Málo se ví, že Albánie je už dnes hlavně v létě velmi populárním cílem turistů z Itálie, Řecka či Makedonie, kteří tu hledají vesměs totéž: klidnou a levnou dovolenou na břehu čistého moře se siluetou hor a spoustou historických památek.

Koupání i vykopávky

Albánie je jednou z těch zemí, kde narazíte na něco zajímavého skoro na každém kroku. S trochou zobecnění lze konstatovat, že většina nejnavštěvovanějších míst se koncentruje na jihu a západě země, zatímco sever a východ jsou poněkud stranou zájmu cizinců.

Jižní část Albánie navštěvují Řekové, Makedonci a v létě sem připlouvá hodně návštěvníků z Itálie nebo z řeckého ostrova Korfu.

Hlavní albánský přístav Durrës (někdy u nás nazývaný jihoslovanským ekvivalentem Drač) byl významný už od starověku a dnes v něm můžete objevovat antické vykopávky, včetně kdysi největšího římského amfiteátru na Balkáně, postaveného ve 2. století n. l., a pěkně uspořádaného archeologického muzea. Dalšími významnými antickými archeologickými nalezišti jsou Apollonia poblíž města Fiera známý Butrint na jihu země u řecké hranice.

Kamenná ulička na albánském venkově

Kamenná ulička na albánském venkově

FOTO: Josev Miškovský

V Butrintu můžete sledovat, jak se v průběhu staletí proměňovalo město, které přežilo řecké, římské, byzantské i benátské období.

Většina albánského pobřeží nabízí krásné koupání. Nejznámější (a taky relativně nejdražší a přelidněná) je riviéra táhnoucí se mezi Durrësem a Kavajë a kolem Vlory. Ostatní střediska jsou využívána spíše domácími – na severu je to Velipoja nebo Shëngjin, na jihu třeba Sarandë a vesnice severně od ní. Koupat se dá ale v kdekteré přímořské vesnici, kde na vás čekají čisté, liduprázdné pláže.

Liduprázdné hory

Vedle moře jsou další albánskou atraktivitou hory. Převážně vápencové pohoří pokrývá celou východní polovinu země a zvláště na jihu zasahuje až k pobřeží. Albánské hory jsou velmi pusté a s výjimkou údolních vesnic postrádají jakoukoli infrastrukturu.

Také lékařská péče je dostupná velmi těžko a leckde nefunguje ani signál mobilního telefonu. Pokud se vydáte na treky po albánských horách, je třeba obvykle několik dní putovat bez možnosti přenocování pod střechou nebo nákupu zásob. 

Poklidný život v albánském městečku

Poklidný život v albánském městečku

FOTO: Josev Miškovský

Asi nejnavštěvovanějším horským masívem jsou Albánské Alpy (v Černé Hoře známé jako Prokletije), jejichž centrální část je chráněna jako národní park Thethi. Z městečka Koplik na hlavní silnici mezi Skadarem a černohorskou Podgoricou sem vede silnice, která je běžnými auty sjízdná jen s obtížemi. Centrální vesnice Theth je vybavena hotelem a několika možnostmi noclehu v soukromí.

V okolí Thethu se dají podnikat i půldenní a jednodenní výlety do hor, případně k jezerům, jeskyním a propastem. Na delší treky si lze ve vesnici nebo ještě lépe předem ve Skadaru najmout horského vůdce.

Platí to i pro trasu z Thethu do Valbonë v sousedním údolí, která vede po hřebenech i horskými soutěskami a zabere tak dva dny chůze a která bývá doporučována turistickými průvodci. Údolí řeky Valbonë patří z hlediska přírody i lidové architektury k nejkrásnějším v Albánii a lze se do něj dostat také z východní strany z Bajram Curri.

