Hlavní obsah
Postrach slimáků a hmyzích škůdců. Noční lovec při svých toulkách obrátí každý lístek, větvičku i šišku, dokud nenajde, co mu chutná. Foto: Adéla Mclintock, Právo

Nikdy není zahrada krásnější a úplnější než ve chvíli, kdy se v ní zabydlí živý tvor. A když tím nájemníkem je užitečný ježek, můžeme se radovat o to víc. Lepšího lovce slimáků a hmyzích škůdců bychom totiž nenašli.

Postrach slimáků a hmyzích škůdců. Noční lovec při svých toulkách obrátí každý lístek, větvičku i šišku, dokud nenajde, co mu chutná. Foto: Adéla Mclintock, Právo
Pozvěte ježka do zahrady

Bodlinatou kuličku se zašpičatělým čumáčkem a perličkovými černými kukadly, bloumající krajinou po západu slunce, zná každé dítko. Kolik z nás se však s tímhle nočním skřítkem setkalo tváří v tvář?

Prozrazuje se dupotem a šramocením, jak šmejdí po všech koutech. Když mu občas podstrojíme a zahradu uzpůsobíme jeho vkusu, bude se k nám rád vracet noc co noc, než upadne do zimního sna. A při troše štěstí, až se na jaře opět probudí, založí v ní vlastní rodinku.

Domeček de luxe. Lze ho koupit, ale zručný kutil ho zvládne vyrobit vlastníma rukama. Stát by měl v nerušeném zátiší.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Pěkně vítáme

Na první pohled se může zdát, že je to loudavý, neohrabaný savec. Vyrušme ho něčím, třeba zaskřípáním štěrku pod podrážkou, a úplně zkamení. Často se rovnou stočí do klubíčka a trvá mu dost dlouho, než se pohne a vystrčí čenich. Velí mu tak obranný pud.

Díky tomu si na ježka, byť docela malého, troufne málokterý predátor. Budeme-li ho sledovat v tichosti, zjistíme, že je to čipera. Když ucítí nebezpečí nebo potravu, upaluje, jen se za ním práší.

V době, kdy je aktivní, obvykle od dubna do října, naťapká každou noc mezi jedním až dvěma kilometry, aby se nasytil. Chceme-li, aby do svého rajónu zahrnul i naši zahrádku, musíme mu ji zpřístupnit. Ideální jsou kované branky anebo vrátka, která snadno podleze.

Rád se dokonce podělí s kocourem o průchod ve vratech. Dospělý ježek pohodlně proleze otvorem velkým 13 x 13 cm, klidně se i vyšplhá přes nízkou zídku. Na uvítanou mu v nerušeném koutku připravíme drobný pamlsek a misku s vodou. Zapamatuje si to a přijde zas.

Ochranné brnění. Cítí-li se v ohrožení, stočí se do klubíčka a znehybní. Naježené bodliny jej chrání i ve spánku.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Kouzlo divočiny

Jeden by se divil, jaké úžasné věci se dějí tam, kde necháme zahradu trochu zdivočet. Stačí vyčlenit malý růžek a osázet ho domácími rostlinami s jednoduchými květy místo šlechtěných plnokvětých.

Přitáhnou spoustu hmyzu a housenek a ty zase přivábí spolu s ptáky i ježky, jejichž menu se skládá z hmyzí drobotiny, nejrůznějších červů a plžů. Rádi si ale smlsnou i na spadaném ovoci a na lesních jahodách. Ty můžeme vysázet podél pěšiny, do záhonové obruby nebo nechat zplanět v trávníku či pod keři.

Ježčí ráj. Bujná vegetace, vysoké houští, stín pod stromy. Tady bodlináč nalézá bezpečí i klidné zázemí k životu.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Místa pod keři má ježatý samotář tuze rád. Jsou to bohatá naleziště potravy, hlavně se tu cítí bezpečně. Než na otevřené ploše se spíše po večerech toulá u křoví, podél domovních stěn, plotů nebo na pěšinách lemovaných vysokou hustou vegetací.

Zahradě otrávené prostředky hubícími hmyz a plže se bude vyhýbat, protože v ní nenajde nic k jídlu.

Aby přežil zimu

Jakmile se noci začnou ochlazovat a dny krátit, nastává chodícímu jehelníčku hektické období.

Z doupěte vylézá i za bílého dne, aby stihl přibrat na potřebných 600 až 800 gramů a vytvořil si tak dostatečnou tukovou zásobu. Ta mu musí vystačit na dobu až šesti měsíců, které prožívá ve stavu zimní strnulosti zvaném hibernace.

