* Kdy jste se snowboardingem začal a jak jste se dostal až k vrcholovému ježdění?

Začínal jsem v patnácti letech, takže na snowboardu si svištím už takových devět deset let. Od malička jsem jezdil na chatu na horách, začínal jsem na lyžích, ale když si kamarádi pořídili prkno, zkusil jsem to taky. Tenkrát byl snowboarding u nás v začátcích, mohli jste se vlastně hned dostat na závody, protože tam v podstatě byli stejně všichni. Sport se ale od té doby posunul už někam jinam, jezdci na začátku to už nemají tak jednoduchý.

* Minulou sezónu jste vybojoval první místo na závodě světového poháru a reprezentoval naši republiku na olympiádě v Turíně. Z čeho máte největší radost?

Určitě z Japonska, to byl velkej úspěch a fakt dobrej pocit. Olympiáda pro mě vždycky představovala velkou událost, takže jsem byl rád, když jsem tam vůbec mohl jet. Ale v Japonsku jsem vyhrál, a to je úplně jinej pocit než "jen" dobře zajet. V podstatě jde o to, že spolu jedou čtyři snowboardisti musejí projet tratí, která nabízí mnoho skoků, vln a zatáček. Jezdí se systémem rozjížděk, z nichž vždycky první dva postupují pavoukovitě dál a takhle až do finále.

* Co byste doporučil začátečníkům?

Aby šli minimálně na tři lekce do snowboardový školy a vyzkoušeli si různý typy prken, bot a vázání. Jsou dva základní směry, jednomu se říká alpský a při něm se jezdí na tvrdších prknech a botách, které vypadají jako lyžáky. Pak je freestyle, kdy máte měkčí prkno a měkký boty. Druhý způsob nabízí mnohem víc možností, můžete skákat, jezdit v U-rampě nebo si dávat freeridy mimo sjezdovku. Takže zájemci by si měli koupit vybavení, až když zjistí, co jim vyhovuje. Také doporučuju jezdit s helmou - já už bez ní nedám ani ránu. Páteřák taky není od věci.

* Snowboardisti jsou někdy braní jako rebelové, kteří jezdí mimo sjezdovky a předbíhají ve frontách. Jak se na to díváte vy?

Na snowboardu dneska jezdí hafo lidí. Už nejde jen o vyhraněnou partu lidí, co hulí jointy. Vždyť jezdil i můj táta, tak bych neházel všechny do jednoho pytle. Znám lidi, kteří se chovají jako rebelové, a přitom jezdí na lyžích. Každej to bere jinak. Já se snowboardingu věnuju, protože mě baví.

* Postupem času si prkno pořizuje čím dál tím víc lidí. Neberete to jako komercializaci snowboardingu?

Vůbec ne. Ať si lidé dělají, co je baví, já tyhle věci neřeším a ani nevím, jestli se tomu dá říkat komerce. Je důležitý, aby lidi jezdili na hory, protože je to moc fajn - a jestli budou na lyžích nebo na snowboardu, je věc každýho.

* Jezdíte i na našich horách? Jaká střediska a snowparky byste doporučil u nás?

Od dětství jezdím do Pece pod Sněžkou, kde máme chatu. Co se týče snowparků, tak nejlepší je asi ve Špindlerově Mlýně, kde se o něj kluci dobře starají. Další je pak v Peci a na Dolní Moravě - ten je skvělý hlavně pro začátečníky. Není moc prudký a najdete tam malý i velký skoky.

* A kam byste doporučil vyrazit se snowboardem do zahraničí?

Nejraději to mám ve Švýcarsku, například v Saas Fee nebo v Laax. Ke snowboardingu jsou tam nejlepší místa, ale pro nás taky bohužel nejdražší. Hory jsou otevřený a můžete si dávat freeridy mimo sjezdovky. Přímo Saas Fee je romantická vesnička, kam nesmí auta, a tak všichni chodí pěšky. V Rakousku mám ještě rád Kaunertal před sezónou nebo Nassfeld. Tam je to obrovský.