Variace na květináče

Kdo sázel léta letničky do samozavlažovacích truhlíků, dělal samozřejmě dob­ře, ale dnes se může setkat s vylepšenými systémy. Klasika, kterou jistě znáte, funguje tak, že truhlík obsahuje ještě jedno vložené dno ležící pár centimetrů nad vlastním dnem.

Ve vzniklém prostoru se udržuje coby v zásobníku voda nalitá otvorem ve hlíně, který vymezuje plastová nálevka. Tyto truhlíky mají jen dvě malé vady na kráse – pokud hodně prší, přebytečná voda nemá kam odtékat a rostlina je tak brzy přelitá. Také přesně nevíte, kolik vody zbývá ještě v zásobě.

Nejmodernější samozavlažovací truhlíky a kvě­­tináče nabízejí možnost odjet na dovolenou až na několik týdnů (podle velikosti zásobníku a polohy rostliny dokonce až na dvanáct). Obsahují zabudovanou měrku stavu vodní hladiny, která ukazuje, jestli je vody dostatek ne­bo naopak. Pokud se rostlina zalije do trubičky, která vyčnívá z hlíny, vyjede nahoru in­­dikátor s barevným páskem.

Ten ukazuje, že vody je akorát. Jak vody ubývá, pásek klesá a ve chvíli, kdy není vi­dět, je třeba rostlinu zase zalít. Do vody mů­žete jednou za čas přidat i hnojivo, které je takto postupně dávkováno.

Prostor na vodu

Tyto pokrokové truhlíky nebo květináče opět obsahují volné místo mezi dvojitým dnem, kde se voda shromažďuje. Nahoru ji pak vytahují pomocí otvůrků v horním vloženém dně jednak kořínky prorůstajících rostlin, jednak hydroponní materiál nebo přímo hlína.

U květináčů a truhlíků, které jsou v deštivých obdobích umístěné pod širým nebem a ne tedy například u stěny balkónu pod střechou, můžete ze dna květináče vyjmout uzávěr, kudy voda v případě velkého deště volně odtéká. Pak ovšem už nefunguje jako samozavlažovací nádoba. Pokud jsou květináče vysoké, obsahují vloženou nižší nádobu s vlastním systémem zavlažování.

Výhody

Moderní samozavlažovací květináče jsou sice dražší, ale ušetříte na tom, že rostlina se sází přímo do nich a také nepotřebujete žádné spodní misky, neboť díky spodnímu zavlažování pracuje vodní koloběh jako ve volné přírodě. Navíc se dají díky mrazuvzdorným materiálům po­užívat v létě i v zimě.

Dekorativní materiály

Truhlíky i květináče mají často zajímavý design, který je vítanou ozdobou terasy. Vybírat můžete z moderních typů, jimž vé­vodí nerezové provedení nebo třeba stabilní umělá hmota, která nepraskne, když se květináč převrhne. Nerezové skelety jsou odolné a zároveň mají nízkou hmotnost. Moderní umělé hmoty zase odolávají UV záření, takže jim keramický a kovově efektní lesk vydrží neměnný mnoho let.

Kla­sic­kým materiálem je pak keramika pálená v pecích a velmi oblíbené jsou například laminátové květináče omotané přírodním provázkem nebo třeba dřevěná konstrukce zdobená provazem z banánových listů. Sty­lově venkovsky pak vyhlížejí hliníkové kbelíčky nebo zavěšené košíky u stropu za­střešení nebo na stěně terasy. Roz­hod­nout se můžete i pro netradiční pojetí – ba­revné plastové košíky, keramické holínky nebo třeba starou polévkovou mísu.

Svítící zázrak

Absolutně trendovou záležitostí jsou pak svítící květináče, které mají nejrůznější barvy, ale také tvary. Večery na terase dokážou esteticky velmi zpříjemnit. Barvy volte bez obav i výrazné, v přítmí dokonale vyniknou. Tvary často nepřipomínají ani květináče, setkat se můžete se siluetou písmene V nebo třeba nízkého stolečku. K těmto svítícím zázrakům vede elektrický voděodolný kabel. V případě potřeby si můžete vybrat i modely na kolečkách, které lze po terase snadno přemísťovat, případně si je užívat v rámci interiéru.

Co ovlivňuje výběr

Květina by se neměla ve své nádobě rozhodně tísnit, takže volte z hlediska perspektivy jejího růstu i odpovídající velikost nádoby. K vyšší rostlině se hodí štíhlé květináče, malým kulatým rostlinkám sluší nižší nádoby. Materiály vybírejte shodně s typem do­mu, což znamená, že moderní stavbě budou určitě slušet kovy nebo lesklé umělé hmoty, zatímco ke staršímu domku se více hodí keramika a jiné přírodní materiály.