Hyacinty pustí domů jaro

S krásnými hyacinty se v Evropě poprvé seznámili Holanďané koncem 16. století. Podobně jako při tzv. tulipánové horečce i jejich cena šplhala do závratné výše.

Dnes, kdy za ně neutratíme víc než pár desetikorun, se z nich může těšit každá domácnost. K nejrozšířenějším druhům patří hyacint východní (Hyacinthus orientalis), z něhož vzešlo mnoho kultivarů v přitažlivých barvách a barevných odstínech. Kdo by jim odolal?

Nejdůležitější částí téhle mrazuvzdorné cibuloviny je zásobní podzemní orgán z dužinatých suknic - cibule. Je kulovitá, poměrně těžká, velká asi jako menší brambora. Pokrývá ji tenká slupka různého zabarvení.

Je-li světlá, vykvete rostlina bíle či žlutě, načervenalá předjímá květy růžové, zatímco modré můžeme očekávat, má-li nádech do fialova.

Kdybychom cibuli rozkrojili, objevíme v ní hlaďounké listy i stvol, který později hrdě nosí štíhlé až buclaté hrozny květů zavěšených na krátkých stopkách. Kromě toho cibule obsahuje vodu a živiny, které stačí na to, aby vyrašila a vykvetla.

Blízký příbuzný modřenců a ladoněk přirozeně nakvétá v dubnu až květnu. Za to, že můžeme koupit hrnkované rostliny už v zimě, vděčíme především holandským pěstitelům, kteří umějí přelstít roční dobu a cibulnaté krasavce přinutit k časnějšímu kvetení.

Cibule určené k rychlení se sklízejí již v červnu a červenci. V prvním případě vyžadují preparaci. Dále procházejí nejrůznějšími stadii teplotních rozdílů a mokrým chlazením. Doba, teplota i vzdušná vlhkost musejí být přísně dodrženy, neboť rozhodují o kvalitě výpěstku. Určitě je snazší zajít si pro ně ke květináři!

Květy obvykle složené ze šesti okvětních, částečně srostlých plátků lemují horní polovinu stvolu a směřují buď přímo vzhůru, nebo jsou převislé jako zvonečky.

Do začátku 19. století se největší oblibě těšily plnokvěté odrůdy. Dnes jsou cílem šlechtění spíš květy jednoduché, zato pořádně velké a pěkně vybarvené. Je libo květ v barvě porcelánu, vanilkové zmrzliny či lososového masa? Nebo vyhraje paleta růžových odstínů od pastelově pudrového po fuchsiový? A co šmolkově modrá, šeříkově fialová?

Pověstný svůdník hyacint se ale nespoléhá jen na barvy. Mnohem dřív na svou přítomnost upozorňuje podmanivou vůní, která se nese velký kus cesty, aby nám zamotala hlavu. Raději si ho nebereme s sebou do ložnice! I když je pravda, že v chladném pokoji vyznívá sladce květinové aroma o něco jemněji.

Rychlené hyacinty můžeme kombinovat s rostlinami, se kterými by se v jarním záhoně běžně nesetkaly. Třeba se sněženkami. Kvetou-li nám na zahradě, opatrně je vydloubneme, vložíme do několika hrnečků vyplněných vlhkým mechem a připojíme k bělostným hyacintům, vloženým do porcelánových květináčů stejné barvy. Svěžeji vypadající duo bychom stěží našli.

Kdo se už těší na něžně rozkvetlé sakury, tomu čekání zpříjemní spolek hyacintů v růžových odstínech. Nejsnazší to při aranžování mají ti, kteří neodolali a domů si přinesli hyacinty v širší škále barev.

Prostě je všechny vyskládáme do jedné velké nádoby, plastové květináčky skryjeme pod vrstvu čerstvého mechu a těžká květenství podepřeme napučenými větvičkami dřínu obecného, který v pokoji rychle rozkvete žlutými střapečky květů.

Hyacinty můžeme rovněž nařezat do vázy. Nebo ze stvolu otrháme jednotlivé kvítky a necháme je plout po hladině v misce s vodou.

Na záhoně s kyprou, dobře propustnou zeminou, kam cibule vysazujeme v září do hloubky okolo 15 cm, se hyacint neobejde bez hřejivých doteků sluníčka. V bytě je mu naopak nejlépe na chladném a světlém stanovišti bez přímých paprsků.

Umístíme-li ho do pokoje s teplotou okolo 15 °C, nebo ho tam vždy aspoň na noc přeneseme, pokvete místo necelých dvou až čtyři týdny. Platí to jak pro rostliny hrnkované, které pravidelně zaléváme, aby neuschly, tak i pro ty, které jsme koupili ve speciální sklenici pro hydroponické pěstování.

Může se vám hodit na službě Firmy.cz: