Posledně jsme končili cestu u zříceniny hradu Tolštejn, odkud byl mimo jiné krásný výhled na Jedlovou. Právě tam teď vedou naše kroky.

Třetí nejvyšší vrchol Lužických hor (774 m. n. m.) od roku 1891 krášlí třiadvacet metrů vysoká kamenná rozhledna Jedlová. Pro úplnost je vhodné dodat, že na vrcholu této výrazné znělcové hory je také hostinec a pomník, který tu byl odhalen v roce 1905 ke stému výročí úmrtí básníka Friedricha Schillera.

Nicméně v hlavní roli – alespoň pro nás v tuto chvíli – je rozhledna. Upoutá už svým zjevem. Jedná se o šestipodlažní stavbu zakončenou vyhlídkovou plošinou zdobenou cimbuřím – nad tím ještě ční věžička s kuželovitou střechou.

A ještě pomyslně nad ním je vynikající kruhový výhled do velice širokého okolí. Protože kromě všech hlavních vrcholů domovského pohoří je z Jedlové za dobré viditelnosti mj. vidět hřeben Jizerských hor, Ještěd, Bezděz, Děčínský Sněžník, Milešovku a spoustu dalších vrchů.

:. S kamerou na cestách - Jedlová

Z Jedlové byl vidět také nápadný vrchol v těsné blízkosti obce Svor (ze země tu vyrůstá ve zhruba dvoukilometrové vzdálenosti západním směrem). Jmenuje se Klíč a byla by škoda tuto krajinnou dominantu minout.

Klíč je o patnáct metrů nižší než Jedlová (je tak čtvrtým nejvyšším místem Lužických hor) a pokud se při jeho návštěvě vydaří počasí, pak se jedná o jeden z tuzemských nejpřitažlivějších kopců.

Dokonalá přírodní rozhledna

Cesta od Svoru po červené značce nejprve vede lesem, místy se stromy rozestupují a k vidění jsou suťová pole, ve vrcholových partiích je pak už vegetace velice sporá. Samotný vrchol tvoří skalnatá plošina, takže netřeba zdůrazňovat, že se jedná o dokonalou přírodní rozhlednu.

Vyhlídka je odsud na celé Lužické hory, ale také Ralskou pahorkatinu, České Švýcarsko, za dobré viditelnosti na České středohoří, Jizerské hory či Krkonoše.

:. Klíč 


Procházku po hlavních a zároveň přitažlivých výšinách Lužických hor nebude od věci zakončit na kopci úplně nejvyšším.

Dříve než zmíněný výstup uskutečníme, navrhuji zastavit se na místě od krále zdejších vrchů vzdáleném pouhé tři kilometry. Po poválkovém chodníku míříme do údolí Hamerského potoka k tzv. Sirnému pramenu. Jméno sice sedí, přesto ono "takzvaně" je namístě. Voda zde má sice žlutohnědé zabarvení, ale síra v tom prsty nemá. Barvu má na svědomí vysoký obsah železa. Železité usazeniny jsou původci zvláštních kašovitých útvarů, které jsou na dně potoka velice dobře pozorovatelné.

A teď již vzhůru na kótu nacházející se 793 metry nad mořem. Na řadě je avizovaný nejvyšší vrch, Luž. Na jeho vrchol vyrazíme z parkoviště u stejnojmenné chaty po červeně značené turistické stezce –  čeká nás asi dvoukilometrové stoupání. Nejvyššími partiemi Luže prochází česko-německá hranice, takže se jedná mj. i o nejvyšší německý kopec na východ od Labe.

Vrcholy přizpůsobené vyhlídkám

Svahy Luže jsou porostlé smrkovým lesem, ovšem vrchol je bezlesý a podobně jako např. Klíč skvěle uzpůsobený vyhlídkám. Vidět je odsud na další vrchy Lužických hor, ale také na Žitavské hory, Jizerské hory, Krkonoše, Ještědský hřbet a další místa v poměrně širokém záběru.

Na vrchu kdysi stával přístřešek, později hostinec, nakonec i velká horská chata, jenže ta vyhořela, takže jedinou stavbou je dnes německá telekomunikační věž.

Lužické hory, jak se pokusila předvést i tato cesta, která pochopitelně neobsáhla vše z turistického hlediska zajímavé a přitažlivé, jsou v oblastí se spoustou míst dalekých vyhlídek. Jednu takovou poskytuje i Jelení skála (na zelené turistické trase, zhruba dva kilometry jihovýchodně od železniční stanice Jedlová), z níž se protentokrát podíváme na okolí v úplném závěru. 

:.  Luž a Jelení Skálu

 

PŘÍŠTĚ se vypravíme na Náchodsko. Kromě Náchoda a Nového Města nad Metují navštívíme rozhlednu a vojenské opevnění v Dobrošově. Na samém počátku cesty zavítáme do Babiččina údolí.