Článek
Jde bezesporu o nejznámější balkonové květiny a v prodejním sortimentu se na rozdíl od některých módních novinek drží desítky let. Styl jejich pěstování se ale výrazně změnil. Dříve se prakticky vždy pelargonie zimovaly a na jaře buď nově řízkovaly, nebo se jen hluboko seřízly. Tak se vlastně jeden rostlinný materiál pěstoval řadu let.
Důvodem takového pěstování a množení byly jednak finance, především tehdy ale nebyla nouze o chladné světlé prostory, kde keříky pelargonií mohly bez problémů přezimovat. Teplota v chodbách, verandách či halách málokdy výrazně převyšovala 12 °C a to je dnes díky všemožnému zateplování velmi vzácné. Proto se v současnosti pelargonie pěstují nejčastěji jako jednoleté balkonovky.
Pelargonie páskatá
Jde o klasický druh muškátu (Pelargonium zonale ) se vzpřímeným růstem, jehož velké květy jsou nahloučeny do typických kulatých okolíků. Listy mají výrazné vroubkování a často na nich najdete i kresbu ve tvaru červených nebo cihlově hnědých kroužků. Podle nich se dříve tomuto druhu říkalo pelargonie kroužková, což ostatně zůstalo v latinském názvu rostliny.
Množí se řízky, ale pěstuje se dobře také ze semen, která se vysévají už v lednu. Rostliny vypěstované z osiva jsou silné a brzy kvetou. Tato pelargonie je odolná a obstojí i na výsluní, ve stínu a vlhku ale trpí plísní šedou. Během sezony ji vždy ve 14denních intervalech přihnojujte. Okolíky občas čistěte od jednotlivých odkvetlých kvítků, odkvetlá květenství pravidelně odstřihávejte.
Pelargonie štítnatá
Pelargonie štítnatáTento druh (Pelargonium peltatum ) poznáte bezpečně podle tuhých jakoby voskových hladkých listů – listy ostatních druhů jsou vždy víceméně ochlupené. Pelargonie má převislý charakter růstu a vyznačuje se menšími květy seskupenými v řidších okolících, kterých je však na rostlin ě velké množství. Kvete dlouho, prakticky až do mrazíků.
V domácích podmínkách docela dobře přezimuje a bez problémů se na jaře řízkuje. Pěkný vzhled si rostlina udrží zhruba tři roky, potom zdřevnatí a tvoří málo výhonů. Jelikož tato pelargonie hodně roste, vyžaduje dostatek vody i živin, jinak vypadá chudě. Potřebuje slunné vzdušné místo a přiměřenou zálivku, na přebytek vláhy reaguje tvorbou hnědých korkových výrůstků na rubu listů.
Pelargonie velkokvětá
Říká se jí také královská nebo anglická (Pelargonium grandiflora ) – má velké výrazné květy, kterými každého zaujme. Bohužel je ve srovnání s předchozími druhy náročnější na místo i péči, proto se nepěstuje tak často. Rozdíl je především v nárocích na teplo – v zimě potřebuje světlo a jen 10–12 °C, v létě nesnáší prudk é slunce, dobře se jí daří v polostínu.
Zalévejte ji přiměřeně, spíš střídmě, a občas ji přihnojte. Dopřejte jí dost místa, protože v hustých výsadbách málo kvete a opadávají jí listy. Pěstuje se spíše jako rostlina pokojová; na balkonech a terasách se díky svým nárokům na přezimování vysazuje jen jako krásná jednoletá letnička.
Množení doma
Kdo chce pěstovat pelargonie včetně zimního přezimování, musí počítat s tím, že je třeba keříky jednou za tři roky přeřízkovat – tedy odebrat řízky a vypěstovat z nich nové rostliny. Vitalita keříků se totiž postupně ztrácí. Energie růstu souvisí také s druhem pelargonie – nejsilnější růstové schopnosti má převislá pelargonie štítnatá, na pomyslném druhém místě je klasický muškát, tedy pelargonie páskatá, a teprve potom pelargonie velkokvětá.
Moderní typy
Kromě klasických typů pelargonií se díky práci šlechtitelů objevují i zcela nové typy s odlišnými květy. Jde například o pelargonie hvězdicovité, takzvané stellary, které jsou velmi oblíbené zvláště v zahraničí, svoje obdivovatele si už získávají i u nás. Dobře je poznáte podle jejich jemně stříhaných květů.
Další skupinu tvoří třeba pelargonie andělské, což je atraktivní skupina bohatě kvetoucích pelargonií. Jejich květy trochu připomínají macešky nebo violky. Pěstování podobných rarit se nijak neliší od pěstování běžných typů, nejlépe jim vyhovuje místo chráněné před deštěm a největším poledním žárem. Jinak jsou na pěstování poměrně nenáročné.
www.floranazahrade.cz
