Hlavní obsah
Žlutý, nebo oranžový? Řebčík královský F. imperialis je hvězdou jarních trvalkových záhonů. Foto: Adéla Taitlová, Právo

V prvním kompletně jarním měsíci se ke slovu dostávají půvabné řebčíky. Patří k těm cibulovinám, které najdou uplatnění na každé zahrádce. Překvapí vás svou rozmanitostí a mnohostranným využitím.

Žlutý, nebo oranžový? Řebčík královský F. imperialis je hvězdou jarních trvalkových záhonů. Foto: Adéla Taitlová, Právo
Řebčíky v dubnu rozzáří zahradu

Řebčíky (Fritillaria) nabízejí vše – od drobných skalkových druhů po robustní záhonové trvalky. Mají krásné listy, jednou štíhlé jako stébla trávy, podruhé tuhé a široké, složené do pravidelných přeslenů. Ale jsou to především zvonkovité květy, které budí úžas.

Různí se velikostí, uspořádáním, barvou i vzorkováním. Každý druh má něco do sebe, není snadné si vybrat. Často za nás rozhodnou až podmínky, které těmto rostlinám může naše zahrádka poskytnout.

Na řebčíku perském F. persica je krásný kontrast mezi sivě zelenými listy a temně vínovými květy.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Slunečné záhony

Díky symetrické figuře, výšce 100 cm až 150 cm a shluku velkých žlutých, oranžových až načervenalých květů s chocholkou ze zelených listenů se řebčík královský (Fritillaria imperialis) stává skvostem dubnových záhonů. Stejně jako asi 100 cm vysoký řebčík perský (F. persica), nesoucí řídké hrozny zelenkavých, čokoládově hnědých až purpurových, někdy dvoubarevných květů, miluje slunce, horko a půdu bohatou na živiny.

Fakt, že i květům sluší zelená, dokazuje Fritillaria acmopetala.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

S vodou na dosah

Stabilně vlhká, humózní zemina a dostatek slunce – to je oblíbená kombinace pro 20–30 cm vysoký řebčík kostkovaný (F. meleagris). Bílé, fialové nebo vínově růžové převislé květy s mozaikovou kresbou nakvétají od dubna do května. Více stínu snáší F. pallidiflora. Tento druh nese na modrozeleně olistěných 40–50cm lodyhách pět, někdy dokonce deset krémově žlutých, u báze zelenkavých květů.

Dekorativní řebčík kostkovaný F. meleagris skvěle vyniká nad jarní trávou.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Pod stromy

Pod stromy s řídkou korunou, opadavými listy a s kořeny absorbujícími přebytečnou vlhkost roste F. acmopetala. Tvarované, lesklé, asi 4 cm dlouhé květy mají každý druhý korunní plátek zabarvený vínově. Na 40 cm vysokých stoncích rozkvétají po jednom až po dvou od dubna do začátku května.

O 20 cm vyšší řebčík Thunbergův (F. thunbergii) kvete v dubnu krémově bílými zvonky se zelenkavou kresbou. Vzdušný, křehký vzhled mu propůjčují útlé lodyhy, čárkovité listy a jemné vrcholové úponky.

Jako by jej utkaly lesní víly. Řebčík Thunbergův F. thunbergii působí křehkým a vzdušným dojmem.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

V suchu na skalce

Mezi kameny nebo na vyvýšeném záhoně, kde svítí sluníčko a voda po dešti rychle stéká, se dobře cítí F. uva-vulpis. Tento nejsnáze pěstovatelný řebčík dorůstá výšky 20 cm a někdy už na sklonku března nakvétá roztomilými zvonečky s mahagonovými, žlutě lemovanými korunními plátky.

Pěstitelské minimum:

Cibule řebčíků jsou křehké, na vzduchu rychle vysychají a některé i páchnou.

Optimální dobou pro jejich výsadbu je září, říjen.

Hloubka výsadby by měla odpovídat čtyřnásobku výšky cibule. U řebčíků platí: raději hlouběji než mělce.

Cibule s výraznou stonkovou prohlubeninou, jakou má např. řebčík královský, vysazujeme zešikma, aby se v ní nehromadila voda.

Cibule, které nechrání žádná nebo jen tenká slupka, jsou náchylné ke hnití. Všechny řebčíky potřebují kyprou, propustnou zeminu.

Velké řebčíky vypadají působivě ve skupinách po třech až pěti.

Po odkvětu necháme listy řebčíků zatáhnout, protože slouží k výživě cibule. Myslíme na to hlavně u druhů vysazených v trávníku.

Cibule běžně dostupných zahradních druhů ze země nevyzvedáváme. Jsou mrazuvzdorné a vyrušování je stresuje. V případě nutnosti (třeba při slabším kvetení) je v rychlosti přesadíme záhy po zaschnutí listů.

Řebčíky můžeme pěstovat i v nádobách.

K řezu se hodí především řebčík královský, který ve váze vydrží až dva týdny.

F. michailovskyi nabízí podobně vybarvené, ale otevřenější květy. Aby tento druh při své výšce 10–20 cm mezi kameny nezapadl, vysadíme ho na skalku nebo kamenitý svah nejlépe ve výšce očí.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků