Prvním parádním vyhlídkovým místem bude věž hradu Choustník, ale než k tomuto objektu dospějeme, na skok se zastavíme u Kozího Hrádku. V těsném sousedství Sezimova Ústí je připravena návštěvníky přijmout stavba, o níž první zmínky pocházejí z roku 1377 (postavena ovšem byla dřív).

Kozí Hrádek měl řadu majitelů, nicméně hlavní jméno, s nímž bývá spojován, se netýká nikoho z nich. V roce 1413 se sem ale uchýlil mistr Jan Hus – o rok dřív na něho byla uvalena klatba a musel opustit Prahu. Napsal zde několik svých prací, uskutečnil řadu kázání – a v roce 1414 odešel na hrad Krakovec u Rakovníka. Právě on je tím zdejším nejvýznamnějším jménem.

Už po husitských válkách byl Hrádek veden jako pustý. Že se „nerozplynul“ v čase a prostoru, je zásluhou archeologických prací z druhé poloviny 19. století. Na úzkém ostrohu toho – stavebně vzato – zbylo docela dost. Natolik, aby se jednalo o jednu z nejnavštěvovanějších památek Táborska. Dodejme, že od roku 1962 má Kozí Hrádek statut národní kulturní památky.

Video

Kozí Hrádek      Autor: Miroslav Šára, Právo

Hrádek nyní vyměníme za hrad. Jeho zříceniny dominují výraznému vrchu (680 m) dvacet kilometrů jihovýchodně od Tábora. Jedná se o gotický hrad Choustník.

Postaven byl ve druhé polovině 13. století Benešem z Choustníka, v letech 1322–1579 patřil Rožmberkům, kolem roku 1614 byl opuštěn. I dnes, po bezmála kompletních čtyřech staletích, nadále působí skutečně majestátním dojmem. Dochovaly se zříceniny dvou hradních jader, vysoké zdi obklopující předhradí – a také 18 metrů vysoká hranolová věž západního jádra.

Ta si zaslouží zvláštní pozornost mj. proto, že slouží i jako rozhledna. Stačí vystoupat na její vrchol a přesvědčit se, že zejména za dobrého počasí (na jaké jsme v čase naší návštěvy s kamerou měli štěstí) nabízí skvělou vyhlídku na široké okolí.

Video

Choustník                      Autor: Miroslav Šára, Právo

Dva hrady máme za sebou, jeden ještě v zásobě, takže je vcelku načase na chvíli změnit žánr. Od vyhlídek to vezmeme přesně opačným směrem a půjdeme do nitra země. To místo se jmenuje Chýnovská jeskyně.

Nachází se 15 kilometrů východně od Tábora pod jižním svahem Pacovy hory. Jeskyně vznikla působením vody v dolomitických vápencích a i když postrádá krápníkovou výzdobu, její chodby mají natolik pozoruhodné tvary, že návštěvník se rozhodně necítí nijak ochuzen.

Přístupná trasa měří přes dvě stě metrů a pro veřejnost začala být postupně zpřístupňována již od roku 1868, čili pouhých pět let po svém objevení.

Video

Chýnovská jeskyně        Autor: Miroslav Šára, Právo

Na závěr této trasy se vypravíme k Mladé Vožici. Nejprve učiníme zastávku v místě dva kilometry vzdáleném. Do centra pozornosti se dostává zřícenina hradu Šelmberk.

Ocitli jsme se tak u další hradní rozhledny. Za ni bezvadně slouží 26 metrů vysoká válcová věž. Nejen vyhlídka zde zaujme, podobně úspěšné jsou i zbytky hradu vystavěného někdy před rokem 1318. V 16. století byl renesančně přestavěn, ovšem během třicetileté války zpustl.

Už tu padla zmínka o rodišti historika Augustina Sedláčka, tak se tu zastavme. Mladá Vožice má pro turistický objektiv totiž také co nabídnout. Mj. barokně přestavěný farní kostel sv. Martina s gotickou zvonicí či barokní poutní kapli nad městem.

Video

Selmberg a Mladá Vožice    Autor: Miroslav Šára, Právo

PŘÍŠTĚ se vydáme na okružní cestu ze Starého Plzence do Starého Plzence. Setkáme se tak nejen s památkami zmíněného města poblíž Plzně, ale i prastarou rotundou sv. Petra nad ním. A v nejvzdálenějším místě cesty navíc navštívíme hrad Radyni.
Přečtěte si také: Středomoří na úpatí italských Dolomit

Sedíte na lavičce pod palmami, na zčeřené hladině jezera se prohánějí surfaři a v dáli se bělá horské údolí plné čerstvě napadaného sněhu. Takto vypadá září v městečku Riva na březích jezera Garda (Lago di Garda). Připomíná to spíše Středomoří, než kraj na úpatí velehor.Více se dočtete ve Víkendu, páteční příloze deníku Právo.