V městečku vzdáleném deset kilometrů východně od Tábora se 6. listopadu 1872 František Bílek narodil. V jeho rodišti se odnepaměti těžila hrnčířská hlína. Otec kolář provozoval malé povoznictví, zřejmě proto přilnul František odmala ke dřevu a hlíně.

Uvnitř mohou návštěvníci také obdivovat výběr z díla Františka Bílka.

FOTO: Profimedia

A měl další dva bratry – staršího Josefa, projektanta a stavitele, a mladšího Antonína, sochaře. Nejvšestrannějším výtvarným talentem byl ovšem obdařen právě František. V českém umění epochy symbolismu a secese zaujal výrazné postavení jako sochař, architekt, řezbář, kreslíř, grafik, ilustrátor, keramik, autor užitého umění i náboženský myslitel a mystik.

V domě najdeme také Podobiznu rodiny umělcovy z roku 1908, která je z pálené hlíny.

V domě najdeme také Podobiznu rodiny umělcovy z roku 1908, která je z pálené hlíny.

FOTO: Lenka Hofmeisterová

V roce 1898 si na pozemku své rodiny postavil podle vlastních návrhů dům s ateliérem. Stavěl ho půl roku za pomoci svých blízkých a stavení něžně nazýval chaloupkou.

Chýnovská stavba zaujme na první pohled prostým cihlovým zdivem kombinovaným se dřevem, fasádu má zdobenou symbolickými reliéfy a doplněnou umělcovými mystickými texty. Stačí budovu obejít a dozvíte se hodně o názorech a náboženském cítění sochaře. Je Bílkovou první architektonickou realizací. Při jejím vzniku se dbalo, aby v žádném případě nebyla poškozena okolní příroda.

Vyřezával i pro děti

Dům je historicky spjat s Bílkovým raným dílem, v němž se tříbily jeho postoje spřízněné s umělci a zároveň přáteli – Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou. Ti tu ostatně měli svůj pokoj. Kromě architektury tady můžeme vidět i méně známou část jeho díla.

Zvláště půvabné jsou užitné předměty. Vlastnoručně vyřezávané skříně, zábradlí… Věšáková stěna z masivního dubu zdůrazňuje kouzelný smysl pro detail, kdy ptáček je pojat jako kmen stromu. Stejně jako noční stolek z ložnice pro dceru z javorové dýhy, skříň či toaletka se zrcadlem nebo synova postel vypovídají nejen o řezbářském umu a cítění, ale také o rodičovské laskavosti.

Interiér v chaloupce

Interiér chaloupky

FOTO: Profimedia

Potomky měl dva – dceru Bertu (jméno dostala po své matce, přežila manžela o 23 let), která opatrovala otcův odkaz, a syna Františka, kněze. Podobizna rodiny – ženy a obou dětí je tu také. Umělec si své milé vytvořil z pálené hlíny. Příjemné prostředí svého domova dokázali během letních prázdnin nebo vánočních svátků poskytnout i dětem z místního sirotčince.

Odpočívá pod svojí sochou

Kvůli pátrání po soukromí Františka Bílka jsme ovšem tak trochu opomenuli přízemí domu, do něhož byly dočasně umístěny dřevěné sochy z pražské vily. A měli bychom připomenout i sádrový návrh na nerealizovaný Národní pomník pro Bílou horu z roku 1908.

V českém umění epochy symbolismu a secese zaujal František Bílek výrazné postavení jako sochař, architekt, řezbář, kreslíř, grafik, ilustrátor, keramik, autor užitého umění i náboženský myslitel a mystik.

V českém umění epochy symbolismu a secese zaujal František Bílek výrazné postavení jako sochař, architekt, řezbář, kreslíř, grafik, ilustrátor, keramik, autor užitého umění i náboženský myslitel a mystik.

FOTO: Lenka Hofmeisterová

Najdeme ho v prvním patře domu. Zejména tady si uvědomíme, jak jihočeský původ poznamenal Bílkův vztah k husitství. Architekt František Bílek zemřel 13. října 1941 v Chýnově a je pochovaný na místním hřbitově pod vlastní monumentální pětimetrovou sochou Modlitba nad hroby.

Chýnovský dům věnovala umělcova vnučka Alena Bártová, která žila v USA, v roce 1990 Galerii hlavního města Prahy. S ním i plastiky, kresby, grafiku.