Do stejnojmenné chráněné krajinné oblasti, nacházející se severně od Žďáru nad Sázavou, vstoupíme od východu, protože úvod patří Bystřici nad Pernštejnem. Ve městě se zastavíme jen na skok u kostela sv. Vavřince z 13. století (inovovanou barokní tvář má ze 17. a 18. století) – o něco víc nás zajímá nedaleký hrad Pernštejn.

Mimořádně fotogenický objekt (stejný dojem mají i filmaři – točil se tu např. Mladý Indiana Jones či Johanka z Arku) je výtečně zachovanou rozsáhlou pevnostní stavbou. V polovině 13. století ji založil Štěpán z Medlova. Vůbec poprvé se o hradu objevila zmínka v roce 1285 – tehdy ovšem ještě jako o Bärensteinu (čili Medvědím kameni). Stačilo však trochu německý název zkomolit a ujalo se jméno Pernštejn.

S kamerou na cestách - PernštejnAutor: Miroslav Šára

Deset kilometrů od Pernštejna se nachází další vhodný turistický cíl – zřícenina hradu Zubštejn. Dříve než k jeho rozsáhlému areálu vystoupáme od obce Pivonice, změníme na chvilku žánr a zastavíme se u pozoruhodného krytého mostu přes řeku Svratku.

To jsme již v obci Černvír. Řeku tu překračuje dílo jak z filmu Madisonské mosty. Dřevěný krytý most s šindelovou střechou byl vybudován v roce 1718 (je tak nejstarší svého druhu na Moravě) a je 32 metrů dlouhý.

ČernvírČernvírfoto: Právo/Miroslav Šára

A teď již uzrál čas na prohlídku avizovaného Zubštejna. Také někde zde prý se ukrývá zakopaný poklad, který obezřetně hlídají skřítkové. Jelikož takových míst máme v Česku celou řadu, je z toho vidět, jak je naše vlast potencionálně bohatá. Jen ty poklady objevit...

Nicméně zde je pokladem už sama lokalita. I když se jedná o hradní zříceninu, mohutné zdi dávají návštěvníkům dost podkladů pro představu, jak mocný hrad to kdysi býval. Založen byl ve 13. století a areál měl na délku úctyhodných 275 metrů.

Vysloveně jen pár kroků od hradu je k vidění vysoká kamenná mohyla, pod níž je uložena hlína z památných míst – mj. z Lidic či Vítkova.

Z pustého hradního areálu míříme zpět do rušné civilizace – a ocitáme se v Jimramově. Město je známé významnými rodáky. Mj. tu nalezneme rodné domy spisovatelů Aloise a Viléma Mrštíkových a spisovatele a evangelického kněze Jana Karafiáta (autora Broučků). Potěšit však dokáží i další zákoutí – zcela určitě cesta ke kostelu Narození Panny Marie i svatostánek sám.

S kamerou na cestách - ZubštejnAutor: Miroslav Šára

Je načase vydat se do kopců, protože jsou-li v hlavní roli této cesty s kamerou Žďárské vrchy, pak se zcela oprávněně předpokládá, že vyrazíme strmě vzhůru. Což právě v tuto chvíli začínáme realizovat.

Start okružní túry máme u rybníka v Milovech a již první zastávka poskytuje vynikající rozhled po okolí. Tím chváleným místem je Malínská skála (811 m), místo s dokonalým kruhovým rozhledem.

Podobná dominantní skaliska máme na trase ještě dvě. Hned to první představuje nejvýše položené místo Žďárských vrchů – stoupáme na Devět skal. Je jich vskutku devět, název je v pořádku a kdo má pochyby, lehce si to přepočítá. V době naší návštěvy se o tom faktu přesvědčovala nesmírná spousta lidí, vrchol (v nadmořské výšce 836 metrů) byl vysloveně přelidněn. Na Vysočině už je vyšší jen Javořice, a to o jediný metr.

Pokračujeme dál. Přes Křižánky, kde Svratka tvoří hranici mezi českou a moravskou částí země, jdeme na třetí skálu toho výšlapu: na Čtyři palice (732 m). Vyhlídka odtud není sice tak velkolepá, ale vůbec to nevadí, protože krajina i v těchto místech je nádherná. Což na zpáteční cestě k milovskému rybníku potvrdí i další místa.

S kamerou na cestách - Devět skalAutor: Miroslav Šára

Závěr cesty bude patřit Žďáru nad Sázavou. Výpad do tohoto sídla jsme zahájili u rybníka Velké Dářko (největší na Českomoravské vrchovině), který je vlastně startovním místem zmíněné řeky. Když byl totiž v roce 1480 vybudován, jeho vody zalily původní pramen Sázavy. Dnes má rybník rozlohu 206 hektarů.

Ve Žďáru jsou k vidění památky, abych tak řekl, toho nejtěžšího kalibru. Takového druhu už je areál cisterciáckého kláštera s chrámem Panny Marie. A což teprve poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře nad městem, kam jsme se vydali od mostu hustě osázeného sochami...

Od roku 1994 je tento barokní skvost na kruhovém půdorysu, do něhož je vepsán desetiúhelník, na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Dílo Jana Blažeje Santiniho-Aichla stojí na 648 metrů kopci, kterému se původně říkalo Černý les či Strmá hora. Zelenou ji nazvali až cisterciáci, kteří původně sídlili pod stejnojmenným kopcem u Nepomuku v západních Čechách a název si přenesli i na nové působiště.

S kamerou na cestách - Žďár nad SázavouAutor: Miroslav Šára

 

PŘÍŠTĚ nahlédneme na Křivoklátsko (zdoláme trojici skal s dalekými výhledy) a zejména se porozhlédneme po krajině za západní hranicí této CHKO. V místech, kterými protéká Berounka a Střela, se mj. podíváme na hrad Krašov, zámek v Manětíně či klášter v Plasích.