Kreativně řešená cesta v zahradě

Správně zvolená cesta zve k procházce zahradou, umožňuje bezstarostný pohyb mezi osázenými plochami a chrání trávník před opotřebováním.

Frekventované cesty by měly být široké minimálně jeden metr, aby nám v případě potřeby umožnily pohodlný přesun nářadí a materiálu. Vzácněji využívané stezky mohou měřit 40 až 50 cm. Podklad nesmí být kluzký a rozviklaný.

Cesty vedeme přímo k cíli na místech mezi vstupní brankou a domovními dveřmi, mezi domem a zahrádkou s bylinkami nebo od užitkové zahrady ke skleníku.

Klikatící se pěšiny zase zvolní tempo při procházce mezi záhony, směrem k rybníčku nebo do odlehlého zákoutí s altánkem. Důležitou roli hraje navazující výsadba, která cestu zapojí do okolí.

Ráz přírodní a venkovské zahrady dovoluje rostlinám přepadávat přes okraje, formální styl zase klade důraz na precizně zpracované obrubníky, eventuálně kompaktní rostlinné bordury.

Kombinujte rozličné materiály. Hladká dlažba získá úplně jiný výraz s úseky vytvořenými z oblázků zasazených do maltového lože. Hravé povahy mohou několik valounů rozveselit barevným nátěrem.

Pěstujte rostlinky ve spárách. Omezený prostor pro kořeny nevadí mateřídoušce, laločnici (Lobularia maritima), drobným trávám či turanu (Erigeron karvinskianus).

Táhlou cestu dokonale vzpruží obrubní záhony se zídkami a sedátky. Porostlé oblouky ji zahalí do příjemného šachovnicového stínu.

Nejprve bylo nutné odstranit původní rostliny a cestu rozšířit na jeden metr. V betonovém dláždění vznikly tři metr široké pruhy s mozaikou z bílých a šedivých valounů položených do maltového lože. Cestě dávají neotřelý a ušlechtilý vzhled. Dva pruhy jsou protaženy až do záhonu. Stojí na nich sedátka z betonu a dřeva, která zvou ke krátkému oddychu ve společnosti zajímavých rostlin.

Výsadbu dále člení betonové zídky. Díky nim rostliny nesplývají v nepřehlednou masu, lépe vynikají jejich barvy a výrazné tvary. Tyrkysově modrý nátěr je možná trošku troufalý, ale do zahrady vnáší svěží vítr a vytváří v ní nepřehlédnutelný výtvarný prvek.

Záhonům vévodí trojice myrobalánů 1. Vzrušující barva těchto podmanivých stromů se v tmavším odstínu znovu ozývá prostřednictvím sedoulku 2. Jeho střapaté trsy objímají paty stromků, objevuje se i v záhonové borduře. Prospívá jak na sluníčku, tak ve stínu, kde není sucho. Stylově s ním kontrastuje modře ojíněný, rovněž stále zelený ovsíř 7, který lemuje část cesty a plošku se sedátkem na pravé straně.

Dynamickou úpravu umocňuje půvabná ostřice převislá 6 s dlouhými svěšenými klásky. Vážnější výraz má přísně vzpřímená třtina ostrokvětá 8 s výškou necelé 2 m, která už od poloviny léta okouzluje svými štíhlými, nazlátlými latami. Špetku exotické atmosféry propůjčují obrubním záhonů juky 5 a mnohokvěty 3 v barvě pomeranče. Obě trvalky vyžadují dokonale propustnou zeminu, jinak je lepší pěstovat je v nádobách. Juky potřebují několik let, než nad mečovité listy vystřelí mohutné kvetoucí stvoly.

Vycházku po nové cestě zpříjemňují všudypřítomné keříky ořechoplodce 4. Záplava modrofialových květů je pastvou nejen pro oči, ale i pro včely. Potřebují dostatek slunce a hluboký zpětný řez začátkem jara.

Nápadný prvek na konci cesty tvoří trojice oblouků porostlých trubačem 10 a povijnicí 9. Povijnice se vysévá každý rok znovu, ale její senzační květy nám práci navíc plně vynahradí. Mnohokvět (Kniphofia) nám učaruje svým exotickým vzhledem.

Kuriózní řídká až hustá květenství září v plamenných barvách. Jsou buď štíhlá, nebo buclatá a otevírají se odspodu. Vyčnívají nad hustými trsy listů, které jsou podle druhu a odrůdy stálezelené nebo se na zimu zatahují.

Některé variety kvetou několik týdnů počátkem, jiné až koncem léta. Trvalce dopřejeme co nejvíc slunce, dokonalé odvodnění a zimní ochranu z chvojí. Prospívá jí mulč z vyzrálého kompostu. Jakmile poleví v kvetení, trs rozdělíme.

1 Myrobalán třešňový (Prunus cerasifera) Nigra - opadavý strom, nápadné purpurové listy, v dubnu narůžovělé květy, jedlé plody, v. i š. do 7 m, 3 kusy

2 Sedoulek (Ophiopogon planiscapus) Nigrescens - trávě podobná trvalka, úzké skloněné, téměř černé, stálezelené listy, v. 20 cm, š. 30 cm, 45 kusů

3 Mnohokvět (Kniphofia) - oddenkatá trvalka, varieta s nápadně oranžovými květy, nakvétá odspodu od léta do podzimu, v. okolo 1 m, š. 50 cm, 16 kusů

4 Ořechoplodec (Caryopteris clandonensis) Heavenly Blue - opadavý keř, aromatické, stříbřité listy, modré květy, kvete VIII-IX, v. i š. asi do 1 m, 31 kusů

5 Juka vláknitá (Yucca filamentosa) - stálezelená trvalka, řemenité listy, až 2 m vysoké stvoly s krémovým květenstvím, kvete VI-VII, v. 75 cm, š. až 1 m, 6 kusů

6 Ostřice převislá (Carex pendula) - statná travina s přezimujícími listy, od konce jara ji zdobí lodyhy s dlouhými klásky, v. v květu až 1,5 m, š. 1 m, 17 kusů

7 Ovsíř stálezelený (Helictotrichon sempervirens) - okrasná tráva, namodralé, čárkovité, přezimující listy, kvete VI-VIII, v. 40 cm, v květu 1 m, š. 50 cm, 41 kusů

8 Třtina ostrokvětá (Calamagrostis x acutiflora) Karl Foerster - stroze vzpřímená tráva, kvete VI, žlutá na podzim, v. v květu až 1,8 m, š. 80 cm, 19 kusů

9 Trubač (Campsis radicans) - bujná, opadavá, samopnoucí dřevnatá liána, zpeřené listy, velké oranžové květy, kvete VII-IX, v. až 10 m, 4 kusy

10 Povijnice laločnatá (Ipomoea lobata) - jednoletá popínavá rostlina, hrozny v plamenných barvách, kvete VII-X, v. okolo 3 m, 1 sáček se semínky