Málo se ví, že Albánie je už dnes hlavně v létě velmi populárním cílem turistů z Itálie, Řecka či Makedonie, kteří tu hledají vesměs totéž: klidnou a levnou dovolenou na břehu čistého moře se siluetou hor a spoustou historických památek.

Koupání i vykopávky

Albánie je jednou z těch zemí, kde narazíte na něco zajímavého skoro na každém kroku. S trochou zobecnění lze konstatovat, že většina nejnavštěvovanějších míst se koncentruje na jihu a západě země, zatímco sever a východ jsou poněkud stranou zájmu cizinců.

Jižní část Albánie navštěvují Řekové, Makedonci a v létě sem připlouvá hodně návštěvníků z Itálie nebo z řeckého ostrova Korfu.

Hlavní albánský přístav Durrës (někdy u nás nazývaný jihoslovanským ekvivalentem Drač) byl významný už od starověku a dnes v něm můžete objevovat antické vykopávky, včetně kdysi největšího římského amfiteátru na Balkáně, postaveného ve 2. století n. l., a pěkně uspořádaného archeologického muzea. Dalšími významnými antickými archeologickými nalezišti jsou Apollonia poblíž města Fiera známý Butrint na jihu země u řecké hranice.

V Butrintu můžete sledovat, jak se v průběhu staletí proměňovalo město, které přežilo řecké, římské, byzantské i benátské období.

Většina albánského pobřeží nabízí krásné koupání. Nejznámější (a taky relativně nejdražší a přelidněná) je riviéra táhnoucí se mezi Durrësem a Kavajë a kolem Vlory. Ostatní střediska jsou využívána spíše domácími – na severu je to Velipoja nebo Shëngjin, na jihu třeba Sarandë a vesnice severně od ní. Koupat se dá ale v kdekteré přímořské vesnici, kde na vás čekají čisté, liduprázdné pláže.

Liduprázdné hory

Vedle moře jsou další albánskou atraktivitou hory. Převážně vápencové pohoří pokrývá celou východní polovinu země a zvláště na jihu zasahuje až k pobřeží. Albánské hory jsou velmi pusté a s výjimkou údolních vesnic postrádají jakoukoli infrastrukturu.

Také lékařská péče je dostupná velmi těžko a leckde nefunguje ani signál mobilního telefonu. Pokud se vydáte na treky po albánských horách, je třeba obvykle několik dní putovat bez možnosti přenocování pod střechou nebo nákupu zásob. 

Asi nejnavštěvovanějším horským masívem jsou Albánské Alpy (v Černé Hoře známé jako Prokletije), jejichž centrální část je chráněna jako národní park Thethi. Z městečka Koplik na hlavní silnici mezi Skadarem a černohorskou Podgoricou sem vede silnice, která je běžnými auty sjízdná jen s obtížemi. Centrální vesnice Theth je vybavena hotelem a několika možnostmi noclehu v soukromí.

V okolí Thethu se dají podnikat i půldenní a jednodenní výlety do hor, případně k jezerům, jeskyním a propastem. Na delší treky si lze ve vesnici nebo ještě lépe předem ve Skadaru najmout horského vůdce.

Platí to i pro trasu z Thethu do Valbonë v sousedním údolí, která vede po hřebenech i horskými soutěskami a zabere tak dva dny chůze a která bývá doporučována turistickými průvodci. Údolí řeky Valbonë patří z hlediska přírody i lidové architektury k nejkrásnějším v Albánii a lze se do něj dostat také z východní strany z Bajram Curri.

Budete-li chtít alespoň trochu poznat albánské hory, ale z nejrůznějších důvodů nechcete absolvovat vícedenní pěší putování, svezte se alespoň lodí po Komanské přehradě na řece Drin. Trajekt spojuje vesnice Koman a Fierzë a výrazně zkracuje cestu do oblasti Bajram Curri v severovýchodním cípu Albánie.

V létě 2008 plul každý den třikrát v každém směru, plavba trvá asi 2 hodiny. Cesta vede úzkými soutěskami obklopenými neproniknutelnými horami a údajně se jedná o jednu z nejkrásnějších vodních cest v Evropě. 

Rady na cestu
Do Albánie mohou občané Česka jednostranně cestovat bez víz, pokud doba pobytu nepřesáhne 90 dní. Stačí mít s sebou cestovní pas, jedete-li autem, pak rovněž řidičský průkaz včetně mezinárodního a zelenou kartu. Bez víza projedete také všemi státy na všech možných trasách z Česka do Albánie.
Přímé letecké spojení mezi Prahou a Tiranou neexistuje, nabízejí se ale lety s přestupem např. s Lufthansou, Malévem, Austrian Airlines nebo Alitalií. Zpáteční letenku lze zvláště mimo sezónu sehnat už od 4 tisíc Kč včetně poplatků, spíše však za ni dáte kolem 6–8 tisíc včetně poplatků.
Chcete-li cestovat autobusy, počítejte s velmi slabou hustotou spojů, nepříliš dobře propagovanými jízdními řády a dlouhými cestovními dobami (průměrná rychlost kolem 30 km/h). Autobusová nádraží bývají ve městech pozoruhodně ukrytá a někdy jejich funkci plní centrální náměstí.
Albánské železnice vedou převážně podél pobřeží. Centrálním „uzlem“ je Durrës (vypadá asi jako nádraží v Pacově), odkud vedou tratě na sever do Skadaru, na jih do Vlory a na východ do Tirany a přes Elbasan do Pogradce.
Vlaky tažené československými lokomotivami jsou celkem pohodlné, i když neuvěřitelně pomalé. Hustota spojů je extrémně nízká – na žádné trati s výjimkou Durrës–Tirana nejezdí více než dva spoje denně.
Cestování autem má svá specifika. Je třeba počítat s velmi nízkou cestovní rychlostí. Vedlejší silnice jsou neskutečně klikaté nejen v horách, ale i na rovných úsecích. Sebelepší řidič tudíž nedokáže jet rychleji než v průměru 30 km/h. Silnice připomínají v lepším případě ty naše 2.–3. třídy, někdy ale jen polní cestu s nesouvislými zbytky asfaltu nebo vyschlé řečiště.
Hlavní tahy (magistrála Skadar–Tirana–Durrës–Vlora– Sarandä a vnitrozemské tahy na Kukës, Elbasan–Pogradec a Tepelenë–Gjirokastër) jsou většinou nově opravené nebo alespoň v přijatelném stavu.
Ani tady se však moc rychle nesvezete jednak kvůli hustému provozu s povozy, traktory, chodci, mezky a osly a pomalými obstarožními vozidly a jednak kvůli častým rychlostním omezením.
V posledních 10 letech se bezpečnostní situace výrazně zlepšila a v současnosti je na evropské úrovni. Velká města a hlavní trasy spojující zemi s Černou Horou, Kosovem, Makedonií a Řeckem jsou bezpečné, a to i v noci; nedoporučuje se však nocování na parkovištích.
Zvýšené opatrnosti je třeba při pohybu v horských oblastech podél hranice s Kosovem a Černou Horou. Na kosovsko-albánské hranici dosud nebylo zcela dokončeno odminování území zaminovaného během konfliktu v letech 1998-99.
Podrobné informace o podmínkách cestování do Albánie lze nalézt na internetových stránkách Velvyslanectví ČR v Tiraně www.mzv.cz/tirana
 Zdroj: Ministerstvo zahraničí ČR a Josef Miškovský