Článek
Pod pojmem letničky se nám snadno vybaví rostliny, které jako jednoleté pěstujeme na balkonech, terasách či okenních truhlících. To jsou obvykle nižší a kompaktní rostliny, které si získaly naši přízeň výraznými, často poměrně velkými květy. Ale jednoleté rostliny ukrývají ve svých řadách i úplně jinak rostoucí druhy. Jsou to rostliny, které mohou narůstat do výšky od 50 až do přibližně 130 cm. Neudržují si ale vždy tak kompaktní charakter růstu a jejich květy bývají samy o sobě dost malé. Právě kvůli těmto vlastnostem se obvykle nepěstují samostatně, ale často v přátelském kolektivu jiných rostlin.
Příznivci pohodlného života je někdy neberou příliš vážně, protože se musí každoročně na zahradu znovu a znovu vysazovat – a to se ne každému líbí. Naopak právě u těchto rostlin někdy platí i to, že se o svoje rozmnožování starají samy i bez naší pomoci. Semínka, která na rostlině vyzrají, se sama vysemení a se začátkem teplých dnů opět vyrostou a navážou na poslání svých rodičů. Při tomto způsobu pěstování sice nemáme záhon pod absolutní kontrolou, ale o pocit radosti nás to nepřipraví.
Krásenkám se nejlépe daří na slunném stanovišti v neutrální půdě.
Krásenka
Krásenka (Cosmos sulphureus) pochází ze střední Ameriky, kde obývá zejména chudší a dobře propustné, často i kamenité půdy. Dorůstá podle podmínek do výšky od 40 cm až do jednoho metru. Nejlépe se jí daří na slunečném stanovišti v neutrální až mírně zásadité půdě. Tento druh krásenky vysloveně miluje společnost jiných rostlin, které ji lehce podepírají. Její stonky jsou slabší a zejména ve větrném či deštivém počasí nestojí příliš pevně. V kombinaci s jinými vyššími rostlinami ji ale tato vlastnost téměř neomezuje. Květy této krásenky se objevují přibližně od poloviny léta a průběžně rostlinu zdobí až do začátku podzimu. Pěstuje se ze semen velmi snadno, často se na stanovišti i sama vysemeňuje.
Černucha
Černucha (Nigella damascena) má původní domov v oblasti Středozemí a západní Asie. Je to stará kulturní rostlina, která byla kultivována pravděpodobně už v Mezopotámii. Zejména v minulosti se pěstovala kvůli semenům, ze kterých se lisoval olej a která se používala jako specifický druh koření. Nyní se černucha nejčastěji pěstuje jako jednoletá okrasná rostlina, zejména kvůli zajímavým plodům, které se suší a používají se při aranžování květin. Černucha je však velmi půvabná i přímo na záhonu, klidně i ve společnosti dalších druhů jednoletých rostlin. Její květy bývají podle odrůdy světle či tmavě modré barvy, existují i odrůdy s květy čistě bílými. Pro pěstování je nejvhodnější dobře propustná, spíše suchá půda na slunečném stanovišti.
Černucha se v minulosti pěstovala kvůli semenům, z nichž se lisoval olej a která se používala jako koření
Šalvěj
Jemnou a něžnou krásou se vyznačují i některé jednoleté druhy šalvějí (Salvia) Květy některých druhů jsou sice dost nápadné i barevně výrazné, ale na rozdíl od běžně pěstovaných vytrvalých druhů se mohou otevírat jednotlivě a postupně. Při výsadbě několika kusů by patřičně nevynikly, proto se doporučuje vysazovat je ve větších
partiích a pokud možno ještě v kombinaci s dalšími rostlinami. Modře kvetoucí šalvěj ‘Victoria Blue’ vytvoří hezký podrost pod vyššími druhy rostlin, stejný efekt vytvoří i červené drobné kvítečky druhu Salvia coccinea.
