Hlavní obsah

Kalina obecná udiví v zahradě proměnlivou tváří

Právo, Adéla Mclintock

V létě nebudí žádný zvláštní úžas. Když si však počkáme do podzimu, odmění nás podívanou, na jakou budeme rádi vzpomínat. Aspoň do doby, než se opět uvítá s jarem bohatou náručí svých květů.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Něžné zakončení. Než úplně opadají, vloudí se do květů růžový nádech. Jsou sterilní, proto je nestřídají plody.

Článek

Kalinu obecnou (Viburnum opulus) do zahrádek a sadů sázeli už naši prarodiče, čehož jsou důkazem široce rozkošatělé keře vyšší než dospělý člověk. Oblibě se těšil původní druh, který v srpnu nosí jedovaté, sklovitě lesklé, červené peckovice a kterému se na zahradě líbí stejně jako v houštině u lesa či na vlhké louce.

Častěji však lidem učarovala odrůda Roseum. Důvodů, proč si naši pozornost zaslouží i dnes, je nepočítaně.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Nesmělý začátek. Jakmile keř pošimrají květnové paprsky, derou se na svět hustá balónkovitá květenství v zeleném odstínu.

Květy jako chameleon

Zatímco původní druh nakvétá placatými květenstvími, odrůda Roseum připomíná uprostřed květnového rozmaru hromadu sněhových koulí. Dokonale balónovitá, zhuštěná a něžně vláčná květenství lehce podobná hortenziím svádějí k doteku i k tvorbě květinových aranží.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

V plné síle. Opulentních, zářivě bílých koulí bývá tolik, že se pod nimi prohýbají větve.

Shluky pětičetných květů mají zprvu jablíčkově zelenou barvu a vejdou se do dlaně. Postupně nabírají na objemu a mění odstín na smetanový. V plné síle pak vypadají jako obří golfové míčky vytesané z alabastru.

Asi o dva týdny později se ve větvích mihotají už jen prořídlé obláčky s růžovým nádechem. Za dalších pár dnů zmizí květy dočista, jako by se utopily v moři zelených listů. Plodů se z nich nedočkáme, protože jsou sterilní.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Opulentní kytice. Dokonalý tvar květenství svádí k tvorbě aranží. Ve váze s vodou vydrží dlouho čerstvé.

Podzimní plameny

Tvar listů by kalině obecné mohl závidět leckterý javor nebo okrasný bez, se kterým sdílí čeleď pižmovkovitých (Adoxaceae). Zajímavé je, že nemají jednotnou velikost. Některé skryjí dlaň, jiné sotva přesáhnou délku malíčku. Hezkým tvarem se ale pyšní všechny, ať vlastní pět zašpičatělých laloků, nebo jen tři.

Od jara do léta listy překypují zeleným barvivem. To s příchodem chladných nocí ztrácí sílu, až se jednoho podzimního rána vzdá úplně a keř ve slunečním jasu vzplane jako požár. Přehlídka tónů pálené sieny s burgundskou červení nadchne každého, i kdyby podzim měl rád sebemíň.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Krásné listy. Než je odnese vítr, můžeme se kochat jejich barvou i nápadným javorovitým tvarem.

Energie ze slunce

Co kalina Roseum potřebuje k tomu, aby nás každý rok poctila svěžestí jarních květů a vášní podzimních barev? Slunce! Bez něj se přestává parádit a vůbec ztrácí chuť do života. Ve stínu je navíc mnohem náchylnější k masivnímu napadení mšicemi.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Říjnové hýření barev. Zatímco lísku podzim ověnčil zlatými dukáty, kalina Roseum se loučí vášnivým vzplanutím.

S výsadbou keře můžeme začít hned teď, nebo vyčkáme do jarního tání. Půda by měla být spíš vlhčí, klidně těžší, vždy ale s dobrým odtokem vody. V písčité zemině by postrádal vláhu i živiny.

Vítr a mráz snáší bez problémů, což platí také pro zpětný řez. Přestárlé a poškozené výhony pravidelně odstraňujeme. Na škodu není ani občasné prosvětlení, které do koruny pustí víc slunce a vzduchu.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Kolonie mšic. Objevují se na mladých letorostech a na rostlinách nespokojených se životními podmínkami.

Keř se dobře zotavuje po seříznutí téměř k zemi, provedeném záhy po odkvětu. Zjistíme-li silné napadení bázlivcem kalinovým, je radikální řez nutný už v březnu. Jinak hrozí, že po útoku tohoto polétavého brouka a jeho larev nezbude ve větvích jediný list.

Sólo i ve spolku

Dva a půl až čtyři metry vysoká a stejně široká kalina Roseum nezklame v úloze solitéry. Umí být dokonalou společnicí druhů pocházejících ze stejného rodu.

Božsky vypadá také vedle javorů, šeříku, bezu, okrasných třešní. Méně si rozumí s upjatě vyhlížejícími jehličnany.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Krása, která neroztaje. Na jaře připomíná ledovou královnu. Jako by ji zdobily koule uplácané ze sněhu.

Chceme-li, aby kvetla v živém plotu, necháme ji buď růst volně, nebo ji tvarujeme jen jednou ročně koncem května.

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

Navzdory přirozeně zaoblené figuře a poněkud neučesanému vzhledu bezvadně zapadá i do střízlivějšího prostředí u novostaveb či městských vil, nikoli jen do sadů a k selským stavením.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám