„Mám ráda všechny květiny, hlavně růže, levandule a vysoké floxy. V těchto dnech vysazuji velké množství cibulí tulipánů a narcisů, aby zahrada na jaře trochu připomínala Holandsko,“ plánuje čtenářka.

Věru trápí, že u nich na zahradě cibule tulipánů a narcisů dlouho nevydrží, a tak je musí každý rok znovu dosazovat. Vinu přičítá tzv. narcisové mouše, o níž se domnívá, že jí cibule napadá.

„Správně by se měly cibuloviny ze země po zežloutnutí listů vyndávat a na podzim ty zdravé opět vysazovat, ale já je nevyndávám, protože na jejich místech již kvetou jiné květiny, většinou letničky,“ vysvětluje Věra.

Takto vypadá zahrada čtenářky na jaře, kdy vykvetou cibuloviny.

Takto vypadá zahrada čtenářky na jaře, když vykvetou cibuloviny.

Druhým problémem, s nímž se potýká, je černé padlí na listech jejích oblíbených růží. Používání chemických přípravků se však brání, a tak odstraňuje pouze napadené lístky.

Nádherné červené růže patří k přirozeným ozdobám zahrady.

Nádherné červené růže odrůdy Lidka patří k přirozeným ozdobám zahrady.

V počátcích budování zahrady se na záhonech s okrasnými květinami objevovalo také velké množství plevele. Postupně, jak rostl počet cíleně pěstovaných rostlin, množství těch nežádoucích se přirozeně snížilo na tolerovatelnou úroveň.

V minulém roce objevila čtenářka heucheru, česky dlužichu. Je to mrazuvzdorná rostlina, která zdobí zahradu po celý rok svými červenými nebo jasně zelenými listy.

O dlužichách si více přečtěte zde.
Fialovou barvou zaujmou hned na první pohled listy dlužich.

Fialovou barvou listů zaujmou dlužichy na první pohled.

Část zahrady vyhradila čtenářka pro jemné růžové kvítky vřesu. „Půda na pozemku je písčitá, tak jsem ji v této části vylepšila silnou vrstvou rašeliny a zatím se kyselomilným rostlinám daří,” podotýká Věra.

Hezkou kombinaci barev vytváří růžové růže, před něž jsou zasázené levandule.

Hezkou kombinaci barev v době květu vytvářejí růžové růže, před něž jsou zasázeny levandule.

Další nepřehlédnutelnou chloubou zahrady je 15 let starý trávník, o nějž se majitelé pravidelně starají.

Kolik je s ním práce, popisuje paní Věra takto: „Každý rok odstraňujeme starou trávu pomocí vertikutátoru, několikrát do roka trávník hnojíme a často zaléváme, protože písčitá půda rychle vysychá.”

Nemalou část zahrady sice zabírá bazén, stále jí ale příjemným způsobem vládne zeleň trávníku, křovin a stromů.

Nemalou část zahrady sice zabírá bazén, stále jí ale příjemným způsobem vládne zeleň trávníku, křovin a stromů.

Majitelka zahrady pěstuje rovněž několik druhů užitkových rostlin a keřů. Když se ona či někdo z rodiny prochází po zahradě, má možnost si tu zobnout rybízu, tu ostružin, malin, angreštu, sehnout se pro lesní jahodu, anebo si natrhat višně, případně broskve.

Hezkou kulisu vytváří žlutým růžím rozkvetlý keř vajgélie.

Hezkou kulisu vytváří žlutým růžím rozkvetlý keř vajgélie.

Závěrečnými slovy svého dopisu se paní Věra shoduje s mnoha dalšími čtenáři, kteří také propadli kouzlu zahradničení: „Zahrada znamená nikdy nekončící práci, ale výsledek stojí za to."