Hlavní obsah
Zima není na dojmy o nic chudší. Jen místo barev a vůní klade důraz na výrazné struktury semeníků, stébel a větví. Foto: Adéla Mclintock, Právo

Jak mráz proměňuje záhonové krásky v půvabné šperky

Podzim je oloupil o vůni i listí, zima zase o barvy. Co ale vytrvalým záhonovým kráskám zůstalo, je lepá silueta, kterou mrazivé prstíky proměňují v křehké šperky netušených půvabů.

Zima není na dojmy o nic chudší. Jen místo barev a vůní klade důraz na výrazné struktury semeníků, stébel a větví. Foto: Adéla Mclintock, Právo
Jak mráz proměňuje záhonové krásky v půvabné šperky

Když se probudíme do dne vybíleného jinovatkou, je to nádhera. Pokud v záhonech nestraší jen zmrzlé hrudky hlíny, můžeme se kochat plejádou rostlin, vytrvalých i jednoletých, které ladnými tvary a působivými detaily vdechují ospalému království z ledu novou energii.

Byť jsou samy již dávno odumřelé, ve třpytivě bílých krajkách jako by rozkvetly podruhé. Vyrazte do zahrady a užijte si kouzlo prchavého okamžiku mrazu navzdory. Stojí to vážně za to!

Vytrvat až do jara

Jestli představení v namodralém světle mrazivého dne bude poutavé, nebo ne, záleží na správné volbě rostlin. Mnohé mizí beze stopy dřív, než rtuť teploměru zamíří k nule. Jiné zůstávají, ale kvůli měkkým pletivům snadno podléhají zkáze.

Sem patří oblíbená bohyška, jejíž listy mráz mění v mazlavou kaši. Už při zakládání záhonů tedy myslíme na to, jak jsou rostliny trvanlivé a čím nás v zimě mohou zaujmout. Květenství, semeníky, stonky, plody – všecko se počítá. Jakmile si jich všimne jinovatka nebo sníh, oceníme v tu chvíli, že jsme to na podzim nepřehnali s úklidem.

Krom toho, že ze zahrady nezbyla nudná pláň, pomáhá suchá nadzemní hmota rostlinám snáze přežít do jarního tání. Týká se to třeba japonských sasanek (Anemone x hybrida), sápy (Phlomis) a okrasných trav.

Druhy, které nezklamou - Kasie (Senna hebecarpa)

Jestli existuje rostlina, která si zasluhuje větší rozšíření, pak je to tenhle polokeř z čeledi bobovitých, kam patří i hrách, fazole či strom trnovník akát. A právě s akátem mají velmi podobné listy tvořené dlouhým středovým vřetenem, lemovaným z obou stran řadou malých, trávově zelených lístků.

Díky nim kasie vyniká jak o samotě s okrasným kamenem po boku, tak ve víru trvalkového záhonu, kde v létě svými citronově žlutými květenstvími přispívá k pestrému hýření barev. Zimu tráví bez listů, jen s dlouze štíhlými semennými tobolkami v odstínu hořkého kakaa.

Luskovité plody dosud málo vídané kasie jsou stejně nápadné jako letní žluté květy, ze kterých se urodily.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Zlatobýl (Solidago canadensis)

Urostlý, do zlatého kabátku z tisíce kvítků halený fešák rozdává dobrou náladu nejen ve druhé půlce letních prázdnin, ale i v době, kdy ho zima svlékne do naha, aby dala vyniknout subtilní struktuře opelichaných plodenství. Je až s podivem, kolik ledové tíhy unesou.

Dlouhověký a suchovzdorný vytrvalec se zálibou ve slunění podporuje půvab bělotrnů (Echinops), jiřinek, ale taky četných trav a dřevin včetně okrasných jabloní. Mouchy a opylovači jsou z něj paf. To však nelze říct o pořádkumilovných zahrádkářích, kteří mu vytýkají příliš rozpínavou povahu.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Pokud zlatobýl hned po odkvětu neseřízneme, dočkáme se nových rostlinek i nádherné zimní podívané.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Sápa (Phlomis russeliana)

Teprve po pár letech od výsadby začne skvostná příbuzná hluchavek soustředit energii k tvorbě širokých trsů s mohutnými chloupkatými listy, které zůstávají zelené dlouho po sezoně.

Nad nimi se na jaře, za předpokladu, že rostlině dopřejeme slunce a dostatek výživy, objevují bezmála metr vysoké lodyhy s několika zelenými bochánky. Z těch se začátkem léta klubou vanilkově žluté květy typicky přilbovitého tvaru a posléze semeníky v barvě mléčné čokolády. Skvěle vypadá sólově i v hustém porostu třeba s trávami, rozrazilovci (Veronicastrum) a hlaváči (Scabiosa).

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Bělobou vykreslené semeníky sápy dokazují, že se vyplácí nechat úklid záhonů až na konec zimy.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Fenykl (Foeniculum vulgare)

Kdo by neznal a neměl rád vůni a chuť téhle vytrvalé byliny, která v zahradách uplatňuje křehké půvaby už stovky let? V létě zaujme zlatou barvou květenství vlajících ve větru až dva metry nad zemí, v zimě zase oceníme jejich tvar obráceného deštníku.

Poměrně rychle se rozrůstá do vzpřímených trsů, které díky štíhlým stonkům a nitkovitým listům působí jemně a vzdušně, takže ho může být všude hodně, aniž by ostatním rostlinám překážel v růstu. Z toho má radost motýlí fešák otakárek fenyklový, jehož housenky se na bylině vyznávající slunce a vlhkou půdu vyvíjejí.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Jindy pružný fenykl znehybněl pod vrstvou jíní. Dvounažky, které z něj postupně vypadávají, stále voní.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Orobinec (Typha laxmannii)

Tam, kde je dostatek vody, vytváří orobinec sítinovitý husté trsy až 120 cm dlouhých stvolů s doutníkovitými plodenstvími, kterým nevadí horko, déšť, vítr ani krutý mráz. Jezírko, ať už formální, nebo inspirované přírodou by bez nich mělo jen půl ze své krásy.

Ale pozor, vytrvalý orobinec je dobyvačný a dokáže vypudit slabší sousedy. Raději ho proto u menších vodních ploch zapustíme do země v širší nádobě. I tak bude příjemně stínit hladinu a sloužit vylíhlým larvám vážek jako žebřík při výstupu z vody. Jediné, co si žádá, je jarní sestřih těsně nad vodou.

Kuriózní doutníky orobince drží tvar dlouho do zimy. Teprve pak uvolňují chundelatá semena.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků