V přírodě můžeme najít řadu druhů, které jsou v české krajině doslova pohromou. Ale také zahrada může „bojovat“ s některými druhy okrasných rostlin, třebaže v malém. Mezi zahradními rostlinami má většina rostlin cizí původ, klíčem k jejich správnému použití je sestavit správně skupiny různých rostlin tak, aby měly přibližně stejné nároky a energii růstu. Je to vlastně docela těžké zahradu vyladit tak, aby v ní všechny naše oblíbené druhy rostly bez problémů.

Na které druhy si musíme dávat pozor? Kterým naopak musíme pohlídat jejich životní prostor? To je dilema, k jehož vyřešení potřebujeme určité zkušenosti. Ty získáme jen tak, že budeme sestavy rostlin různě zkoušet. Není to ostuda nebo naše vina, že se něco někde nedaří. Je to normální a podobnému selhání se nevyhnou ani odborníci.

Hvězdnice bychom měli důsledně udržovat na vymezeném místě. Rašící podzemní šlahouny na jaře vytrháváme.

Hvězdnice bychom měli důsledně udržovat na vymezeném místě. Rašící podzemní šlahouny na jaře vytrháváme.

FOTO: Shutterstock

Dravci

Určité druhy jsou natolik vitální, že se z nich stane časem na zahradě dokonce plevel – ty potom opravdu žijí jako invazivní rostliny, kdy vytlačují své konkurenčně slabší sousedy. Proto se nemusíme bát je pravidelně udržovat v přijatelných mezích a všechny ostatní bez milosti zlikvidujeme. Jsou to například:

Rožec plstnatý – na slunečných místech tvoří bohaté polštáře a krásný je zejména na kamenných zídkách. Musíme si na něj dát pozor zejména na skalkách, kde doslova „převálcuje“ drobné skalničky. Podobně se ve skalkách chová také plamenka šídlovitá.

Anguria (ježatá okurka) – pěstuje se jako letnička, ale v teplejších oblastech její semena často zůstávají v půdě a rozrůstá se potom po celém plotě. Stejně vitální je okrasný svlačec – povíjník.

Hvězdnice (vytrvalá astra) – vždy lépe vynikne ve větší ploše, ale ve výsadbě se často hodně šíří. Nebojíme se ji udržovat na vymezeném místě v kompaktní výsadbě, porůznu roztroušené rostlinky jsou dost nenápadné a nevypadají hezky.

Ozdobnice čínská – zvlášť panašované formy jsou velmi efektní a proto se často pěstují jako materiál pro vazbu. Potřebuje hodně místa, tuhé a husté trsy utlačí všechno ve svém okolí, proto je na jaře nemilosrdně rýčem omezíme do požadovaného prostoru.

Zlatobýl kanadský – šíří se na zahradě semeny i oddenky, snažíme se ho vytrhávat ještě mladý, než zesílí a založí květy. Zlatobýly se ze zahrad velmi snadno šíří i do volné přírody, kde se stávají skutečnou invazivní rostlinou.

Třezalka kalíškatá – jde o nízký keř, který se pěstuje jako náhrada za trávník, častá je také v parcích. Nebojíme se ji udržovat na správném místě vytrháním výmladků, které se objeví z kořenových výhonků oddenků. Podobně se rozrůstá také pachysandra čínská.

Máta peprná – její nezkrotná vitalita je známá, v mezích ji udrží výsadba do kbelíku bez dna.

Libeček – je velmi vzrůstný, ale omezit ho příliš nelze, vytváří vysoký a bohatý trs. Musíme ho vysadit tam, kde nebude vadit.

Šrucha zelná – v jižních zemích se využívá do zelených salátů. Rozrůstá se hlavně v teplých oblastech na lehkých písčitých půdách. I když jde o jednoletou rostlinu, její semena zůstávají v půdě velmi dlouho klíčivá.

Zlatobýl kanadský neboli celík se ze zahrad velmi snadno šíří i do volné přírody, kde se stává skutečnou invazivní rostlinou.

Zlatobýl kanadský neboli celík se ze zahrad velmi snadno šíří i do volné přírody, kde se stává skutečnou invazivní rostlinou.

FOTO: Shutterstock

Tichošlápkové

Jiné rostliny se naopak rády „ztrácejí“. Ty musíme v růstu podporovat a snažit se pro ně vytvořit co nejlepší podmínky. K nim patří například:

Kopretiny – trvale se udržují pouze ve vlhčím přírodním lučním porostu. V sušším záhonu často slábnou a je potřeba trsy pravidelně přesazovat.

Řebříčky – jejich životní nároky se podobají kopretinám, na jednom místě nevydrží příliš dlouho. Trsy musíme zmlazovat a přesazovat.

Šater (nevěstin závoj) – je neodolatelný, ale protože koření jediným kůlovým kořenem, je velmi zranitelný. Nesnáší přemokření a utuženou půdu, potřebuje vápník v půdě.