Půvabný měsíček rozveselí i podzimní zahradu

Calendula oficinalis, tak zní latinský název téhle všestranně použitelné rostliny, podle kterého ji lidé poznávají všude po světě. Odkud měsíček pochází, není úplně jasné, jisté ovšem je, že již staří Egypťané věřili v jeho omlazující účinky, Řekové jím dochucovali pokrmy a v indických chrámech můžeme dodnes při různých příležitostech vidět nádherné girlandy z měsíčkových květů.

Měsíček má prý magickou moc. Tu si na vlastní kůži zkusil snad každý, kdo jej už někdy pěstoval. Jen si vzpomeňte, jak vám najednou bylo líp a veseleji, když jste se mu podívali do zářivých květů!

Měsíček, ačkoli je to odvěká léčivka, příroda obdařila nestárnoucím půvabem, takže si rychle našel cestu z klášterních bylinkových zahrad do čistě okrasných. Úbory široké zpravidla 4 až 8 cm jsou podobně jako u hvězdnic a slunečnic kompilací květů trubkovitých, shloučených ve středu, a okrajových jazykovitých. Paleta hraje všemi odstíny žluté a oranžové, přičemž se na květenství nezřídka objevuje víc tónů najednou. Listy mají barvu velikonočního osení.

Rostlina dorůstá podle odrůdy 25 až 70 cm a od toho se odvíjí i její pozice na záhoně. Čím je vyšší, tím dále od okraje může být, aniž by se ztratila z dohledu. Kouzelně vypadá s fialovou šalvějí hajní, rudými ostálkami, modrým brutnákem a šantou, také s levandulí, zakrslými růžovými krásenkami a růžemi.

Mezi trávami se měsíček necítí svůj, na to je moc staromilský. Zato s moderní dlužichou, zvlášť vínovou, tvoří pár k pohledání, ať už jsou jeho úbory jednoduché, nebo plné.

Kreativně se s ním můžete vyřádit i v záhonech se zeleninou, prý zde působí odpudivě proti škodlivému hmyzu a háďátkům. Zajímavou podívanou vytváří v kombinaci s pestrobarevným mangoldem a červeným zelím.

Rozpusťte asi půl kila nesoleného vepřového sádla, přidejte dvě tři poctivé hrsti čerstvých květů a nechte přejít varem. Po dvanácti hodinách směs na mírném ohni rozehřejte, hned přeceďte a nalejte do skleniček. Vzniklá měsíčková mast výborně hojí poraněnou a popálenou kůži, bolavá nehtová lůžka nebo třeba popraskané rty.

Macerací v alkoholu se měsíček promění v léčivou tinkturu, která uvolňuje svaly a potlačuje růst bakterií. Za vyzkoušení stojí měsíčková lázeň nohou, stačí naplnit lavor příjemně teplou vodou a přihodit hrst plně rozvitých květenství nasbíraných pod slunnou oblohou nejlépe kolem poledne, ta totiž obsahují nejvíce účinných látek.

Okvětní lístky můžete přidávat do čaje, zeleninových salátů, polévek, pomazánek nebo je použít místo drahého šafránu k obarvení rýže, másla či sýrů.

Měsíček řadíme k tzv. barvířským rostlinám, vlně a bavlně propůjčuje něžný žlutooranžový odstín.

To si určitě budete přát, až uvadne. Měsíček je totiž jednoletý, naštěstí ale vytváří spoustu srpovitě zahnutých semen, která vzhledem připomínají krátké vypasené housenky.

Máte dvě možnosti, jak zajistit, aby nezmizel nadobro. Buď ho necháte, ať se vysemení, kde se mu zlíbí, a pak jen přijdete a odstraníte odumřelé matečné rostliny, nebo mu budoucí místo určíte podle svého uvážení. Pak musíte chodit od července do pozdního podzimu na pravidelné kontroly, zdali už jsou nažky dostatečně vyzrálé, což prozrazuje slámově žluté až hnědé zbarvení.

Vydrolená, dokonale oschlá semínka uzavřete ve sklenici a vysejte přímo ven do půdy na jaře od dubna do června nebo od konce října do listopadu. Ne dřív, vzešlé klíčence by mráz zahubil!

Zajímavé je, že ze semen, která přes zimu zůstala v půdě, se většinou rodí statnější jedinci.

Lesklé, slunečně rozzářené květy napovídají, že nejlépe je měsíčku na slunci. Snáší těžší půdy i občasné přísušky.

Přes léto rostliny pravidelně zbavujte uvadlých úborů, hezky se rozvětví a nasadí daleko víc poupat, což znamená víc semen a nových rostlinek, kterých není nikdy dost.