Článek
Další úmorné sekání a boj se lstivými pampeliškami sváděly k otázce: „Proč to vlastně dělám? Nejsem lajdák ani lenoch, jen v tom nevidím smysl.“
Najednou bylo jasno, dny zeleného pažitu jsou sečteny. Prostor dostanou veselé barvy trvalek, letničky k řezu do vázy a mnoho dalších rostlin pro potěchu očí i místních živočichů. Nejdůležitější je sebrat odvahu, mít nápad a cíl. Vytoužený obrázek za trochu dřiny stojí!
Na startovní čáře
Prvním krokem je likvidace trávníku. Možností je několik, ale žádná není tak snadná a rychlá jako použití totálního herbicidu. Aplikujeme ho za suchého, bezvětrného počasí. Do dvou týdnů travní drny odumírají. Zbytky nevytahujeme, větší množství uschlé hmoty z povrchu jen lehce shrabeme.
Z centrální plošky mezi záhony se nejlépe pozoruje všechno dění kolem. Najde se tu dostatek místa i pro menší posezení.
Pak plochu pečlivě vyměříme a přeneseme na ni obrysy z plánku. Ty si pro přesné vizuální zobrazení vyznačíme pomocí zahradní hadice či písku.
Hlavní prvky tohoto návrhu tvoří dva rozměrné protilehlé záhony ve tvaru kapky. Mezi nimi probíhá dlouhá pěšina s rozšířenou středovou ploškou. Okolo se klikatí cestičky vedoucí k okrajovým rabatům a ke kulatému odpočinkovému místu s lehátky.
Pravé úhly tady nenajdeme, jen křivky, které mají uvolněný, přirozený ráz typický pro zahrady v přírodním duchu. Kopírují je bordury z kamene z místního lomu.
Stav před proměnou. Pokud nás trávník netěší a pohled na něj nudí, je čas s ním skoncovat.
Přichází řada na pokryv a zpevnění povrchu cestiček, centrální plošky a odpočinkové zóny. Volba padla na říční valounky v neutrálních přírodních odstínech. Vrstva je vyšší než 3 cm, takže není nutné podkládat ji netkanou textilií, která by bránila žádanému samovolnému výsevu rostlin.
První etapu proměny zakončuje důkladné zkypření osazovacích ploch. Ušlapanou, unavenou půdu zryjeme na hloubku rýče a zapravíme do ní dobře uleželý kompost, který zlepší její strukturu a navrátí potřebné živiny.
V půli cesty
Čas sázení. Tento přírodě blízký návrh má jednu úžasnou přednost, převládají v něm druhy, které se snadno šíří a množí, což je cenově velmi výhodné. Takovou mavuň (Centranthus ruber) můžeme koupit jednu, v dalším roce se její počet zněkolikanásobí.
Totéž platí pro včelami zbožňovaný čistec vlnatý (Stachys byzantina), třapatkovky (Echinacea purpurea), jednoleté sluncovky (Eschscholzia californica) či dvouletý kohoutek věncový (Lychnis coronaria) s krásnými šedoplstnatými listy a fuchsiově růžovými květy.
Bordury z kamene kopírují obrysy vyznačené pomocí hadice. Pochozí plochy zpevňují oblázky v neutrální barvě.
Hlavním prvkem návrhu je dvojice rozměrných záhonů ve tvaru kapky, mezi nimiž probíhá cesta s kamennou skulpturou uprostřed.
Z keřů se rád vysemeňuje tavolník niponský (Spiraea nipponica) Snowmound. Podmínkou je nechat dozrát semena. Své místo tu mají také rychle rostoucí trvalky, bělotrn (Echinops ritro) a oranžové denivky (Hemerocallis), které s jeho modrými strbouly nádherně kontrastují.
Nechybí ani okrasné trávy. Ty celou kompozici sjednocují a vlévají do ní rytmus.
Konečně v cíli
Ve třetí sezóně by nikoho už ani nenapadlo, že tu býval trávník. Rostliny se mají čile k světu stejně jako motýli, včely, čmeláci a zlatoočka, kteří je navštěvují. Ze stonku na stonek přelézají slunéčka (postrach mšic), dokonce i ještěrky se v teplém letním dni občas mihnou mezi kameny v bordurách.
Chůzi k zahradním lehátkům zpříjemňuje vůně spontánně vyseté saturejky. Mnoho dalších rostlin takto zjemňuje ostré hrany kamenných lemů.
Cestičky svádějí k pomalé chůzi a za každou zatáčkou nabízejí překvapení, tu voňavou bylinu, tam kamennou skulpturu s netřesky či sloupek se slunečními hodinami.
Trávy šustí ve větru a laškují se sousedními rostlinami, jejichž květy krásně vynikají nad světlými oblázky. Ačkoli je rostlin hodně, o mnoho času nás neošidí, protože jsou soběstačné.
Může se Vám hodit na službě Firmy.cz
Na konci zimy ze záhonů jen odstraníme suché zbytky, na jaře případně přesadíme nové semenáče. To je ten malý vysněný ráj.
