Budvanskou riviéru tvoří několik letovisek, z nichž vedle samotné Budvy patří k nejznámějším exkluzívní ostrůvek Sveti Stefan a městečko Bečiči. Tamní, téměř dva kilometry dlouhá pláž byla v roce 1935 vyhlášena v Paříži nejkrásnější pláží Evropy.

Na rozdíl od Chorvatska jsou v Černé Hoře pláže písčité, opravdu rozlehlé. Městské jako v Budvě a v Bečiči, kde je v sezóně hlava na hlavě, pláž je lemována stánky s občerstvením, bary a restauracemi, zní tam hudba a na korze, které je vlastně jedním velkým tržištěm, si můžete koupit všechno, co v plážové módě zrovna letí.

Na pláži v Bečiči není k hnutí.Na pláži v Bečiči není k hnutí.foto: Právo/Bohuslav Borovička

Tak to vypadá např. na Slovanské pláži, která je „vlajkovou lodí“ celé riviéry. Jsou tam všechny vodní atrakce, na které si vzpomenete. Včetně gumových člunů, opatřených křídlem a vrtulí, které se vznášejí nad zátokou.

Klidnější jsou pláže, které se nacházejí v obtížněji přístupných místech, mimo obec. Takovou je třeba Drobni pjesak kousek od Sv. Stefana. Vede tam asi kilometr dlouhá strmá a klikatá cesta, která mnohé nezasvěcené odrazuje. Kolem poledne byla sice i tam obsazena většina z asi tří set lehátek, ale z plážové restaurace neduněla hudba, po moři se neproháněly skútry a motorové čluny.

Není všechno zlato

Z toho, co jí příroda na pobřeží nadělila, se Černá Hora snaží vytěžit maximum. Někdy není úplně zřejmé, jestli těží stát, nebo domácí a zahraniční společnosti. Hotely vyrůstají rychlým tempem, ty nejoblíbenější pláže – beztak už přeplněné – sotva poberou další lehátka a slunečníky. Kdo se chce dostat do vody, musí absolvovat obtížný slalom mezi sevřenými šiky lehátek.

Cestovní ruch patří mezi klíčová hospodářská odvětví Černé Hory, a tak se každý snaží vytěžit z něj maximum. Ne vždy je to k dobru věci. Zájem o černohorské pobřeží je obrovský. Oblíbili si ho Rusové, Makedonci, ale především pro Srby je to jediný kus jadranského pobřeží kde se ještě mohou cítit jako doma.

Sveti Stefan je exkluzivním přímořským letoviskem.: Sveti Stefan je exkluzivním přímořským letoviskemfoto: Právo/Bohuslav Borovička

Srovnání se severním sousedem se člověk neubrání. Černá Hora nemůže Chorvatsku konkurovat délkou pobřeží, ani jeho rozmanitostí, množstvím ostrovů a mnoha dalšími znamenitostmi. Už dnes mu ale konkuruje tempem, jímž se posouvá od kvantity ke kvalitě.

Češi byli u počátků turismu v Černé hoře

Podobně jako v Chorvatsku stáli i v Černé Hoře u zrodu organizovaného turismu Češi. V roce 1922 do Budvy přicestovala první skupina turistů z Prahy. Pověstný je zelený autobus s nápisem Praha-Budva, který najdete i na pohlednicích, ilustrujících začátky turismu v zemi. Ve 30. letech pak byl v Praze založen Spolek přátel Budvy.

V Kotoru má několik pamětních desek František Raš, jeden z vůdců vzpoury rakouských námořníků v Boce Kotorské v roce 1918, který byl po jejím potlačení popraven na krásném místě nad zátokou, kde stávala rakouská pevnost.

Sezóna je v Černé Hoře vzhledem k její poloze delší než na severnějším Jadranu. Těm, kteří by tam chtěli strávit dovolenou v klidu a nebojovat o místo na pláži, bude nejspíše vyhovovat některý ze dvou okrajů letní sezóny. Navíc alespoň jednu dovolenou v Černé Hoře by měl člověk věnovat jejímu poznávání.

Mikuláš I. byl jediným černohorským králem

Mikuláš I. byl jediným černohorským králem. Vládl v letech 1860 - 1918. Hodně se činil, nadělal ve své zemi spoustu pokrokových reforem, zřizoval školy, budoval silnice. Snažil se Černou Horu jako nezávislý stát pevně zakotvit v Evropě. Jedna z jeho dcer se stala ruskou carevnou, další italskou královnou, třetí královnou srbskou.

Další dvě Mikuláš provdal do významných německých rodů, čímž si vysloužil označení tchán Evropy. Všechno o tom, jak to bylo, se dozvíte v Cetinji, někdejším sídelním městě ve vnitrozemí.


Kamenný ostrůvek s klášterem je vyhledávaná atrakce u Boky Kotorské.: Kamenný ostrůvek s klášterem je vyhledávaná atrakce u Boky Kotorskéfoto: Právo/Bohuslav Borovička

Unikátní přírodní i historickou lokalitou je Kotorský záliv (Boka Kotorska). Hradby středověké pevnosti se v Kotoru šplhají vysoko po skalních srázech, bohatými dějinami jsou popsané úzké stinné ulice i nevelká náměstí před kostely, nebo paláci. Cestou kolem členité zátoky ze dostanete až na druhou stranu do města Herceg Novi, které také nabízí spoustu zajímavostí.

Hory a vnitrozemí

Jiné zážitky nabízí pohoří Durmitor, kaňony řek Tara a Morača nebo Skadarské jezero. Do Orientu pak můžete nahlédnout na samém jihu země, v Ulcinji, kde žijí černohorští Albánci.

Za samostatnou prohlídku stojí i „královna“ Budva, zejména její opevněná historická část, v níž je například nově uspořádané Archeologické muzeum s exponáty, z nichž některé patří k evropským unikátům.

Pozdní léto nebo velmi časný podzim jsou ideální dobou pro pěší a cykloturisty, kteří mají v úmyslu prozkoumat hornaté vnitrozemí.

RADY NA CESTU

Jak do Černé Hory
Cestovky nabízejí do Černé Hory většinou letecké zájezdy. Cílovým místem je chorvatský Dubrovník, odkud své zákazníky rozvážejí do černohorských letovisek. Na hraničním přechodu Debelji Brig se občas projevuje vzájemná nevraživost obou sousedních zemí, takže si celní a imigrační orgány někdy dělají naschvály, jejichž obětí se mohou stát lidé v autobusech.

Jde zpravidla o zbytečně dlouhé čekací doby při odbavení apod. Individuální cestovatelé mohou dojet do Dubrovníku autem a pokračovat stejnou cestou, anebo zvolit třeba trasu přes Maďarsko a Srbsko.

Peníze
Černá Hora nemá vlastní měnu. Před léty tam jako platidlo fungovala německá marka. Tu po jejím zrušení nahradilo euro. Pokud přejíždíte ze Srbska do Černé Hory, počítejte s tím, že vás budou kontrolovat celníci. Ceny v Černé Hoře, zejména na pobřeží, jsou asi trojnásobné ve srovnání se Srbskem, a tak pašování kvete.

Vízum
Černá Hora vyhlásila nezávislost a vyčlenila se ze společného státu ze Srbskem. Držitelé pasů ČR mohou bez víza vstoupit do Černé Hory i do Srbska, pokud má jejich cesta turistický a nevýdělečný charakter.