Podléšky zahajují jaro

Na zahrádkách je bohužel vídáme zřídkakdy, většinou za nimi musíme vyrazit do listnatých lesů. Přesto se podléšky pěstují a staly se i předmětem sběratelství. Dokonce takové sběratelské vášně, že cena některých exemplářů dosahuje astronomických výšek.

Podléška neboli správně česky jaterník podléška (Hepatica nobilis nebo též H. triloba) byla oblíbenou hajní květinou. Patří do čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) a bývala řazena svého času i mezi sasanky, se kterými je blízce příbuzná, jako sasanka jaterník. Roste po celé střední Evropě, ale zasahuje i do Středomoří a Asie. V Karpatech je vzácnější. Roste ve světlých listnatých až smíšených lesích na půdách vápnitých až neutrálních, mírně vlhkých. Typické jsou trojlaločné kožovité listy na delších řapících tvořící listové růžice.

Mohou být jednobarevné nebo i se stříbřitou kresbou. Květy jsou krásně modré, výrazné, vykvétající před rozvitím listů. Podléšky kvetou od března do dubna. Plně otevřené jsou za slunných dnů.

Podléška není jenom jedna

Podléšky však nemusejí být pouze modré. Občas v lese můžeme vidět formy nejenom v různých modrých až fialových odstínech, ale také růžové a dokonce i bílé. Velmi vzácně se objevují i rostliny s květy poloplnými nebo plnými. Zde další květní plátky vznikají přetvořením tyčinek. Takové rostliny jsou opravdovou vzácností a vyhledávají je právě sběratelé a specializovaní pěstitelé. Tyto odchylky se prodávají za nemalé peníze a jsou klenoty sbírek.

Kromě naší běžné středoevropské podléšky (Hepatica nobilis nebo přesněji Hepatica nobilis var. nobilis) existují další variety, například H. pyrenaica, H. japonica, H. acutiloba, či H. americana. Kombinováním těchto variet vznikají další možnosti. Japonské podléšky byly dovedeny téměř k dokonalosti. Existují rostliny jednoduché, poloplné i plné v barvách od bílé přes růžovou, červenou, modrou a fialovou až po zelenou a také vícebarevné. V našich venkovních podmínkách je však pěstovat na rozdíl od ostatních zmíněných nelze, protože nejsou plně mrazuvzdorné a musejí se zimovat ve sklenících.

U nás jim vadí nejenom mrazy, ale také střídavé zimní počasí a vysoká vlhkost. Ve své domovině zapadnou rostliny sněhem a tím jsou po celou zimu chráněné. Japonci vytvořili na dva tisíce odrůd, které jsou mimořádně zajímavé. U nás se však běžně nenabízejí. Cena se pohybuje mezi desítkami až tisíci eury. Daleko snadněji můžeme pěstovat balkánskou podléšku (H. transsilvanica), která je poněkud robustnější. Dokáže se šířit pomocí oddenků. Květy bývají nejenom trochu větší, ale i sytěji modré. Listy nejsou jednoduše trojlaločné, ale jednotlivé laloky mají ještě zoubky.

Velmi pěkné rostliny vznikly křížením obou druhů. Kříženec je označován jako Hepatica x media. Právě mezi těmito kříženci se najde poměrně dost zajímavých kultivarů.

Pěstování v zahradě

Podléšky můžeme zasadit například pod keře, které jsou na jaře neolistěné neb do částečně zastíněných skalek. Rostou poměrně pomalu. Než vykvete nová rostlinka z výsevu, uplynou přibližně čtyři roky. Zvláště na chudších místech přirůstají velmi pomalu a málo kvetou nebo nekvetou vůbec. V období květu a tvorby listů milují slunce, které k nim proniká přes větve ještě neolistěných opadavých dřevin. Na zahradě jim dokážeme vytvořit lepší podmínky a podléšky se nám odvděčí bohatým kvetením i krásným listem.

Sucho a zastínění sice snesou, ale nebude to ono, proto jim zajistíme stanoviště s jarním sluncem a dostatkem čerstvého humusu (například dobrý kompost). Půda musí být lehce vlhká, ale nikoliv přemokřená. Přihnojujeme však velmi opatrně a nižšími dávkami, než bychom dali ostatním rostlinám. V létě je třeba v případě sucha pravidelně zalévat.