Hlavní obsah

Cibule na míru - jakou si vyberete?

Novinky, D. Cvrčková, Flóra na zahradě

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jestli sázíte jenom tu klasickou žlutou, děláte chybu. Na vlastní zahradě přece můžete pěstovat i takové odrůdy, na jaké v obchodech nenarazíte.

Foto: Profimedia

Záhonek s cibulí a pažitkou může vypadat i velmi hezky. Na obrázku vidíte kvetoucí pažitku a uprostřed rovněž kvetoucí cibuli zimní, která se na jednom místě udrží bez problémů řadu let.

Článek

Cibule patří k českým tradičním plodinám, kterou příliš neohrožují „invaze“ cizích odrůd. Protože její základní druh je celoročně a bez problémů dostupný, klesá poněkud zájem o klasické tradiční druhy, na druhé straně se zvyšuje zájem zahrádkářů o nejrůznější rarity. Prostě si mnozí začínají vybírat, pro jaký účel cibuli použijí. Už nechtějí „nějakou cibuli“, už vědí, že do syrových salátů se hodí cibule červená nebo bílá, pod maso žlutá, šalotka je vhodná do pomazánek a s masem se peče perlovka. Třebaže všechny cibule patří po zahradnické i botanické stránce do jedné skupiny, pěstují se každá trošku jinak. Nabízíme vám malý přehled, aby byl váš výběr správný.

Klasická

Pro sklizeň cibulí ji pěstujeme buď z časného výsevu (březen), nebo ze sazečky (duben). Z výsevu se pěstuje třeba ‘Alice’, ‘Lusy’, ‘Elista’ nebo ‘Agostana’, pro jiné odrůdy se hodí lépe pěstování ze sazečky – například pro odrůdy ‘Všetana’, ‘Štutgartská’ a ‘Karmen’. Pěstování cibule ze sazečky je jednodušší a méně pracné. Cibulky pro výsadbu si koupíme v zahradnických centrech a sázíme je do řádků vzdálených od sebe vždy asi 30 cm, cibule mají mezi sebou asi 5 cm. Na tuto vzdálenost také jednotíme vzešlé rostlinky z výsevu.

Foto: Profimedia

Z obrázku je jasně patrné, proč se této cibuli říká poschoďová. Na místě vydrží několik let, zralé cibulky odpadnou a samovolně zakoření

Ozimé odrůdy

Cibule vyséváme na konci léta (srpen), například ‘Hiberna’, ‘Augusta’, ale jen tam, kde bývá zima se sněhem, bez holomrazů a jaro začíná poměrně brzy. Cibule se sklízí buď jako naťová na jaře nebo jako suchá v létě. Příliš dobře se ale neskladuje, je určena pro přímé kuchyňské využití.

Naťová

Tato cibule bývá označena jako svazková nebo lahůdková a je velmi oblíbená. Pro jarní sklizeň natě ji musíme vysévat už koncem léta. Do října můžeme vysazovat i malé cibulky. Vyséváme hustě do řádků, nejednotíme a sklízíme ji během dubna a května, kdy je nať nejšťavnatější. V žádném případě se nehodí pro skladování, nemá tedy smysl si ji „šetřit“ až do léta.

Foto: Profimedia

Šalotka netvoří jednotlivé cibule, ale celé trsy menších cibulek – proto se jí také říká množilka. Cibulky neodtrháváme po jedné, ale sklízíme je všechny najednou.

Šalotka a perlovka

Oba druhy patří právem k zahradnickým trumfům, v obchodech jsou totiž k dostání zřídka a jsou výrazně dražší než základní typ cibule. Šalotku poznáme podle toho, že z jediné vysazené cibulky jich vyroste v trsu hned několik. Lidově se jí také říká množilka. Chuť má výbornou a lze ji dobře skladovat. Vyséváme v únoru (odrůda ‘Ambition’, ‘Prisma’) nebo sázíme cibulky v březnu, sklízíme potom v červnu nať nebo v srpnu cibule. Perlovka (odrůda ‘Pompei’) nemá pro cibuli typické jednotlivé vrstvy, ale tvoří kompaktní cibulky. Pěstujeme ji z jarních výsevů, nejednotíme ji. Drobné cibulky nakládáme nebo přímo používáme, pro skladování se nehodí. Přebytek cibulek nám ale chvíli ve sklepě vydrží.

Cibule vytrvalé

Vytrvalé typy cibule rostou na zahradě vlastně samy, a pokud na ně zapomeneme, nic se nestane. Hodí se proto i pro naprosté začátečníky. Cibule zimní (‘Gerda’, ‘Bajkal’), také sibiřská neboli sečka (od slova sekat, nikoli vysévat), se pěstuje především pro nať, která vyraší v březnu a vydrží až do mrazů. Poprvé ji vyséváme na jaře nebo na konci léta, nať sklízíme celoročně. Lze konzumovat i cibulky, ale jen zjara. V létě z trsů vyrazí duté stvoly s květy – tady na konci léta najdeme malé pacibulky, které lze zase vysadit.

Trsy z původního výsevu na místě vydrží několik let nebo i trvale, není nutné je každoročně sít znovu. Někde můžete narazit i na cibuli poschoďovou (neboli egyptskou). Je také prakticky vytrvalá. Poznáme ji podle vysokých dutých stvolů (až 70 cm), na jejichž koncích rostou až dva centimetry velké pacibulky. Když jsou dostatečně vyvinuté, stvol se ohne k zemi a pacibulky na ni buď vypadnou, nebo v ní rovnou zakoření. Této cibuli se proto také říká živorodá.

Sklízíme buď pacibulky, jejichž chuť je zajímavě ostrá, nebo nať. V tom případě raději odstraňujeme květní stvoly, aby se netvořily cibulky na úkor natě. Tato cibule bývá často zaměňována s cibulí sibiřskou; chceme-li si tedy pořídit pravou poschoďovou cibuli, musíme se řídit latinským označením kultivaru. Za Allium fistulosum tedy musí být v. proliferum nebo v. bulbiferum, oficiálním český název je cibule prorůstavá.

Reklama

Související články

Zahrada u řeky

Na jaře naplno rozkvetou azalky, rododendrony a hajní partie zahrad. Jen málokde se jich sejde tolik jako na zahradě manželů Kořízkových v Doudlebech nad...

Výběr článků

Načítám