Milostna
Některé druhy letniček na svoji šanci u nás ještě stále čekají. Do této skupiny patří i rostlinka milostna (Emilia coccinea) z čeledě astrovitých. Její soukvětí dosahuje průměru pouze kolem jednoho centimetru. Milostna pochází ze střední Afriky, kde roste jako rumištní rostlina. Domorodci ji občas sbírají a její listy používají na přípravu salátů. Nás však více bude zajímat její barevný efekt na zahradě. Na větší ploše vynikne celkem dobře i samostatně, ale lze ji vysazovat i do smíšených letničkových záhonů.
Také se hodí i do mladých výsadeb trvalek, kde by krátkodobě vyplnila volný prostor mezi mladými rostlinami.
Chrpa
Zatímco kdysi byly tyto něžné chrpy (Centaurea cyanus) zcela běžnou součástí obilného pole, dnes jsou v některých oblastech už poměrně velkou vzácností. Možná proto vyvolávají u někoho pocit nostalgie a starých zašlých časů. Zejména v kombinaci se žlutými, růžovými i bílými druhy květů jiných trvalek či letniček chrpy vyniknou přímo ukázkově. Lze je dobře použít v jednoduchých zahradách venkovského typu, kde mohou růst ve smíšených letničkových záhonech, které imitují rozkvetlou louku.
Modře kvetoucí odrůda šalvěje ‘Victoria Blue’ krásně doplňuje nápadné bílé květy jiřinek.
Vlčí mák
Mák vlčí neboli vlčí mák (Papaver rhoeas) bývá považován spíše za plevel než kulturní rostlinu. Navzdory tomu má však velkou skupinu příznivců, kteří v něm
vidí krásně rozevlátou rostlinu, která mimo jiné symbolizuje čas prázdnin, cest a dovolených. Nebývá běžné, aby se vlčí mák pěstoval na zahradách, ale možné to je. Samostatně to dost dobře nejde, protože vlčí mák se chová trochu jako ohňostroj. Dlouho se připravuje k parádě, pak na chvilku zazáří a než se nadějeme, zhasne. Pokud by rostl na záhonu sám, byl by takový prostor po většinu roku nevzhledný. Ale radost z vlčího máku si můžeme dopřát zejména tak, že v chudé kamenité půdě vytvoříme porost podobný louce nebo prérii. Vlčí máky tu zdomácní a budou se stěhovat tak, jak rozhodne vítr. Jednou budou tam, podruhé o kousek dál.
Sporýš
Sporýše známe nejlépe jako pestré balkonové rostliny často pěstované v nádobách. Ale i u tohoto rodu existuje výjimka, která potvrzuje pravidlo. Je to sporýš klasnatý (Verbena bonariensis), který pochází z Jižní Ameriky. V teplejších oblastech se tato rostlina chová jako trvalka, v našich podmínkách se pěstuje jako letnička. Její soukvětí atraktivní fialově modré barvy se vytváří na dlouhých tenkých, ale pevných stvolech. Stačí malý závan větru a celá rostlina se roztančí jako neposedná víla.
Větší množství rostlin na jednom záhonu tak s větrem rozehrává malé baletní představení. Tento sporýš vydrží kvést až do pozdního podzimu. Upřednostňuje sluneční místo a dobře propustnou půdu. V dobrých podmínkách se často sám vysemeňuje.
Vzájemné kombinace
I drobnokvěté letničkové společnice dokážou na zahradě vykouzlit nejedno překvapení. Tyto rostliny totiž poslouží i v situacích, kdy nemají vedle sebe okázalé krasavice s velkými květy. Vzájemným kombinováním drobnokvětých letniček může vzniknout působivý kout zahrady. Možná se může zdát, že je to až příliš pracné, vytvářet podobné záhony na jediný rok. Na druhé straně jsou to ale právě jednoleté rostliny, které umožní alespoň část zahrady vytvářet každý rok podle jiného scénáře, každý rok vymýšlet nové kombinace a každý rok zažívat nová překvapení.
