Hlavní obsah
Modřenec (Muscari). Čile se množí semeny i brutem. Takový modrotisk by chtěl každý! Foto: Adéla Mclintock, Právo

Modrá je pusa od borůvek a modré jsou i oči jarní pohody, která prostupuje zahradou, aby v ní vystrojila velkolepou květinovou oslavu, na jakou jsme se dlouho těšili.

Modřenec (Muscari). Čile se množí semeny i brutem. Takový modrotisk by chtěl každý! Foto: Adéla Mclintock, Právo
Jarní pohodě vládne modrá

Nástupem jarní rovnodennosti se na záhonech, v trávnících a nádobách objevují hosté nadevšecko vzácnější. Jejich květy mají přirozeně modrou barvu, jaká je v košaté říši rostlin zřídkakdy k vidění.

Jemné nuance od bledé nebeské po tučnou inkoustovou do okvětních lístků vetkala zvláštní skupina pigmentů nazývaných antokyany. Jakým časně kvetoucím jarničkám koluje v žilách modrá krev?

V množství je síla

Včely vylétly z úlu do světa a mají-li možnost, namíří si to rovnou do trávníku k modrým hvězdám ladoniček (Chionodoxa). Nad zeleným kobercem to těmto nevysokým cibulnatým trvalkám sluší víc než nad hliněnými hrudkami v záhonu, kde jim v rozrůstání brání sousední rostliny.

Ladonička (Chionodoxa). Drobná cibulovina špatně snáší sucho. Ve vlhké zemi poroste i na slunci.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Velkoplošné modrotisky vytvářejí i modřence (Muscari) s hrozny soudečkovitých kvítků vonících po ovoci. Obě skromné květinky se množí samovýsevem a dceřinými cibulkami (brutem). Krom naší trpělivosti k tomu potřebují místo s čerstvou, dobře propustnou půdou na slunci či v toulavém stínu pod listnáči.

Rovněž brčál neboli barvínek (Vinca) jako by tušil, že čím větší území dobyde, tím silnější udělá dojem. Hustý lesklý porost probarvují v dubnu modré až šeříkově tónované květy ve tvaru větrníku, které se tu a tam ukazují znovu v létě.

Barvínek menší (Vinca minor). Celoročně zelená šlahounovitá trvalka hravě nahradí trávník.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Stálezelená pokryvná trvalka kvete tím bohatěji, čím slunnější místo jí dopřejeme. Dobře snáší zpětný řez i blízkost kořenů dřevin.

Mezi k(a)meny

Také při pohledu na květy hořce bezlodyžného (Gentiana acaulis) máte pocit, že se každou chvíli rozeznějí fanfáry? Trpasličí skvost skalek a suťovišť od konce dubna vytrubuje do světa, že je mu fajn na slunci.

Měří necelých 10 cm, díky kobaltově modré barvě však nehrozí, že by ho někdo přehlédl.

Hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis). Skalkový král netoleruje úpal ani vápno v půdě.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Mezi kameny zaujme jaterník podléška (Hepatica nobilis). Přirozeněji však působí v podrostu světlých dřevin. Ostatně druhové jméno jaterníku vychází ze slova podlíska, protože hojně roste právě pod lískovými keři. Aby květům, které otevírá už v březnu, neubíraly na kráse uvadlé přezimující listy, včas je ostříháme. Duben mu nadělí nové.

Jaterník podléška (Hepatica nobilis). Zdobí jak květy, tak tvarovanými listy, které se vyvíjejí v dubnu.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Pod koruny opadavých keřů a stromů se skvěle hodí asi 25 cm vysoká oddenkatá trvalka dymnivka modrá (Corydalis flexuosa) s krajkovými listy často zabarvenými dovínova a shluky bleděmodrých květů s bílým hrdélkem.

Nejnápadnější je na nich dlouhá zahnutá ostruha, na jejímž dně se hromadí nektar pro opylovače.

Dymnivka modrá (Corydalis flexuosa). Gracilní (útlá) trvalka nesmí chybět v zahradě inspirované lesem.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

V létě mizí ze scény, aby nabrala sílu a na jaře se vynořila ještě krásnější, třeba v doprovodu statnějšího pupkovce kapadockého (Omphalodes cappadocica), jehož květy se nápadně podobají pomněnkovým. Na rozdíl od pupkovce jarního (O. verna) působí upraveněji a není tak rozpínavý.

Pupkovec kapadocký (Omphalodes cappadocica). Líbeznějších adeptů k podsázení dřevin moc není.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Zkrocené i nadivoko

Violky ostruhaté (Viola cornuta) jsou často tím prvním, co po zimě ubytujeme v nádobách či truhlících. Omezené místo pro kořeny jim nevadí, musíme je ale pravidelně zalévat a vyštipovat zvadlé květy, pak vydrží v dobré kondici a bohatě pokvetou i déle než měsíc.

Violka ostruhatá (Viola cornuta). Dokáže rozveselit ve škopku na terase i v truhlíku za oknem.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Něžnou krásu violek podpoříme křehkými pomněnkami (Myosotis). Když je necháme vysemenit, rozutečou se všude po zahradě a tam, kde se jim zalíbí, vytvoří časem líbezné houštiny.

Blízce příbuzným brutnáku (Borago officinalis), který se čistě modrými květy pyšní od června, neprospívá sucho, trpí v něm padlím. Vyhledávají živnou, kyprou půdu s vyšší vlhkostí, jakou najdeme na záhonech, ale také v trávnících a u rybničních břehů.

Pomněnka (Myosotis). Necháme-li ji vysemenit, bude postupně putovat po celé zahradě.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Tam se už od dubna, často bez pozvání, modrají věžičky květů zběhovce plazivého (Ajuga reptans). Je to známý ukazatel jílovitých stanovišť a magnet pro včely.

Zběhovec plazivý (Ajuga reptans). Šíří se nadzemními výběžky. Existuje v nádherných odrůdách.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Z přírody do jarní zahrádky se občas zatoulá křehký rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys) či popenec obecný (Glechoma hederacea), který rád osidluje spáry zdí. Nejsou to sice kdovíjací šviháci, ale zbavit se jich by byla škoda.

Krom soběstačnosti zasluhují metál i za přirozenost. A ta zahradě mimořádně sluší.

Anketa
Najdou se i ve vaší zahradě modří zástupci z řad rostlin?
Ano, samozřejmě nesmějí chybět
0 %
Ano, jeden druh by se našel
0 %
Ne, nemám v zahradě žádné rostliny
0 %
Nevím, nehlídám to
0 %
Celkem hlasovalo 0 čtenářů.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků