Rostliny vysazujeme především kvůli krásným květům, plodům a listům. Mimo sezonu vidíme i detaily, které za plné vegetace lehce přehlédneme. Jsou to především barva a struktura kůry dřevin, tedy to, co nám často připadá podružné. Ale jestliže si takové dřeviny záměrně vysadíme a v kompozici zahrady s nimi počítáme, prokážeme, že máme opravdu „vyšší zahradnickou“.

Dřeviny s barevnou kůrou

Najdeme celou řadu zástupců s výraznou barvou kůry. Paleta barev je překvapivě široká, od bílé a žluté přes červenou až po zelenou. Svída bílá (Cornus alba) – mezi ostatními druhy působí jako opravdová superstar. Tak intenzivní zářivou červeň prostě mezi ostatními dřevinami nenajdeme. Často se proto využívá do parkových úprav, kde vynikne především v kontrastu s moderními, střízlivými tvary architektury. Je dobré si ji vysadit v několika exemplářích, aby pořádně vynikla. Ještě lepší je, když ji vysadíme k živému plotu ze stálezelených dřevin nebo tújí. Červenavé výhony má také vrba nachová (Salix purpurea), intenzita vybarvení ale není tak výrazná.

Zákula japonská (Keria japonica) – vysazujeme ji především pro její veselé střapaté květy, které se objevují na konci jara. V zimě ale vyniknou její krásné, intenzivně zelené lesklé výhony. Všimneme si jich i proto, že se velmi slabě větví, a tak není barevný efekt dlouhých prutů ničím rušen. Zákuly jsou skromné keře, ale potřebují slunečné místo (aby hodně kvetly) a pravidelné prosvětlování. Svěže zelené výhony má také celá řada polokeřů a dřevin ze skupiny motýlokvětých, tedy hlavně kručinka, čilimník, štědřenec, zlatý déšť a jerlín japonský.

Vyjmenované druhy vypadají velmi hezky v sousedství trav nebo vřesoviště. Břízu máme spojenou s bílou barvou kůry. Více než tuzemské druhy, jako jsou bříza bradavičnatá a bříza bílá, se na zahradu hodí spíše zahradní druhy, například japonská bříza Maximovičova (Betula maximowitcziana) nebo z Himálají pocházející bříza užitečná (Betula utilis) se zářivě bílou kůrou.

Dřeviny se zajímavou strukturou kůry

Vesměs jde o dřeviny s olupující se kůrou. Na rozdíl od dřevin z předchozí skupiny, kde jsou vlastně pouze keře, v této skupině najdeme zase převážně stromy – je jasné, že struktura kůry vynikne lépe na silnějším kmeni. Ale i tady najdeme výjimku. Nejzajímavější je skupina javorů, v níž je hned několik zástupců. Nesmíme zapomenout ani na břízy a poměrně nenápadné brsleny.

Platan javorolistý (Platanus hispanica) – známe ho spíše z parků a zámeckých zahrad, ale můžeme ho vysadit i na větší zahradě. Kromě „maskáčové“ hladké kůry na něm jsou zajímavé také plody – pichlavé kuličky na dlouhé stopce. Jeho listy se sice velmi podobají javorům, ale platan patří do úplně jiné botanické skupiny. Bříza černá (Betula nigra) – má takovou kůru, že pokud ji někde spatříme, určitě si na ni budeme chtít sáhnout. Růžovošedá kůra se olupuje v mnoha vrstvách a ve velkých plátech, kmen vypadá na dálku jako chlupatý. Strom není tak vzdušný jako náš tuzemský druh, je ale plně zimovzdorný, na zahradu se proto nemusíme bát si břízu černou vysadit.

Zajímavou červenavou kůru má také bříza čínská. Brslen křídlatý (Euonymus alatus) – má pro nás připravené překvapení, dá se říci, že je to takový botanický vtípek. Na poměrně nenápadných tenkých větvičkách totiž najdeme zvláštní štítky – křidélka. Tyto lišty jsou z korkovitého pletiva, na podzim se vybarví do červenohněda. Na keři nezůstávají trvale, později odpadnou. Větvičky vypadají trochu jako šípy. Tohoto netradičního jevu si všimneme právě až po opadu listů.

Javor Davidův (Acer davidii) – pochází z Číny a javor pensylvánský (Acer pensylvatica) zase z Ameriky, oba druhy ale mají zvláštní, takzvanou „hadí“ kůru. Jejich kůra má typické podélné rýhování na zeleném podkladu. Javor šedý (Acer griseum) – pro něj je zase charakteristická nepravidelně se odlupující červenohnědá kůra.