Lucembursko předsedalo tehdy Evropskému společenství, a bylo tedy na jeho činitelích, aby našli místo, jež by bylo jaksi neutrální, a přece trochu symbolické, aby se tam mohla podepsat nová mezinárodní dohoda.

Na ministerstvu si někdo vzpomněl na Schengen v úplném růžku země, na hranicích s Německem a Francií a poblíž Belgie. A zavolali starostovi Weberovi.

Ten se sice zarazil, ale když to v hlavním městě chtějí, tak proč ne. Teprve později si uvědomil, že ve vsi je sice několik benzínek, kam jezdí řidiči z Německa i Francie pro levnější palivo, ale jinak žádná restaurace, žádný hotel a pošta už vůbec ne.

Obyčejná vesnice

Na kopci Markus nad Moselou jsou jen domky řemeslníků a vinařů, z vyhlídkové věže je vidět trojúhelník, kde se setkávají Lucembursko s Německem a Francií. Jsou vidět i dva mosty, přes jeden vede cesta do francouzského Strombergu, po druhém se jede do městečka Perl na německé straně.

Z chumlu vinařských obydlí vyniká jen někdejší pevnostní věž a v malém parku klasicistní zámeček, postavený v roce 1812 na základech někdejšího vodního hradu z 13. století, který dnes slouží řádovým sestrám k odpočinku.

Tak to byl Schengen v roce 1985. Kde se tedy měli setkat vysoce postavení funkcionáři ES, aby podepsali významnou dohodu?

Odpověď na tuto otázku najdeme na sloupu u břehu Mosely. Je na něm pamětní deska, na níž čteme, že na palubě zde kotvící lodi Princezna Marie - Astrid dne 14. června 1985 a 19. června 1990 podepsali zástupci Beneluxu, Německa a Francie dohodu o postupném odbourávání kontrol na společných hranicích.

Schengen je dnes už viditelným bodem na turistických mapách Lucemburska jako nejjižnější cípek 40 km dlouhé lucemburské vinařské cesty.