohlásila za samosprávnou.

Řekům zase vadí název Makedonie – odůvodňují to obavami z případných budoucích nároků souseda na svou, tedy Egejskou Makedonii. Neuralgickým bodem je vztah slovanské majority a albánské menšiny, jejíž podíl díky vysoké porodnosti stoupá (tvoří téměř čtvrtinu obyvatelstva) a část Albánců pošilhává po myšlence Velké Albánie.