Jezdecká socha albánského vojevůdce

Jezdecká socha albánského vojevůdce

FOTO: Josev Miškovský

Budete-li chtít alespoň trochu poznat albánské hory, ale z nejrůznějších důvodů nechcete absolvovat vícedenní pěší putování, svezte se alespoň lodí po Komanské přehradě na řece Drin. Trajekt spojuje vesnice Koman a Fierzë a výrazně zkracuje cestu do oblasti Bajram Curri v severovýchodním cípu Albánie.

V létě 2008 plul každý den třikrát v každém směru, plavba trvá asi 2 hodiny. Cesta vede úzkými soutěskami obklopenými neproniknutelnými horami a údajně se jedná o jednu z nejkrásnějších vodních cest v Evropě. 

Rady na cestu
Do Albánie mohou občané Česka jednostranně cestovat bez víz, pokud doba pobytu nepřesáhne 90 dní. Stačí mít s sebou cestovní pas, jedete-li autem, pak rovněž řidičský průkaz včetně mezinárodního a zelenou kartu. Bez víza projedete také všemi státy na všech možných trasách z Česka do Albánie.
Přímé letecké spojení mezi Prahou a Tiranou neexistuje, nabízejí se ale lety s přestupem např. s Lufthansou, Malévem, Austrian Airlines nebo Alitalií. Zpáteční letenku lze zvláště mimo sezónu sehnat už od 4 tisíc Kč včetně poplatků, spíše však za ni dáte kolem 6–8 tisíc včetně poplatků.
Chcete-li cestovat autobusy, počítejte s velmi slabou hustotou spojů, nepříliš dobře propagovanými jízdními řády a dlouhými cestovními dobami (průměrná rychlost kolem 30 km/h). Autobusová nádraží bývají ve městech pozoruhodně ukrytá a někdy jejich funkci plní centrální náměstí.
Albánské železnice vedou převážně podél pobřeží. Centrálním „uzlem“ je Durrës (vypadá asi jako nádraží v Pacově), odkud vedou tratě na sever do Skadaru, na jih do Vlory a na východ do Tirany a přes Elbasan do Pogradce.
Vlaky tažené československými lokomotivami jsou celkem pohodlné, i když neuvěřitelně pomalé. Hustota spojů je extrémně nízká – na žádné trati s výjimkou Durrës–Tirana nejezdí více než dva spoje denně.
Cestování autem má svá specifika. Je třeba počítat s velmi nízkou cestovní rychlostí. Vedlejší silnice jsou neskutečně klikaté nejen v horách, ale i na rovných úsecích. Sebelepší řidič tudíž nedokáže jet rychleji než v průměru 30 km/h. Silnice připomínají v lepším případě ty naše 2.–3. třídy, někdy ale jen polní cestu s nesouvislými zbytky asfaltu nebo vyschlé řečiště.
Hlavní tahy (magistrála Skadar–Tirana–Durrës–Vlora– Sarandä a vnitrozemské tahy na Kukës, Elbasan–Pogradec a Tepelenë–Gjirokastër) jsou většinou nově opravené nebo alespoň v přijatelném stavu.
Ani tady se však moc rychle nesvezete jednak kvůli hustému provozu s povozy, traktory, chodci, mezky a osly a pomalými obstarožními vozidly a jednak kvůli častým rychlostním omezením.
V posledních 10 letech se bezpečnostní situace výrazně zlepšila a v současnosti je na evropské úrovni. Velká města a hlavní trasy spojující zemi s Černou Horou, Kosovem, Makedonií a Řeckem jsou bezpečné, a to i v noci; nedoporučuje se však nocování na parkovištích.
Zvýšené opatrnosti je třeba při pohybu v horských oblastech podél hranice s Kosovem a Černou Horou. Na kosovsko-albánské hranici dosud nebylo zcela dokončeno odminování území zaminovaného během konfliktu v letech 1998-99.
Podrobné informace o podmínkách cestování do Albánie lze nalézt na internetových stránkách Velvyslanectví ČR v Tiraně www.mzv.cz/tirana
 Zdroj: Ministerstvo zahraničí ČR a Josef Miškovský