Článek
Poznali jsme to hned při výstupu z gondolky, která nás vyklopila na konečné na Gamsgartenu ve výšce 2620 metrů nad mořem, kde jsme si půjčovali vybavení.
Nejnovější modely za běžnou cenu jsou samozřejmostí, a i když to tady vypadá trochu jako velkovýrobna, kde zájemci podají na jednom konci ve spěchu lyže a druhým ho rychle vyplivnou na ledovec, opak je pravdou.
Po vyplnění osobních údajů na počítači se nás ujímá usměvavý mladík, a když mu zmateně odpovím, že mi je v podstatě jedno, na čem budu sjíždět horské velikány, podá mi lehounká prkýnka, která mě po celý den spolehlivě vozí.
„Páni, teď abych si ty přezkáče znovu sundávala,“ vzdychala nešťastně členka naší výpravy, když zjistila, že je třeba ještě vypůjčené vybavení seřídit. Realita ale opět předběhla naši fantazii.
Lyže i s jejich méně či více šťastnými držiteli se střídají na rampičce, obsluha je, podobně jako automechanici spodek auta, seřizuje z nižších pater. Vše trvá jen pár minut. Kdo chce, může si tady zadarmo nechat výbavu i do druhého dne. Mokré boty se do té doby vysoušejí na vyhřívaných držácích.
Místo školy jízda z kopce
Thomasovi je čtyřicet, instruktora dělá od svých osmnácti let a každý ho tu zná. „Nebavilo mě učení, tak jsem se dal na lyžování. Řekněte, jak budete unavení, hned zastavím, je to moje práce,“ říká perfektní angličtinou, která je tak trochu v rozporu s jeho prohlášením o jeho „úspěších“ ve škole. Nenápadně přitom kontroluje, jak si s lyžemi rozumíme. Ani my ovšem neděláme ostudu ostatním vyznavačům ladných obloučků z Česka, kterých je tady na začátku sezóny snad víc než německy mluvících návštěvníků.
Zatím se lyžuje v horních partiích ledovce, sjezdovky jsou značeny převážně modrou a červenou barvou a jsou dost široké na to, aby se i začátečníci vyhnuli případným kolizím.
Jedině černě zabarvený svah je zavřený. Vítr z něj vyfoukal sníh. Dokonce i nově postavená vyhlídková plošina, z níž je vidět Tyrolsko jak na dlani, je kvůli sněhu, náledí a ostrému větru zavřená. Ve výšce přes tři tisíce metrů je třeba s tvrdšími klimatickými podmínkami počítat, i když provozovatele lanovek a vleků to zatím tolik nevzrušuje. Na vrcholu Stubaie jsou jen ty nejnovější vybavené ochranným plexisklem, které sedícím lyžařům poskytne potřebnou ochranu.
„Nebojte se, předpověď slibuje sluníčko,“ uklidňuje nás Thomas a hned nám rozdává tuby se speciálním krémem po opalování. Vyrobili ho jen pro zdejší resort a zdarma ho dostane každý, kdo si sem přijede zalyžovat. Thomasova slova o slunečním svitu se vyplní. Vždy, když jsme zrovna na jídle.
Hlady a žízní na ledovci nikdo nezahyne, nejvýše položená horská restaurace v Rakousku je na vrcholu Jochdohl (3150 m n. m.) přikovaná ke skále. Mají tu nejlepší štrúdl na ledovci. Jablečný dezert plave ve vynikající vanilkové omáčce. Jinak tady holdují masu a proslaveným špetzlím, které sice připomínají naše halušky, ale jsou udělané z mouky. Pikantní chuť jim dodává rozehřátý sýr a smažená cibulka.
Yetti pro děti
Aby si ledovcové království mohly užívat i rodiny s dětmi, je pro ně připraveno nejen centrum B. Big Family Stubai, ale i zajímavé cenové balíčky. Stačí např., aby si jeden z rodičů koupil permanentku a hned mají všechny děti do deseti let místní lanovky a sjezdovky zdarma.
Areálu vévodí bizarní nafukovací postava připomínající našeho Rumcajse, ale je prý inspirována Yettim. Velký fousatec má i malého potomka. Děti se tady vozí do kopce na pohyblivých pásech ukrytých před nepřízní počasí v igelitovém tubusu. Kdo upadne, lehce ho opustí jediným pohybem ruky shora dolů – stěny tunelu jsou totiž opatřeny zipem.
„Děti nevydrží celý den na lyžích, proto pro ně máme připravenou vyhřátou klubovnu, kde dostanou čaj, mohou si malovat, dojít na záchod,“ říká Thomas s tím, že zajištěno je celodenní hlídání, včetně podávání oběda a domluví se prý tady i nejmenší čeští lyžaři.
„Mezi asi stovkou instruktorů je i jeden ze Slovenska,“ hrdě hlásí náš průvodce. Na konci dne všichni dostávají medaile a placky s maskoty areálu. Pětidenní dětský kurz v B. Big centru přijde na 150 eur, s poledním jídlem je o padesát eur dražší.
Dospělí členové rodiny pak mohou zregenerovat svoji duši i tělo v některém wellnessovém zařízení, které nabízejí místní ubytovací kapacity. Pokud nebude sauna a alespoň malý bazén přímo součástí hotelu, určitě bude ve vesničce, v níž jste se v stubaiském údolí ubytovali, nějaké veřejné relaxační centrum.