Volání divočiny. Pyramida z klestí se stane středobodem života mnoha ptáčků a také užitečných ježků, rejsků či užovek a ropuch.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Šťavnatý pamlsek. Jahůdkami si příležitostně zpestřuje jídelníček tvořený převážně slimáky, žížalami a brouky i jiným hmyzem.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Krom hmyzu, žížal a slimáků se živí kořínky a houbami. Jídelníček si příležitostně obohatí žábou, ještěrkou či myší, pustí se dokonce i do zmije, když má hlad.

Od září můžeme ježka přikrmovat, usnadníme mu tím život. Zbožňuje psí granule, suchary a kočičí konzervy. Nepohrdne mrkví, natvrdo uvařeným vejcem, libovým masem, nesolenými oříšky ani těstovinami.

V suchu a bezpečí

Ježek milerád zůstane v zahradě, která mu nabízí nejen potravu, ale i místo pro dlouhý zimní spánek. Útulný pokojík k přezimování si může zřídit na záhonu ve změti suchých listů a polámaných stébel.

S podzimním úklidem to proto nepřeháníme a v záhonech či keřových podrostech pár odumřelých zbytků ponecháme. Také listí je pro ježka senzačním stavebním materiálem. Vyhrabeme ho z trávníku a nakupíme někde stranou. Ježek se v něm buď rovnou ubytuje, nebo si ho spolu s trávou a mechem odnosí v tlamičce do pelíšku založeného pod hromadou klestí, dřeva, kamenů, pod pařezem nebo v kompostu.

A co takhle postavit milému, u nás chráněnému zvířátku domeček na míru? Využít můžeme stará prkénka, cihly, vysloužilý kbelík.

V kompostu mezi pražci. Tady už přezimovala celá řada ježků. Vděční jsou i za paletu zasypanou větvičkami, listím a hlínou.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Prvotřídní materiál. Ze spadaného listí si ježek staví pelíšek. Navrství ho okolo sebe, aby zůstal v suchu, schoulí se a usne jako špalek.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Ježčí hotýlek lze koupit už hotový, třeba i z proutí. Umístíme-li ho do roštinatého zátiší, prázdný určitě dlouho nezůstane. K vystlání použijeme slámu nebo suché listí. Ježek si ho okolo sebe navrství, aby zůstal v teple a suchu. Pak se do něj zachumlá jako do peřin, výrazně sníží tělesnou teplotu a usne jako špalek.

Nejpozději v polovině listopadu už by každý zdravý jedinec měl oddechovat. Pokud se s ježkem tou dobou na zahradě potkáme, je něco špatně a uděláme nejlíp, když ho odneseme do záchranné stanice.

Pozor na nástrahy

V zahradě by se neměly povalovat sítě, plastové obaly, dráty, plechovky či kelímky, ve kterých může ježeček uvíznout. Máme-li bazén s hladkými stěnami nebo jezírko s vysokými břehy, je důležité zajistit v něm únikovou cestu.

Jako žebřík poslouží hromádka kamení, fošna nebo králičí pletivo. Bez něj se ježek nevyškrábe ven a utone, byť je to jinak zdatný plavec. Nebezpečí mu hrozí také při kosení trávy. Zvlášť ve vysokém porostu rád odpočívá a k útěku ho nepřiměje ani rachot motorového křovinořezu.

Vstup do zahrady. Když vrátka nemůže podlézt, proleze je otvorem pro kočky. Ježek není tak nemotorný, jak by se mohlo zdát.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Než škrtneme sirkou. Hromadu zahradního odpadu před pálením důkladně prohledáme, aby v ní chráněný ježeček nenašel smrt.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Místo tedy nejprve projdeme a když ježka objevíme, nasadíme rukavice (kvůli blechám) a přeneseme ho do bezpečí.

Asi nejvíc ježčích životů končí v plamenech. Jestli hromada listí, chrastí, dřeva stojí v zahradě delší dobu, přeneseme ji o kousek dál, než škrtneme zápalkou. Nikdy ji nepálíme na tomtéž místě bez důkladného prohledání!

Najdeme-li pod ní bodlináče v zimních dřímotách, nebudíme ho, ztratil by cennou energii, a opatrně, co nejrychleji ho přestěhujeme na klidné, chráněné místo, kde bude snít, dokud mu nezazvoní jarní budíček.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků