Článek
Dodnes ale nevíme, zda původní dřevěný kostel sv. Martina, který stál na místě současného dřevěného kostelíka a zanikl zřejmě za husitských válek, patřil už k obci Slavoňov, anebo byl vystavěn zcela samostatně na někdejším kultovním místě a jeho vznik souvisí s nedalekou tvrzí Bradle.
Víme jen, že první zmínka o něm pochází z roku 1350 a vyobrazen je i na otisku původní pečeti obce, který je dochován v Eichlerově sbírce pečetidel v pražském Národním muzeu. Kostel tu stojí na dvou návrších, na menším je vyobrazeno šest smrků a mezi nimi uprostřed vyjící pes či vlk.
Současný, tedy druhý kostel, zasvěcený sv. Janu Křtiteli, byl vystavěn roku 1553 za přispění svobodníka, či dokonce zemana Jana Koltačky a jeho syna Jana, kterým náležel nedaleký Blažkov a osada Bradle. Kostel prý stavěli tři magistři - jeden z Lipska, druhý z Opavy a třetí z Hlohovce ve Slezsku.
Materiál na výstavbu dodal patrně Jan Koltačka ze svých lesů. Trámoví se skládalo od spodu stavby nejprve z dubových, jedlových a posléze smrkových kmenů. Spáry byly utěsněny mechem a maltou a navrchu obíleny. Vznikla neobvyklá roubená stavba s nepravidelnou obdélníkovou lodí, zúženým kněžištěm a valbovou, stupňovitou střechou, krytou šindelem, s okny různých velikostí a v různých výškách a také s malou kupolovitou zvoničkou.
Malovali celou zimu
Samostatně stojící zvonice, která tvoří vchodovou bránu na hřbitov, byla patrně součástí už původního kostela. Expozitura, která tu posléze vznikla, zahrnovala deset obcí.
Podle starých kronik prý byla zima roku sedmnáctistého pátého velmi zlá. Vypráví se, že toho času zastihly metelice na cestě přes hory tři přátele, malíře, kteří putovali až odněkud z Itálie domů, do Němec. Kamarád dvou bratří - Eliáše a Heinricha, se cestou rozstonal, odvážili se tedy poprosit na slavoňovské faře a bylo jim nejen otevřeno, ale našel se i chléb, i víno a lůžko pro nemocného.
Zůstat museli celou zimu a zaplatili tím, co uměli - do jara vymalovali celý dřevěný kostelík. Stěny i strop "obrostly" vinnou révou, růžemi, hřebíčkem, granátovými jablky i cizokrajnými bylinami. Na stropě slavoňovského kostela je dodnes vepsáno Anno Domini 1705 - Elias a Heinrich Franciscus Köhler.
Stav dřevěného slavoňovského kostelíka byl v různých dobách různý. Doby rozkvětu a oprav se střídaly se stavem nouze a úpadku, hrozil dokonce rozpad celé stavby. V roce 1969 zahájil farář Jindřich Recina generální opravu celého kostela.
Do farní kroniky si k tomu zapsal: "V kostele se z vlhkosti šířila houba. Ježto všechny dosavadní prostředky byly málo účinné, přikročilo se k radikálnímu řešení. V celém kostele byla vytrhána kamenná dlažba, zemina zachvácená houbou až do hloubky půl metru vyvezena..."
Na opravy kostela se konaly sbírky a s rekonstrukcí pomáhali lidé z farnosti. V roce 1970 profesor František Mervart ze Dvora Králové započal mravenčí práci s renovací malby. Na faře se dokonce pekl speciální chléb, kterým se malba třela, aby se vyjasnil původní obraz, doplněny byly některé zničené části výzdoby, obnoveny kazety na stropě a vymalována čela lavic.
A ještě jeden unikát!
Slavoňovské zvony byly pořízeny roku 1927 za přispění všech obcí kolatury a přivezeny byly z Broumova. Největší, sv. Jan Křtitel, váží dvanáct set osmdesát jeden kilogram a roku 1770 ho ulil v Praze František Frank. Střední zvon o váze 392 kilogramů byl v roce 1561 ulit - jak praví nápis ke cti a chvále Pánu Bohu - Václavem Farářem, zvaným Kovář.
Jeho zvonů se dochovalo jen málo a všechny patří mezi velice hodnotné. Tento zvon lze podle znaleckého posudku zvonaře Petra Rudolfa Manouška považovat za mistrovskou ukázku zvonařského umění 16. století. Třetí -nejmenší zvon svatý Václav - je nový a ulil ho v roce 1950 Rudolf Manoušek v České u Brna.
Soubor tří slavoňovských zvonů je zcela ojedinělý, vysoce cenný komplet. Akustické ladění je neobyčejně vyrovnané a souzvuk všech tří vytváří skutečně nezapomenutelný zážitek.
Více na internetové adrese www.rozhlas.cz/regiony.