Článek
Smutný obrázek může nastat, kdykoli se zahradou prožene bouřka. Občas se rostlina zbortí pod vlastní vahou, byť je nebe bez obláčku.
Proto se pěstitelé výstavních jiřin nespoléhají na počasí ani na sílu rostlinných pletiv a květonosné stonky pečlivě uvazují k tyčkám právě tak, jako to my děláme s keři rajčat.
Opora i ozdoba. Po umělecky kované treláži se šplhá statná růže, proto musí být dokonale upevněna k podkladu.
Nesmíme si ale myslet, že oporu potřebuje celé osazenstvo zahrady. To by pak místu chybělo půvabné vlnění a veselý šum.
Kupodivu i štíhlé a velmi vysoké divizny, topolovky (Alcea rosea), sadce (Eupatorium) či sporýše (Verbena bonariensis) a zlatobýly (Solidago) stojí samostatně, aniž by jim vítr nebo déšť ublížily.
Jaké druhy potřebují pomoc
Bez podpůrné konstrukce se neobejdou pnoucí rostliny, jejichž šlahounům chybějí samodržné destičky či vzdušné kořínky, jaké příroda nadělila přísavníku (Parthenocissus tricuspidata), břečťanu a hortenzii řapíkaté (Hydrangea petiolaris).
Platí to i pro salátové okurky, popínavé fazole nebo třeba maliny, chceme-li od nich bohatou, nepoškozenou úrodu. Podpěry uplatníme při tvarování korun stromků do zdobných špalírů a také tam, kde se záhon potkává s trávníkem nebo pěšinou.
A pak jsou tu záhonové květiny, které potřebují podpůrné berličky, aby neutrpěla jejich přirozená krása. Většinou jde o vyšší druhy s měkkými stonky a těžkým nákladem květů, jako jsou bylinné pivoňky, jiřiny, chryzantémy, vysoké kultivary řebříčků (Achillea) a hvězdnic (Aster), mečíky, ostrožky (Delphinium), oměje (Aconitum), mochyně židovská (Physalis alkekengi).
Březové výhony. Úhledně smotané nutí ke vzpřímenému růstu bohatě kvetoucí ostrožku (Delphinium), stálici venkovských zahrad.
Vyplatí se podepřít také pružnější zápleváky (Helenium), vysoké kakosty (Geranium), šalvěje (Salvia) či krásnoočka (Coreopsis), jejichž trsy polehávají po vydatném dešti.
Pokud padají jinak statné a odolné echinacey, třapatky (Rudbeckia), mavuně (Centranthus) či jednoletá krásenka (Cosmos) s koprem, může být příčina v nedostatečném ukotvení kořenů v půdě, což se stává u samovýsevu nebo tam, kde leží vysoká vrstva mulče.
Zatoulaný kopr. Semínko se přes oblázky neukotvilo příliš dobře v půdě. Nebýt podpěry, celá rostlina by se zbortila.
Viníkem bývá také přehnojená půda, ze které rostliny vzcházejí sice kvapem, ale velmi oslabené.
Tyčku, nebo mříž?
Zatímco jednoleté popínavky, jako jsou povijnice (Ipomoea), hrachor (Lathyrus odoratus) a smatavka (Thunbergia alata), si vystačí s lehkou syntetickou sítí či proutím, bujně rostoucí plaménky (Clematis), růže, zimolez (Lonicera), vistárie (Wisteria) nebo rostliny přinášející plody si žádají stabilní, důkladně ukotvenou oporu v podobě obelisků, oblouků či mříží z kovu nebo dřevěných latí.
Nejčastější podpěru trvalek tvoří několik tyček zastrkaných do půdy okolo trsu, svázaných špagátem. Mohou být z bambusu, prutů lísky nebo vrby, která začerstva v zemi ráda zakořeňuje.
Prostor pro fantazii. S trochou šikovnosti vyrobíme originální podpěru pro jednoleté popínavky z lískových či vrbových prutů.
Do přírodních, venkovských a lesních zahrad se báječně hodí jemné březové haluze, různě pokroucené a vytvarované do manžet, klecí či homolí. Nevšední jiskru dají záhonům bordury spletené z rudě červených výhonů svíd (Cornus alba).
Také překřížené bambusové hole a nejrůznější větve ohnuté do obloučků stylově zabraňují přepadávání rostlin přes okraj zahradních cest nebo do trávníku, a tím nám usnadňují chůzi i práci při pojezdu sekačkou.
Koupené podpěry z plastu a kovu jsou dražší, zato se nemusejí každoročně obměňovat a dlouho vydrží, nehledě na to, že bývají velmi dekorativní. Existují jak prstencové, tak půlkruhové držáky. Praktické jsou mřížky rozpjaté mezi vysokými kolíky, které se dají zvedat podle toho, jak trvalka roste.
Prstencové podpěry. Jsou z plastu či kovu, dlouho vydrží. Hodí se pro celou řadu trvalek včetně pivoněk.
Chceme-li se pyšnit výstavní jiřinkou, vyvážeme stonek ke speciální tyči se spirálovitým zakončením, do kterého pohodlně usadíme vybrané květenství. Pak už jen vyštipujeme postranní poupata, aby úbor nabíral na kráse a velikosti.
Ať už k opoře vyvazujeme jednotlivé stonky květin, výhony popínavek, nebo mladé větve dřevin, použijeme vždy měkký provázek a úvaz neutahujeme natěsno!
Správné načasování
Ustojí-li rostlina pád bez újmy, nepřestane růst, ale její dřívější přirozená krása bude ta tam, jakkoli pečlivě se ji budeme snažit narovnat. Proto je důležité instalovat podpěry včas, nejlépe zjara, kdy se teprve začínají objevovat listy.
Správně uvázáno. Provázek by měl být měkký, úvaz pružný, aby se výhon mohl svobodně hýbat a ve větru se nezlomil.
U stromů, jejichž koruny tvarujeme do špalíru či palmety, začneme v době, kdy jsou větve ještě nahé, aby nám nepřekáželo listí a neohrozili jsme květní pupeny.
Špalíry a palmety. Zapěstování ploché koruny u ovocných stromů je závislé na řezu a důkladné opoře třeba z bambusových holí.
K jiřinám a mečíkům zasuneme podpěrné tyče hned při výsadbě, dřív, než jamky vyplníme hlínou. Nestane se tak, že bychom propíchli jejich dužnaté podzemní hlízy.
Pozor na zranění
Nemají-li podpěry budit pozornost jako dekorativní prvky, měly by zůstat očím skryté, mít neutrální barvu a být vždy o něco nižší než konečná výška rostliny.
Užitečná dekorace. Barevná koule nasazená na tyč pěkně vypadá a brání poranění oka či kůže při údržbě záhonu.
Abychom si při údržbě záhonu o tyčky neporanili kůži nebo oči, přiklopíme jejich vrcholky květináčem, šnečí ulitou nebo na ně nasadíme okrasnou kouli ze skla či pálené hlíny, pokud nás neosloví speciální ploché pryžové násady z hobby marketu.
Může se vám hodit na Seznamu:
Anketa
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.