Lesbos je jedním z mála řeckých ostrovů, který stále ještě vzdoruje času. Turisté tam začali přijíždět poměrně nedávno, není jich příliš mnoho a tak ještě nestihli přetvořit ostrov k obrazu kosmopolitních přímořských letovisek.

Lesbos a jeho lidé zatím nemají pocit, že by je turismus živil, a tak si žijí po svém. Ostrov je tak jedním z mála, kde návštěvník ještě uvidí autentické Řecko.

Turista, který se na Lesbu rozhodne strávit dovolenou, se ocitne na ostrově, který o sobě tvrdí, že má nejvíce hodin slunečního svitu v Egejském moři. Ať se hne kamkoliv, bude ho obklopovat moře čtrnácti miliónů olivovníků. To z něj činí největší olivový sad na světě.

Anaxos

Anaxos

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Do ostrova se hluboce zařezávají dvě zátoky. Na jejich březích sice není mnoho letovisek, ale u těch, která tam jsou, si člověk připadá jako u rybníka. Voda je klidná, u břehu mělká, teplá před obvyklou letní sezónou i po ní.

Antiky si návštěvník na ostrově příliš neužije. Spíš tam najde bohatou přehlídku středověké městské architektury, hrady, pevnosti a měšťanské domy z dob byzantských, janovských i osmanských. Turecké stavební památky jsou nejpočetnější, neboť Turek ovládal Lesbos od roku 1462 do roku 1912.

Klášter Limnos

Klášter Limnos

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Za návštěvu rozhodně stojí některý z místních klášterů. Např. Limonos. Rozlehlý klášter v minulosti obývalo na 150 mnichů. Dnes je tam jen jeden a k ruce má tucet laických pomocníků. Ti spravují unikátní muzeum, které tam zřídil jeden z dřívějších představených.

Většinu času tráví prázdninoví návštěvníci přirozeně u moře. Nejvyhledávanější letoviska jsou na severozápadním pobřeží. Jsou to rozlehlé, nepříliš hluboké zátoky s krásnými písčitými plážemi. K nejznámějším patří Molivos s mohutným hradem nad pláží, s úzkými uličkami a spoustou hospod a obchodů. Podobná je Petra, jen o něco menší. Městečko Anaxos, které má pověst nejčilejšího z ostrovních letovisek, nepatří k historickým osadám, vybudovali ho lidé z vnitrozemí, kteří si tam postavili své rekreační domy.


Obchod s kabelkami a koženým zbožím

Obchod s kabelkami a koženým zbožím

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Z mnoha z nich se později staly rodinné hotely a penzióny, jichž je v Anaxu požehnaně a jsou základem jeho ubytovací kapacity.

Všechna místa se vyjmenovat nedají a tak snad ještě Skala Kallonis, hluboko ve vnitrozemí ostrova, kam sahá stejnojmenný záliv, nebo Eresos na jižním pobřeží, v němž se narodila antická básnířka Saphó, o níž ještě bude řeč.

Sporné dědictví

Prázdninová letoviska jsou také na východním pobřeží ostrova. Většinou patří k těm menším a jejich základem byla – podobně jako v Anaxu – letní sídla místních obyvatel. Na ostrově se narodila a většinu života tam strávila antická básnířka Saphó, mimořádná žena s pohnutým osudem. Je vydávána za zosobnění lesbické lásky, tedy milostného vztahu mezi ženami. Proto asi jméno ostrova zní povědomě i těm, kteří o jeho existenci sotva co tuší.

Místní obyvatelé, kromě těch, jimž je to jedno, se dělí na odpůrce tohoto dávného dědictví a na jeho zastánce.

Cesta do moře

Cesta do moře

FOTO: Štěpán Kučera

Ti první neradi vidí, když se na jejich ostrov 17. června, v den svého svátku, sjížděly lesbické páry. „Provokovaly a byly dost agresivní. Brzy jim místní lidé začali dávat najevo, že tu nejsou vítány,“ řekla mi s patrným zadostiučiněním průvodkyně Rena.

Mnozí majitelé kaváren a hoteliéři, když jsem se na to ptal, si tuto klientelu naopak pochvalovali.
Na jihu ostrova je městečko Eresos, rodiště Saphó, a na promenádě je to vidět. Mezi korzujícími i u stolků v kavárnách jsou dvojice stejného pohlaví k vidění mnohem častěji než jinde. Bylo by ale zavádějící tvrdit, že tito návštěvníci na ostrově Lesbos převládají. Možná je jen člověk právě tady podvědomě více registruje.

Rady na cestu

Lesbos má plochu 1630 km2, pobřeží je dlouhé 370 km a žijí tam 104 tisíce obyvatel. Od Turecka dělí Lesbos dva průlivy, jejichž šíře se pohybuje mezi 10 a 23 kilometry. Nejvyšším bodem je hora Lepathymnus vysoká 968 metrů. Let z Prahy do Mytilini trvá kolem dvou hodin.

Kromě těch hlavních nejsou silnice na ostrově právě nejkvalitnější. Jsou úzké a klikaté, provoz na nich nepatří k nejbezpečnějším i proto, že často k jeho účastníkům patří např. početná stáda ovcí a koz. Místní doprava je přizpůsobena místním lidem, takže autobusy zajíždějí do každé zapadlé vesnice a cesta z jednoho konce na druhý jim proto trvá mnoho hodin.

Místní, ale i Řekové odjinud připouštějí, že je zdejší kuchyně vyhlášená. Ne že by se tam nejedlo maso, ale prostřený stůl znamená záplavu zeleniny na mnoho způsobů. Mletým masem, sýrem, nebo rýží se plní nejen cukety a maličké melouny, ale také třeba cibule. Vyhlášené jsou sardinky, zejména ty nasolené. Výborné jsou i olihně, plněné olivovou pastou. Samostatnou kapitolou jsou ovčí a kozí sýry z místní produkce.

www.mzv.cz
www.greeknet.com
www.lesbos.cz
 
  Přečtěte si také: Island – drsná země lávových polí a vulkánů
 

Je jako Golem, z jehož očních důlků a puklin syčí pod tlakem horká pára ze žhavého zemského nitra. Více se dočtete ve Víkendu, páteční příloze deníku Právo.